Turek se přiznal, že lhal. Dvě stě jel opravdu v Česku

Když se 17. dubna Filip Turek chlubil na sociálních sítích fotkou zběsilé jízdy, při níž tachometr auta, které řídil, ukazoval rychlost 200 kilometrů v hodině, tvrdil, že šlo o dálnici v sousedním Německu. A že tedy žádná pravidla neporušil, protože na některých úsecích tam skutečně není nejvyšší rychlost omezena.

Nyní však redakci Novinek nepřímo potvrdil, že lhal a že se skutečně jednalo o úsek tuzemské D5, jak záhy namítala řada lidí na sociálních sítích.

„Má přiměřená rychlost na prázdné dálnici D5 je (zdokumentovaná, pozn. red.) na fotografii nehomologovaného a 34 let starého tachometru. Věřím, že úředníci mají právní povědomí a budou se tak raději zabývat skutečnými problémy,“ napsal Turek redakci.

Právě kvůli podnětům od lidí, kteří od začátku upozorňovali, že Turkova fotka pochází z české D5, se případem zabývá od začátku také tuzemská policie.

Daleko ale zatím nepokročila, záležitost dosud nepředala ani městskému úřadu v Rokycanech, kam by případné řešení záležitosti ve správním řízení spadalo.

„V této věci provádíme i nadále šetření a shromažďujeme nezbytné důkazní prostředky, tedy věc nebyla z naší strany ještě ukončena,“ informuje mluvčí policistů z Plzeňského kraje Pavla Burešová.

I když je z fotky na Facebooku patrné, z jaké části dálnice snímek pochází, oficiálně to policie dosud nepotvrdila. A i kdyby ano, dokázat Turkovi samotný přečin proti dopravnímu zákonu bude pro tuzemskou policii složité.

Jak totiž naznačuje ve své reakci pro Novinky samotný Turek, údaj na běžném tachometru není jako důkaz pro státní orgány dostatečný. Je totiž nutné, aby hříšníka změřila přímo obecní nebo státní policie.

„Při zjišťování a dokumentování přestupků musí být záznamová zařízení pro měření rychlosti obsluhována výlučně subjektem oprávněným k provádění měření rychlosti vozidel, tedy policií nebo obecní policií,“ vysvětluje znění zákona na svém webu ministerstvo dopravy. Za splnění určitých podmínek mohou rychlost měřit také zařízení obcí a měst.

„Ta potřebují schválení od policie, přestupky ale ve správním řízení vyřizují obce s rozšířenou působností nebo radnice,“ uvádí bývalý šéf Besipu Roman Budský.

S prokazováním toho, že jel Turek skutečně o sedmdesát kilometrů rychleji, než na dálnici umožňují tuzemské zákony, proto policii nebo úředníkům příliš nepomůžou ani mýtné brány.

„Byť by soukromý subjekt byl podle zákona o metrologii autorizován k výkonu úředního měření rychlosti silničních vozidel, nevyplývá z tohoto jeho působnost ve věcech provozu na pozemních komunikacích včetně přestupků,“ potvrzuje web ministerstva dopravy.

„Proto nemůže být soukromoprávní subjekt do tohoto výkonu veřejné správy zapojen a výsledky měření nemohou být bez dalšího použity jako důkaz v přestupkovém řízení,“ vysvětluje dále ministerstvo.

Že se údaje o rychlosti vozidel z mýtných bran pro přestupkové řízení nepoužívají, potvrzuje i Adriana Koláčková, mluvčí města Rokycany, které by případně Turkův prohřešek řešilo.

„Pro odbor přestupků není standardem využívat snímky z mýtných bran. Tyto materiály povětšinou využívá například kriminální policie,“ uvedla Koláčková. Nepotvrdila však, že by řízení s europoslancem skutečně začalo, a později ještě doplnila, že může podávat jen informace, které jsou v souladu s GDPR.

A ani policisté nevědí o případu, kdy by údaje z mýtných bran ke zjišťování rychlé jízdy sloužily. „Mýtné brány nejsou stanovené jako měřidlo rychlosti a ani nemám informace, že bychom jejich snímky někdy k podobnému účelu využily,“ vysvětluje Violeta Siřišťová z policejního prezidia.

Nejen kvůli komplikovanému dokazování se však Filip Turek postihu za závodní jízdu mimo závodní okruh příliš neobává.

Jako na europoslance se na něj totiž vztahuje imunita člena Evropského parlamentu (EP) podobně jako imunitu požívají tuzemští poslanci. Jenže její smysl je trochu jiný než chránit politiky před sankcemi za rychlou jízdu.

„Imunita není osobní výsadou poslance, nýbrž zárukou, že člen EP může svobodně vykonávat svůj mandát, aniž by byl vystaven svévolnému politickému pronásledování,“ připomíná na svém webu Evropský parlament.

V Česku se už jednou jiný europoslanec podobného dopravního přestupku dopustil a využít svou imunitu nejprve chtěl. Jak v takové záležitosti postup vypadá, už proto známé je.

„Velmi podobnou záležitost jsme už řešili v roce 2016 u europoslance Stanislava Polčáka (STAN, pozn. red.). On překročil povolenou rychlost o 40 km/h na dálničním přivaděči vedoucím od Jihlavy k D1 a rozhodl se využít své imunity,“ vzpomíná další člen Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Samotný Polčák potvrzuje, že se nejprve využít imunitu rozhodl, později si to však rozmyslel.

„Já jsem jel na úseku čtyřproudé silnice, která vypadala jako dálnice a jen tam chybělo nezbytné označení. A policisté samotní přiznali, že se tam zvažovalo zvýšení rychlostního limitu,“ upřesňuje s odstupem téměř deseti let Polčák.

„Žádost o využití imunity jsem sice podal, avšak brzy stáhl, protože jsem zjistil, že by mou věc musel projednávat právní výbor celého Evropského parlamentu. Nakonec můj přestupek šel do českého správního řízení a dostal jsem i trestné body,“ dodal nyní pro Novinky.

Na rozdíl od Turka však Polčáka tehdy policisté změřili řádně radarem.