V lockdownu osaměli a začali pít, ordinace teď na nával závislých nestačí

„Přibylo vztahových potíží mezi partnery, není jednoduché spolu být v jedné domácnosti už tak dlouho, přibyli lidé s úzkostmi, z dlouhodobého hlediska přibývá lidí, kteří mají problémy se závislostmi. Lidé, kteří byli v době před covidem nadměrní konzumenti alkoholu nebo prášků, se postupně přesouvají do fáze těžké závislosti,“ řekl Novinkám adiktolog a šéf Centra psychosomatické medicíny v Praze Martin Vlček.

Mezi ně patří i Petra, která odjakživa trpěla úzkostmi ohledně svého vzhledu. Když se ale kvůli dlouhodobé nejistotě ohledně zaměstnání dostavily úzkosti a deprese, propadla mentální anorexii a alkoholu. „O zaměstnání jsem nakonec nepřišla, ale člověka dost ovlivní nejistota ohledně toho, co bude dál. Velkou váhu má i izolace od společnosti, člověk začne víc přemýšlet sám o sobě,“ popsala Petra.

Naštěstí byla jedna z mála, které byla pomoc poskytnuta hned. „Myslím, že jsem to stihla na poslední chvíli, protože v téhle době jsou kapacity velmi zúžené,“ doplňuje Petra, která na terapie dochází už rok a půl. Sama říká, že dnes už se cítí mnohem lépe a dalšího případného lockdownu se nebojí, protože už ví, co v takové situaci dělat.

Právě v Centru psychosomatické medicíny se mohou pacienti účastnit mnoha druhů terapií včetně skupinové nebo pohybové, kterou si pochvaluje nejen Petra, ale i ostatní klienti. Martin Vlček tvrdí, že právě pohybová terapie a poskytnutí komplexní péče mohou mít značný vliv na prosperitu pacientů. Pavel, který se v centru léčí se závislostí na alkoholu, uvádí, že díky pohybovým terapiím přestane „myslet na nesmysly a dokáže se uvolnit”.

Podobně jako Petra měl Pavel kvůli izolaci mnoho volného času, který čím dál tím častěji začal vyplňovat alkoholem. Pro léčbu se rozhodl v momentě, kdy si uvědomil, že si nepamatuje události z předchozího dne. K němu se péče odborníků dostala také celkem rychle, a to díky známým, kteří mu o Centru řekli. Po necelém roce se cítí fantasticky a má ze sebe dobrý pocit.

„Kdyby covid neexistoval, mohlo být vše jinak. Jak bylo všechno zavřený, člověk nikam nemohl, tak byl doma sám, tak sáhnul k alkoholu...,“ říká s nevolí.

Oliver se dlouhodobě léčí ze závislosti na tvrdých drogách, po kterých sáhl, když mu už nepomáhaly léky na bolesti břicha. Nejprve se léčil v Dobřanech, ale poté z léčení odstoupil. Po nějaké době chtěl v léčení pokračovat, jenže kvůli koronavirové pandemii bylo mnohem těžší se k pomoci dostat, protože všechny léčebny či ordinace byly zaplněné.

„Trvalo to měsíc, než jsem dokázal najít volnou léčebnu,“ dodává Oliver, který je už rok abstinentem. Jako ostatní pacienti má největší radost z terapií spojených s fyzickým pohybem.

Na nedostatky v poskytování péče pacientům s duševními onemocněními upozorňuje hlavně šéf centra Martin Vlček. On sám působí jako adiktolog. Podle něj se i přes probíhající reformu psychiatrické péče dostane pouze minimum pacientů v rámci léčení mimo pobytové zařízení. Nejvíce se obává, že i pokud by se reforma v zařízeních dokázala provést, nastane další problém – nebude dostatek personálu, který by o pacienty mohl pečovat.

„To je to, co nás nejvíc pálí, dnes v péči máme kolem 2500 tisíce pacientů, v současnosti vedeme třináct adiktologických skupin, ale bohužel je málo psychiatrů, psychologů, zařízení, které poskytují komplexní péči,“ komentuje náročnou situaci.

Negativním důsledkem pandemie je podle Vlčka také to, že se v současné době nebere moc ohledu na ostatní onemocnění, kterých je velké množství. Až jednou tato doba ustane, přijde období, kdy bude potřeba řešit věci, které jsou nyní zanedbané. A to bude náročné.