Pán na Egerberku zahynul ve své hladomorně

Při cestě do městského historického jádra zmizí z očí, ruinové zdivo jsem konfrontoval až po zhruba hodinu a půl dlouhé cestě, jednu chvíli je to pořádný stoupák.

K bývalému hradu vede několik cest, vybral jsem doslova tu střední, tu po červené přes rozsáhlou pastvinu se skotem a s vyhlídkou šíleného krpálu jsem vzdal. I když je tu několik řopíků, bunkry jsem oželel.

Asfaltka vede do vsi Lestkov, přes obec se dá docela pěkným stoupákem po červené k hradu vylézt nejkratší cestou, tu jsem zvolil jako sestupovou.

Stezka vede listnatým lesem, ticho je občas narušeno pleskáním žaludů padajících na zem.

Následuje téměř rovný úsek vedoucí k cíli. Les se zdá opuštěný, bez živáčka, když se přede mnou na skalnatém ostrohu tyčí zřícenina gotického hradu, jehož zakladatel není znám. Prvními doloženými majiteli jsou páni z Egerberku.

Přecházím po novém dřevěném můstku mezi dvěma zdmi brány, vchod má novou střechu, nyní jsou ještě prkna překrytá igelitem.

Egerberkové prodali hrad nedaleko sídlícím Šumburkům, pak přišli páni z Dubé. Poměrně rozlehlé sídlo držely známé šlechtické rody, jejich erby najdete u příchodu ke zřícenině.

V těch dávných časech Egerberk prosperoval, což se změnilo, když se Thunové nastěhovali natrvalo do Klášterce nad Ohří a Lobkovicové na zámek Felixburk, to už byl Egerberk pustý a chátral. Po roce 1600 se uvádí jakou pustý.

Felixburk nechal vystavět Bohuslav Felix Hasištejský z Lobkovic v nedaleké vsi Rašovice. Po renesančním sídle zůstaly jen nepatrné zbytky zdí.

Zřícenina hradu Egerberk je poměrně rozsáhlá, ve své době hrad patřil k nejpozoruhodnějším šlechtickým sídlům. Zdivo se částečně sune na přístupovou cestu, ale na hradě pokračují záchranné práce, dokonce můžete přispět, na nádvoří velkého třípatrového paláce je pokladnička na příspěvky a také adresa bankovního konta.

Před palácem stojí stůl a lavice sloužící k odpočinku, další takové místo je o kus níž.

Na hradě jsem sám, užívám si chvíle bez rušivých momentů. Z Egerberku zbyl vstupní palác, v jeho nádvoří je zbudována dřevěná stavba, je tu velký sál, arkýřová kaple, v jednom z oken je na stropě vidět zbytek gotické klenby. Na nádvoří je na vyvýšenině zbytek zadního paláce a fragmenty obvodových zdí. Patrné jsou i valy a příkopy.

Za husitských válek se na hradě usadil Wend z Illburku, který se svářel se všemi v okolí, nejvíce pak se svým věřitelem Vilémem ze Šumburku, na jehož hrad v ruinách je z egerbergské plošiny hezký výhled. Šlechtické třenice vadily obchodu, kadaňští měšťanostové se snažili je usmířit. Vilém ale byl pěkná potvora, Wenda se mu podařilo vylákat do vsi pod hradem, do Lestkova, kde měl proběhnout obchod s dobytkem.

Když se z hradu spustil do vsi, Šumburský bez boje hrad zabral. Wend se snažil svůj majetek znovu obsadit, ale při útoku se zranil a ukryl se u nějakého sedláka. Ten ho ale udal a Vilém zajatce nechal umučit v hladomorně.

Z plošiny před ruinou je nádherný výhled na Krušné hory, na obzoru je patrná kaplička na Měděnci, les větrných elektráren, částečně na Klášterec, ale zámek není vidět, zakrývají ho stromy. Další pohled patří straně proti proudu Ohře, dole na kopci jsou patrné ruiny Šumburku, to si teprve uvědomíte, jak jste vysoko (548 metrů nad mořem). Pod Šumburkem se rozprostírají obří jablečné plantáže.

Z hradu přes Lestkov do Klášterce je to asi šest kilometrů, ve vsi je zastávka autobusu. Hlavním lákadlem města je zámek s temně červenou fasádou s muzeem porcelánu. Objekt stojí v nádherném anglickém parku.

V roce 1794 ve městě vznikla druhá nejstarší porcelánka v českých zemích. Její prosperita se nastartovala, když přešla roku 1820 do vlastnictví Thunů. Vyráběla speciální jídelní soupravy, růžový porcelán putoval i na císařský dvůr ve Vídni.

Před zámkem stojí jedna z nejhezčích sala terren u nás, zdobená sochami Jana Brokoffa.

Zajímavý je též barokní kostel Nejsvětější Trojice a hrobka Thunů. Hrobku lze navštívit v rámci zámeckých prohlídek.

Naproti kostelu najdete muzeum hodin.

Na jižní okraji Klášterce jsou v lokalitě Kyselka malé lázně Evženie. Postaveny byly po objevení kvalitní minerálky, kterou továrník Fieber začal stáčet do lahví. Lázně nazval podle své ženy.

Kyselka putovala i za vojáky wehrmachtu. V polovině minulého století areál pustl, v 90. letech byly lázně renovovány a obnovila se i rehabilitační péče. Minerální prameny Evženie, Městský a Klášterecká kyselka mají příznivé účinky na trávicí trakt a metabolismus cukrů a tuků.

Informační centrum je u náměstí naproti muzeu hodin.