Specialita jižní Moravy: Oskeruše zkracují dlouhé nosy, ale i léčí střevní potíže

Tak například oskeruše, které se říká Adamcova, je dokonce největším ovocným stromem u nás a pamatuje už kolem čtyř stovek let. Najdete ji nedaleko Tvarožné Lhoty na Strážnicku, kde mají oskeruše dokonce muzeum a  taky naučnou stezku. Do třetice je jim tam věnováno hned několik slavností, kde se ochutnávají dobroty z nich nebo s nimi, jako kompoty, marmelády, moučníky nebo pálenka.

Děti oskeruše znají především z pohádky Tři veteráni, kdy princezna musela sníst oskeruši, aby se jí nos zkrátil do původní podoby.

Plody se ovšem dají použít nejen v kuchyni. Naše babičky a nejspíš už i babičky jejich babiček přisuzovaly tomuto ovoci léčivé účinky. Nejvíc pomáhá na potíže s trávením, hrst oskeruší prý dokáže stejné zázraky jako třeba endiaron.

Ke gastronomickým legendám Libereckého kraje patří sladké Lomnické suchary. Takže jsme se vydali zjistit recepturu a zapátrat po jejich historii. Autora neobvyklé pochoutky jsme neodhalili, ale dozvěděli jsme se, že k velké slávě, a to i v zámoří, jí pomohla rodina Jínů.

Michal Jína své podnikání rozjel v roce 1810, s manželkou pekli po domácku a distribuci svěřili nůšnicím. Tak se říkalo ženám, které v krosnách na zádech roznášely suchary po okolí. A prý i do ciziny. Ve velkém se výroba rozjela o pár desítek let později, Michalovi potomci Antonín a Josef dokonce ve městě postavili  každý svou továrnu. Jenže začali válčit o to, kdo bude v názvu uvádět, že jeho výroba je nejstarší a nakonec skončili u soudu. U Josefa Jíny se suchary učil péct i otec dnešního výrobce Ladislava Kodejšky.

V jeho knize receptů jsme se dočetli, že se lomnická specialita vyráběla s mnoha příchutěmi, mandlemi nebo pomerančovou kůrou. A měla dokonce i verzi nazývanou dělnická. Tedy hodně levnou, bez všech nákladných surovin.

Při našem ochutnávání severu Čech a jihu Moravy vám prozradíme v pořadu Toulavá kamera také další zajímavosti a nabídneme i další dobroty, které můžete při cestách vyzkoušet.