Zahradní architektka Lenka Hrubá vytvoří džungli v rostlinném mikrosvětě

Z mé zkušenosti je to přelévání. Většině rostlin nesvědčí stále mokrý substrát a už vůbec by neměly stát ve vodě. Pokud si nejste jisti, kdy rostlinu zalít, je lepší strčit prst do substrátu a zalévat, až když je na povrchu suchý. Většinou stačí jednou týdně.

Určitě je vhodné rostlinu hned přesadit do suššího substrátu nebo alespoň umístit na místo, kde bude substrát rychle vysychat.

Žloutnutí můžou způsobit škůdci, nedostatečná nebo naopak přílišná zálivka, projevuje se tak i choroba. Svoji roli hraje i věk rostliny, která jen ztrácí staré listy. Žloutnutí listů má mnoho důvodů. Proto posuzujeme každou rostlinu zvlášť a zajímáme se o péči a podmínky, v nichž je umístěna.

Pokojovky jsou napadány nejrůznějšími škůdci, jako jsou svilušky, červci, smutnice či třásněnky. Preventivně doporučuji stříkat je nimbovým olejem. Je to přírodní insekticid zabraňující šíření škůdců. Pokud už je rostlina napadena, pořádně ji osprchujeme a zbavíme ji škůdců mechanicky. Teprve poté použijeme účinný insekticid.

V substrátech, které jsou běžně v prodeji, je hlavní složkou rašelina. Ta je k pěstování pokojovek nevhodná. Navíc je neekologická. Jejím těžením se ničí cenné ekosystémy, které se tvořily na zemi tisíce let. Vyrobit si vlastní substrát je přitom jednoduché. Zvlášť když máte kompost. Přesně víte, co je v substrátu. Rostliny vám poděkují a ještě ušetříte.

Na světlo méně náročné jsou například potosy neboli šplhavnice, tchynin jazyk, maranta nebo aglaonema. Jsou to rostliny, které v přírodě rostou v podrostu tropických a subtropických lesů, kde není tolik světla.

I tak se ale snažte umístit rostliny co nejblíže k oknu nebo je dejte tam, kde je světla nejvíce. Trochu pomáhá i umělé osvětlení, případně si můžete pořídit i speciální žárovky s denním spektrem pro rostliny.

Konkrétně zima je pro pokojovky náročná. Jsou to substropické a tropické druhy rostlin a v našem podnebí hůře snáší krátký den a nedostatek světla. Na podzim proto přestáváme pokojovky hnojit a s chladnějším obdobím je umístíme na co nejsvětlejší místo. Omezíme mírně i zálivku, aby se rostlinky netáhly za světlem. Doporučuji je ještě za teplejších dní osprchovat, aby neměly zaprášené listy.

Vcelku nenáročná je Pilea, rostlina původem z Číny. Má krásné kulaté listy, které jsou mírně kožovité, takže snáší poměrně dobře sucho. Zalévat ji lze po mírném přeschnutí substrátu. Nemá jen ráda přímé slunce a vyžaduje dostatek světla. Dobře se množí podzemními výhony, proto se jí také říká štafetová královna. Nové výhony můžete jednoduše předávat k pěstování kamarádům a známým.

Náročnost kokedamy se odvíjí od druhu rostliny, která je do ní použita. Na rozdíl od běžné rostliny v květináči se ale podstatně liší zálivkou: kokedama se totiž nezalévá, ale namáčí do vody. Musíte ji sundat, vložit do misky s odstátou vodou a kulatý bal nechat poctivě nasáknout. Po pár minutách se odstaví na prázdné misce, aby nekapala, a zase se pověsí do prostoru.

Máte pravdu, vodu a živiny přijímají přes listy, a to ze vzduchu a deště. Ke svému růstu vůbec nepotřebují substrát. Kořínky jim slouží jen pro přichycení k podkladu. Jsou krásné jako živé dekorace. Pěstujeme je buď volně položené na kameni, přidrátkované na kousku kůry, nebo třeba v aeráriích, skleněných závěsných nádobách. Zalévají se destilovanou nebo dešťovou vodou. Stačí je rosit jednou týdně, občas namočit do vody nebo vystrčit na déšť.

Určitě řasokouli, je to takový rostlinný mazlíček pro děti i dospělé. Je totiž potřeba se s ní mazlit a občas ji koulet v dlaních, aby zůstávala hezky kulatá. Proto často dostává i jméno.

Řasokoule patří do skleněné nádoby s chladnou vodou, kterou měníme jednou týdně. Pro hezký tvar je dobré zelenou rostlinku pokoulet v dlaních. Nemusí se ničím krmit, jen je potřeba dávat pozor, aby nádoba nebyla na sluníčku a nepřehřívala se. V přírodě žije na dně jezer a má ráda studenou vodu. Když budete odjíždět na dovolenou, raději ji strčte i s nádobou do lednice. Miluje totiž chlad.