Sadař radí, jak mít hojnost ovoce i v dobách sucha

Stále častější velké výkyvy počasí nevyhovují žádnému druhu. Jabloně ale kvůli suchu trpí více než ostatní.

V tamních nížinách je asi vystřídají teplomilnější hrušně či meruňky. Ve vyšších polohách se jim dařit nepřestane. Klíčové však bude vždy mikroklima konkrétního místa.

Nejdůležitější rada zní: nesázet jednodruhové sady, nýbrž volit co největší rozmanitost. Klimatická změna přináší nečekané situace. Některé druhy či odrůdy se s nimi v konkrétním roce vypořádají lépe než jiné, což bohužel nejde dopředu odhadnout.

Nemyslím si, že by snášely vedra výrazně lépe než běžné ovocné dřeviny. Spíše rozšiřují možnosti výsadeb a následného zpracování plodů, což je skvělé a dává to smysl.

Nejrozšířenější je fíkovník, kterému se na chráněných stanovištích daří. Dobře rostou také mandloně, jenže jejich květy často podlehnou jarním mrazům. Naopak aktinidie neboli kiwi u nás plodí bez problémů již delší dobu.

V posledních letech pěstitelé experimentují s olivovníky a granátovými jablky. Limitujícím faktorem jsou zimní mrazy, které u nás navzdory změně klimatu mohou být hluboké. Tyto teplomilné dřeviny pak snadno vymrznou. Následně sice obrazí z kořenů, ale úroda v dalších letech bývá minimální, či dokonce žádná.

Ne, jako hlavní měsíc výsadeb vnímám spíše listopad. Vegetační doba se prodlužuje a stromy ukončují růst později. Ideální by bylo počkat, až jim samy opadají listy, to bychom ovšem sázeli až v prosinci. Doporučuji proto kupovat stromy od školkařů, kteří je odlisťují a vyorávají co nejpozději. Odnesete si od nich vyzrálejší letorosty, které tolik nenamrzají.

Spíše bych navrhoval nákup přímo ve školce, kde dané stromy dobře znají. Dřeviny z hobbymarketů bývají často vypěstované v zahraničí, kde se tolik nedbá na přesné označení odrůd. Za pár let můžete být překvapeni, že místo červených jablek sklízíte žlutá. U kontejnerových dřevin, které se sice dají sázet celoročně, navíc někdy dochází k deformacím kořenového systému a dalším defektům.

Dřevina na slabě rostoucí podnoži vyžaduje více péče – zálivku, okopávání, hnojení, a to i v dospělosti. Strom na semenné podnoži má houževnatější kořenový systém, který sahá mnohem hlouběji. K vodě a živinám se dostane efektivněji, tudíž snáze zvládne výkyvy počasí.

Nevýhodou takto bujného stromu je však jeho velikost. Jabloň dosahuje až deseti metrů. Na druhou stranu bude žít desítky až stovky let téměř bez péče a pravidelně plodit. Máte-li dostatek prostoru, přimlouvám se za stromy na semenných podnožích. Pokud je místa méně, využijte slaběji rostoucí podnože, ale s vědomím, že strom vyžaduje intenzivní péči a dožije se maximálně pár desítek let.

Zálivka dříve nebyla nutná, dnes už s ní počítejte téměř všude. Doporučuji zalévat méně často, a vydatněji – například jednou za dva týdny dodat 100 litrů vody. To simuluje letní bouřky a strom díky tomu koření hlouběji, než když ho zaléváte každý den po troškách. Co se týká střihu, raději ponechávám hustší koruny. Letní vedra jsou extrémní a v otevřených korunách častěji dochází k úpalu listů, zatímco v těch hustších je lepší mikroklima.

Výkyvy počasí snižují obranyschopnost stromů. Škůdci, jako například obaleč jabloňový, zvládnou za sezónu vytvořit i tři generace, což dříve v Česku nepřicházelo v úvahu. Sledujeme také migraci nových nemocí. Stále ale považuji za zásadnější potíž stres vyvolaný vlnami veder, suchem, silnými větry nebo naopak půdou podmáčenou po nadměrných srážkách.

Pro české ovocnářství je to zásadní komplikace. V intenzivních sadech se sice používají přípravky, které oddálí kvetení či pomohou proti zmrznutí květů, avšak prodlužování vegetační doby a stálé riziko příchodu studeného vzduchu ze severu je pro naše území kritické. Proto sázejte druhově a odrůdově pestré sady, kde máte jistotu, že každý rok alespoň něco zaplodí. Druhou věcí je volba lokality. Z hlediska jarních mrazíků jsou nejvhodnější jihozápadní svahy, na takových místech květy namrzají méně.

To je další obrovská nepříjemnost. Je nutné podporovat čmeláky a včely samotářky, které jsou schopné létat i za nižších teplot než včela medonosná. V každém sadě proto udržujte bohatě kvetoucí bylinné patro. Pomáhají také kamenné zídky, hmyzí hotely a trouchnivějící dřevo, které podporují tolik potřebnou biodiverzitu.