Hlavní obsah

Tajemná Toyen: Prahou po stopách slavné malířky

28. 10. 2021, 10:50

Její obrazy se prodávají za desítky milionů korun a na výstavu Toyen: Snící rebelka, která koncem srpna skončila ve Valdštejnské jízdárně na pražské Malé Straně, se stály fronty. Pozornost malířka, vlastním jménem Marie Čermínová, která se narodila v Praze, ale většinu života prožila v Paříži, přitahovala už ve své době. Zamilovaní do ní byli třeba básníci Vítězslav Nezval či Paul Éluard.

Foto: ČTK, .

Toyen a Jindřich Štyrský na výstavě

Článek

Narodila se 21. září roku 1902 na pražském Smíchově v ulici Vltavská do rodiny nižšího poštovního úředníka. „Od rodiny odešla už v šestnácti letech,“ dozvídáme se od Moniky Švec Sybolové, průvodkyně Prague City Tourism, která nás po stopách Toyen provede centrem Prahy. „Styky nadále udržovala jen se sestrou Zdeňkou, u které také jeden čas bydlela ve služebním bytě u Smíchovského nádraží — Zdeňka se totiž provdala za vyššího železničního úředníka," dozvídáme se dále.

„Pracovat začala jako dělnice v továrně na mýdlo na pražském Žižkově,“ pokračuje průvodkyně. V letech 1919 až 1922 se sice učila dekorativní malbě na Uměleckoprůmyslové škole, studia však nedokončila. Právě v roce 1922 se na chorvatském ostrově Korčula seznámila s výtvarníkem a básníkem Jindřichem Štyrským a přátelství jim vydrželo celý život. Společně se připojili ke skupině Devětsil, která spojovala levicově orientované umělce.

Pražská zoo oslavila devadesátiny ve stylu swingu

Cestování

Jdeme ulicí Národní a zastavujeme se před Národní kavárnou. „To je mytické místo, kde malířka získala svůj pseudonym Toyen,“ tvrdí průvodkyně.

Slavný pseudonym

„V roce 1922 se připravovala velká výstava skupiny Devětsil a umělkyně už nechtěla vystavovat pod jménem Marie Čermínová, respektive nechtěla už vystavovat jako žena. Proto požádala přítomné pány, kteří ji do té doby oslovovali Manka, aby jí vymysleli pseudonym,“ dozvídáme se.

Foto: Petr Horník, Právo

V Národní kavárně vznikl slavný pseudonym Toyen.

„Hned několik pánů tvrdilo, že to byli právě oni, kdo měli podíl na autorství jména Toyen, ať už to byl Vítězslav Nezval, Karel Teige či Adolf Hoffmeister,“ říká náš doprovod. Básník Jaroslav Seifert ve svých pamětech Všecky krásy světa uvedl, že to byl právě on, kdo v Národní kavárně napsal na ubrousek slovo Toyen, zatímco malířka odešla pro noviny. Když se vrátila, bylo prý rozhodnuto: odteď bude známá jen pod jménem Toyen.

Nejasný význam

Jasno není ani v tom, co má tento pseudonym znamenat. „Mohl by pocházet z francouzského slova citoyen, tedy občan. Z francouzštiny se nabízí také slovo mitoyen, tedy prostřední, ležící mezi mužskou a ženskou identitou,“ říká průvodkyně. „Nebo by to mohla být přesmyčka věty To je on. Můžete si vybrat,“ dodává s úsměvem.

„Bylo přesně určeno, kdo kde v kavárně bude sedět,“ pokračuje průvodkyně. Své místo tu měli nejen zástupci uměleckého svazu Devětsil, ale i žurnalisté Lidových novin či Přítomnosti nebo tvůrci časopisu Stěžeň. Řada umělců přitom měla často hluboko do kapsy. „Fungovalo tu heslo Devětsil — akvárium. To znamenalo, že se těmto umělcům přinese sklenice vody, aby měli během večera alespoň něco k pití,“ vypráví náš doprovod.

Velké loučení

Prohlížíme si i další místa v ulici Národní, kde Toyen sedávala, například kavárnu Slavia, nebo vystavovala, to byl zase Topičův salon. Zastavujeme se také před podnikem Café Louvre, otevřeným už od roku 1902. „Jeho hosté byli spíše z německého či židovského prostředí,“ vysvětluje průvodkyně. Mezi místní hosty patřil Franz Kafka, Albert Einstein, ale i Karel Čapek. Ve stejné budově se nacházela i vinárna Moulin Rouge, kde sedávala trojice Jindřich Štyrský, Toyen a Vítězslav Nezval.

Foto: Petr Horník, Právo

Budova Café Louvre na Národní třídě

Setkali se tu také v roce 1925, krátce před tím, než Štyrský a Toyen odjeli do Paříže. „Nezvalovi nic neřekli, ale on to podle svých slov tušil — bylo to v době, kdy byl do Toyen zamilovaný. Až několik dní po tomto setkání mu poslali dopis, už z ciziny,“ vypráví průvodkyně. Štyrský a Toyen ve Francii založili zcela nový umělecký směr, artificialismus, jenž měl být spojením abstrakce a surrealismu.

Foto: repro foto Milan Malíček, Právo

Zleva Jindřich Štyrský, Vítězslav Nezval a Toyen na terase kavárny Mánes v roce 1937

Po návratu do Československa pak dvojice společně rozjela zajímavý podnik. „Dali se dohromady s manažerem Osvobozeného divadla, Josefem Antonínem Hášou. Pronajali si prostor v pasáži domu U Nováků nedaleko Václavského náměstí, nakoupili stříkací pistole s barvami a tvořili nové abstraktní vzory na šálách, kravatách nebo spodním prádle,“ popisuje průvodkyně.

Z této doby pochází legendární fotografie Toyen a Štýrského v maskách. „Bohužel se ukázalo, že tyto tzv. Deka barvy jsou velmi toxické, první problémy se zdravím měl přímo Štyrský. Podnikání tak brzy skončilo.“

Toyen na plese

Během procházky se také zastavujeme na místech, kde sídlily zajímavé spolky a nakladatelství, samozřejmě spojené také s Toyen. V ulici Besední na Malé Straně je dnes divadlo Na Prádle, v dobách výtvarnice tu ovšem sídlila Umělecká beseda, spolek, jenž fungoval už od roku 1863. „Členové besedy pochopili, že lidé v dobách první republiky se chtějí bavit. Vedle koncertů a divadelních her, mimochodem právě tady měla premiéru Vest pocket revue Voskovce a Wericha, tak pořádali i vtipné maškarní plesy. Na jednom takovém plesu byla vyfocena i Toyen,“ zmiňuje náš doprovod.

Strahovský stadion pamatuje nejen spartakiády

Cestování

„Plesy přitahovaly pozornost mecenášů a sběratelů a ti pak platili poplatky do spolkové kasy. Umělecká beseda měla skvěle vymyšlený marketing," usmívá se průvodkyně.

Slavné nakladatelství

O kousek dál, v ulici Vítězná, nás čeká další zajímavý příběh. V domě U Karla IV. totiž sídlilo slavné nakladatelství Odeon, které v roce 1925 založil Jan Fromek. „Na založení tohoto podniku padlo věno jeho první ženy. Výtvarník Karel Teige pak navrhl vývěsní štít Odeonu - to byl svatební dar manželům,“ zjišťujeme.

Začátky to nebyly jednoduché. „Fromek vydával například Hledání ztraceného času od Marcela Prousta, ale měl pouhých 39 předplatitelů. Nakladatelství tak nakonec finančně zachraňovalo vydávání Fantomase, k němuž tvořil obálky Jindřich Štyrský.“

S nakladatelstvím Odeon spolupracovala také Toyen, zde vydala Průvodce Paříží a okolím. „Napsala jej spolu s Jindřichem Štýrským a Vincencem Nečasem. Má přes osm set stran a vedle známých míst, jako je Louvre, doporučuje i hospody, jazzová doupata a galerie současného umění," vysvětluje průvodkyně. Toyen vytvořila také na pět set obálek knih nejen pro Odeon.

„Nakladatel Rudolf Škeřík jí nabízel, aby tvořila výhradně pro jeho nakladatelství Symposion, že jí bude platit měsíční apanáž. To ovšem Toyen odmítla, chtěla být nezávislá,“ vypráví průvodkyně a k nakladateli Škeříkovi přidává i historku.

Foto: Petr Horník, Právo

V domě na rohu Národní třídy a ulice Na Perštýně sídlil Rudolf Škeřík.

Původním povoláním byl zubař, který se rozhodl dát se na dráhu nakladatele. V ulici Na Perštýně si tak vedle své ordinace zřídil i nakladatelství. Umělci mu často volali s tím, že sedí v hospodě a potřebují stokorunu. A on jen řekl: Tak si přijďte. Stávalo se také, že unavení bohémové skončili v čekárně jeho ordinace.

Kam dál?

Naše vycházka se pomalu blíží ke konci. Kdo by chtěl, může se ještě vydat na pražský Žižkov. Na adrese Krásova 2 tam Toyen bydlela mezi lety 1939 až 1947. „Ve svém bytě od roku 1941 ukrývala surrealistického básníka židovského původu Jindřicha Heislera,“ říká nám průvodkyně. Kdo má možnost, může se samozřejmě vydat po stopách Toyen do Paříže.

„V roce 1947 výtvarnice opět opustila Prahu, odjela do Paříže, tentokrát definitivně. Tam zemřela 9. listopadu roku 1980," dodává Monika Švec Sybolová. A přidává ještě jednu pozvánku: „V expozici První republika v pražském Veletržním paláci jsou k vidění jak díla Toyen, tak Jindřicha Štyrského.“ Koho tak příběh a dílo této výtvarnice láká, má z čeho vybírat.

Další procházky Prahou a jejím okolím najdete na stránkách prazskevychazky.cz.

Pražské Výstaviště slaví dvojité výročí

Cestování

Reklama

Výběr článků