Fotograf si na paddleboardu užil cestu jindy zaplavenou krajinou. Sucho mu odhalilo původní koryta i staré stavby

„Byla to nádhera. Já jel na paddleboardu a kamarád na kajaku. Vyrazili jsme z Nové Pece až do Pihlova, a to ještě navíc při západu slunce,“ popisuje fotograf, který cestu zdokumentoval i na sociálních sítích.

Část trasy vedla krajinou, která zmizela pod hladinou Lipenské přehrady. Při poklesu vody se znovu objevují původní říční koryta, staré zákruty a pozůstatky staveb, které připomínají někdejší podobu Vltavy.

„Pod dnešní hladinou se totiž skrývá úplně jiný svět. Svět starých říčních zákrutů, zaniklých míst, dřevěných mostů a pozůstatků vodních staveb. Právě u obce Hory, kudy jsem projížděl, se kdysi vázaly vory a po Vltavě putovalo šumavské dřevo. Staré rechle a další zařízení pomáhaly zachytávat a usměrňovat plavené kmeny,“ vysvětluje.

Během plavby zachytil i kamenné pozůstatky starých břehů a původních staveb. „Každé takové místo vypráví příběh krajiny, kterou dnes známe už jen z historických fotografií, map a vzpomínek pamětníků,“ dodává Rošický.

Cesta vedla také kolem Želnavského smyku, který spojoval Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou a sloužil k dopravě šumavského dřeva. Připomíná tak dobu, kdy vodní cesty představovaly důležitou součást života a hospodářství Šumavy.

„Právě když jsme proplouvali jeho nádhernými meandry a zákruty, začalo zapadat slunce. Zlaté světlo se opíralo o hladinu a stará Vltava nám na chvíli ukázala svou nejkrásnější tvář,“ popisuje fotograf.

Paddleboard je podle Rošického na cesty po řekách a přehradách ideální. Umožňuje přiblížit se k místům, která bývají jindy několik metrů pod vodou, a zachytit krajinu z neobvyklé perspektivy. „Nejde mi jen o samotné fotografie. Zajímá mě také příběh krajiny a míst, která lidé znají už jen ze starých map a fotografií,“ dodává.

V minulých dnech a týdnech projel kromě Vltavy například i zaniklým korytem Otavy. „Mám už projeté všechny části jinak zaniklé Vltavy na jihu Čech. Tohle byla lipenská, ale zvládl jsem i orlickou část,“ zmiňuje Rošický.

O jeho snímky je nyní velký zájem. Velký ohlas měly fotky z Podolska, z Husince, ale i Lipna.

Rošický přispívá také do kroniky v Černé v Pošumaví a uvažuje o vydání knihy. Vedle dokumentování historie a proměn jihočeské krajiny se věnuje také tvorbě autorských fotografických kalendářů Krásné jižní Čechy, jejichž aktuální vydání pro rok 2027 nabízí výběr jeho fotografií z regionu.