Bytová krize ničí dětem naděje na budoucnost, varují sociální pracovníci

Bytová nouze není v Česku nový pojem. Na základě průzkumu společnosti ScioFactor se u nás momentálně nachází zhruba 160 000 lidí bez stabilního bydlení, více než 61 000 z nich jsou děti. Zasahuje zejména nízkopříjmové domácnosti, tedy seniory, rodiče samoživitele a lidi se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Pociťuje ji však i střední třída.

Podle Barbory Bírové, ředitelky Platformy pro sociální bydlení, je počet dětí, které v nejistém bydlení vyrůstají, alarmující. „Vyrůstat v nejistém nebo velmi nejistém bydlení je pro děti extrémně náročné nejenom z hlediska lidské důstojnosti, ale i z hlediska vyhlídek na budoucnost,“ řekla Novinkám.

Podobně se na úterní tiskové konferenci vyjádřil i národní ředitel sociálních služeb Armády spásy František Kupka. „Pokud má člověk před sebou 60 let života a v 16 letech si uvědomí, že se nemá kam posunout, že nemá cenu chodit do školy, do práce, tak je to tragédie. Je s tím potřeba pracovat,“ uvedl. Podle tiskové zprávy z téže konference jsou dopady na děti obrovské. „(Bytová nouze) Má přímý dopad na psychické zdraví dětí, jejich vzdělávání i budoucí uplatnění,“ stojí v ní.

I z ekonomického hlediska má krize obrovské důsledky. Patří mezi nejčastější důvody, proč jsou děti umisťovány do systému náhradní péče. Výdaje s ním spojené se pohybují okolo 12 miliard korun ročně. V jejím důsledku však v některých lokalitách rostou i výdaje spojené s bojem s kriminalitou, zdravotnictvím nebo školstvím.

Kupka vidí řešení krize skrze vybudování kombinovaného systému finančního zabezpečení, sociální práce a dostupného bydlení. „Za sebe považuji za velký úspěch, že se po X letech diskusí povedlo připravit zákon o podpoře bydlení, který má být jedním z pilířů tohoto systému,“ řekl novinářům.

I Bírová vidí řadu změn k lepšímu. „Když se díváme z dlouhodobého hlediska posledních osmi let, je tam spousta důležitých, pozitivních změn. Byla tam sedmimiliardová alokace na podporu bydlení, stejně tak byl zřízen Státní fond podpory investic, podařilo se i začít diskusi o nájemních vztazích skrze ministerské grémium, udělalo se obrovské množství práce,“ uvedla.

Nicméně varuje, že zájem ze strany státu po posledních volbách zvolnil. „Podstatné je, že v těchto věcech se nepokračuje. Po dvaceti letech čekání na systémovou změnu konečně přišel zákon o podpoře bydlení. Ten začal od začátku roku platit, ale teď se objevují určité typy novel, které mohou jeho funkčnost ohrozit.“

Součinnost ministerstev je však podle Kupky zásadní. „Zaznělo tu, že prevence je úspora. Je ale potřeba, aby se na to lidé nedívali z toho krátkodobého hlediska, kdy úspěch musí být vidět do dvou let… Ten dopad může být za deset, patnáct, dvacet let, právě v tom, že v těch azylových domech už nebudou maminky, které si pamatují, že tam před 40 lety byly i jejich babičky.“