Článek
Muzeum se otevřelo v pátek 12. června a klade si za cíl ukázat, jak dlouhou cestu ušli kosovští Albánci, než si vydobyli nezávislost. Ta je i dnes předmětem mnoha ožehavých sporů, protože Srbsko si území stále nárokuje. Velká spousta zemí, včetně České republiky, však Kosovo jako samostatný stát uznává.
Někdejší věznice, nacházející se v hlavním městě Prištině, byla vystavěna pro politické vězně, fungovala od roku 1945 až do roku 2016. „Bylo to vězení plné násilí, teroru, nepřetržitého mučení, nátlaku, vydírání a často izolace bez možnosti se spojit s právníky nebo rodinou. Byla to mašinerie, která měla vězňům vymýt mozky a zlomit je,“ vzpomíná jeden z bývalých vězňů Hydajet Hyseni.
Žili v krutých podmínkách
Podmínky ve věznici nebyly ideální. Místo postelí byla jen dřevěná prkna na čtyřech nohách. Na samotkách chyběla okna. Místo nich byly ve zdech železné pláty s desítkami děr.
Nejmenší vězení světa má jen dvě cely. Dodnes se používá
Připomenout útrapy lidí, kteří si vězením prošlo, je jeden z cílů muzea. To mapuje různé éry po konci druhé světové války, například odboje v 60. letech minulého století, demonstrace v letech 1968 a 1981, ale také události 90. let včetně osvobození na přelomu milénia. „Velmi kvitujeme rozhodnutí změnit věznici v muzeum,“ komentovala otevření ministryně kultury Vlora Dumoshiová.
„Tohle je pro nás všechny význačný den. Připomínáme si aktivity všech generací od druhé světové války, ale především z období bojů za svobodu, kterou si dnes užíváme. Touhle věznicí prošlo na 20 tisíc lidí kvůli nám všem. Tomu se říká oběť,“ uvedl premiér Avdullah Hoti.