Třináct obětí největšího důlního neštěstí v novodobých dějinách Česka si připomněli ve Stonavě

Pietního aktu se zúčastnili zástupci horníků, kraje, samospráv, těžební firmy OKD, jejich dodavatelů i Polska. U památníku položili květiny a někteří z nich zapálili za mrtvé horníky i svíčku. „Těžba uhlí trvá v tomto kraji skoro dvě stě let, za tu dobu jsme přišli zhruba o sedm set lidských životů,“ upozornil Roman Sikora, generální ředitel OKD.

K neštěstí došlo vpodvečer 20. prosince 2018 na Dole ČSM-Sever přibližně 880 metrů pod povrchem. Při výbuchu metanu ve 29. sloji zahynulo 13 horníků, z toho 12 Poláků, a dalších 10 mužů bylo zraněno. Po explozi se báňským záchranářům podařilo vynést z podzemí pouze čtyři těla. Kvůli požáru bylo místo tragédie uzavřeno speciálními výbuchuvzdornými hrázemi, za ně se záchranáři dostali až po několika měsících. V dubnu 2019 vynesli ze šachty těla pěti horníků, v květnu zbylé čtyři mrtvé z dobývacího prostoru.

„To byla asi moje nejsmutnější událost, kterou jsem ve své kariéře zažil. A to jsem osmadvacet let dělal na Dole ČSM a dalších patnáct na báňské záchrance,“ přiznal ředitel Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Josef Kasper.

On sám byl mezi prvními, kteří se tehdy o tragédii dozvěděli. „Byl jsem zrovna tehdy doma a zabíjel kapry, když mi volali z dispečinku, abych přijel okamžitě, že se stalo něco mimořádného. Už po cestě jsem se postupně dozvídal další informace. Přijel jsem na důl s výjezdem a vlastně jsem tam byl celé to období, které se to řešilo, takže jsem s tím měl bezprostřední kontakt,“ nastínil.

Kasper uvedl, že v počátcích se nezdálo, že by následky výbuchu metanu byly tak tragické. „Prvotní informace byla, že je postižena částečná oblast, ne čelba, která byla těsně vedle. To jsme se dozvěděli až posléze. Ale když se to začalo řešit a zjistil se počet pohřešovaných, tak bylo jasné, že to dopadne špatně, že ty lidi nezachráníme. Že to je fatální konec,“ poznamenal ředitel Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě.

Potvrdil, že smrt na šachtě je vždy tragédií. A je jedno, zda zemře jeden, nebo 13 horníků. „Pro mě vždycky bylo nejhorší, když jsem šel ráno do práce a na šachtě visel černý prapor. To byla známka toho, že zemřel někdo, koho jsme možná znali, kdo patřil mezi nás. To je vždycky smutek a bohužel to k hornictví patří, ale nikdy se s tím člověk nesmíří. Já teda určitě ne,“ řekl Kasper ve středu dopoledne ve Stonavě.

Šéf OKD doplnil, že v historicky krátké době období těžby na Karvinsku skončí. „A my začneme přírodě vracet to, o co jsme s ní těch dvě stě let bojovali. Musíme ale přitom neustále pamatovat na ty, kteří hornickému řemeslu v tomto regionu věnovali svůj čas, zdraví a v mnoha případech i to nejcennější, co člověk má, vlastní život,“ uzavřel Sikora.