Čarovný svět kapradin lze vypěstovat i doma

V přírodě kapradiny obývají převážně vlhké lesní příšeří. Odtud se odvozují vhodné podmínky pro jejich pěstování. Na rozdíl od většiny pokojových rostlin, které nejlépe rostou na osluněném okenním parapetu, dávají kapradiny přednost polostínu a vlhčímu vzduchu.

Polostín rostlinám snadno zajistíme umístěním dále od okna z dosahu přímých slunečních paprsků. To platí dvojnásob pro jarní období, kdy raší nové listy a sluneční paprsky mohou být již velmi ostré. Zvýšenou vlhkost zajistíme rostlinám častějším rosením, případně obložením povrchu květináče mechem.

Jinou možností je postavit rostliny i s květináči na tác s vrstvou oblázků naplněný vodou tak, aby se květináče nedotýkaly vodní hladiny. Substrát by měl být kyprý, vzdušný a během vegetačního období dostatečně vlhký. S vodou více šetříme až v zimním období.

Substrát připravíme smísením rašeliny, listovky a písku. Většině druhů vyhovuje substrát kyselý, pozor ale na vápnomilné výjimky! Pro starší rostliny přidáváme podíl obyčejné ornice nebo i jílu. Také jim tolik nevadí hrubozrnnější substrát.

Mladé rostliny přesazujeme každoročně v jarním období. Starší jedince pak podle potřeby jednou za dva až tři roky. Před vysazením do čerstvého substrátu pečlivě odstraníme staré odumřelé kořeny, čímž rostliny podpoříme v růstu. Pro výsadbu jsou vhodnější, vzhledem k mělkému kořenovému systému, nižší a širší nádoby.

Rostliny zpravidla množíme dělením trsů starších rostlin, případně pomocí šlahounů a výběžků. Záleží vždy na druhu kapradiny. Pro náročné a zkušenější pěstitele je možné doporučit množení prostřednictvím výtrusů (spór), které je spíše malým dobrodružstvím. Výtrusy vyrůstají ve výtrusnicích na spodní straně starších listů (u některých druhů existují dva typy listů - výtrusné a asimilační).

Zralé výtrusy setřeme na bílý papír a vysejeme na plátek nebo cihličku rašeliny, kterou jsme předtím spařili vřelou vodou, abychom zničili zárodky chorob. Takto upravenou osetou rašelinu vložíme do misky, přikryjeme sklem a umístíme někde v pološeru. Nejdříve se začne objevovat zelený povlak, později budou zřetelné prokely a z nich po několika týdnech vyrostou drobné rostlinky. Až budou mít tři až čtyři lístky, vysadíme je i s malým kořenovým balem do výše popsaného substrátu.

K nejčastěji pěstovaným kapradinám patří bezesporu ledviník, známější pod jeho latinským označením Nephrolepis. Tento druh má bohatě zpeřené převislé listy. Můžeme jej pěstovat na chodbách, v halách i v koupelnách s alespoň malým oknem. Nejznámějším ledviníkem je Nephrolepis exaltata. Rostliny pravidelně rosíme vodou o pokojové teplotě a rovnoměrně zaléváme. Ideální je proto samozavlažovací květináč. Od února do října mírně přihnojujeme.

Ledviník množíme dělením starších trsů nebo výtrusy výše popsaným způsobem. Ze škůdců a chorob se mohou objevovat svilušky, třásněnky (pozná se podle sáním poškozených listů), červci (drobné štítky nebo vatovité chomáčky na listech). Zvláště při nákupu rostliny dáváme pozor, abychom si nevítané a obtížně zničitelné škůdce nezavlekli domů.

Další známou kapradinou je sleziník (Asplenium). Tento rod je též bohatě zastoupen v naší přírodě. Jeho zástupci se vyskytují v puklinách skal a ve spárách zdí. V bytových interiérech se pěstuje například Asplenium nidus, který má široké, dlouhé, celokrajné, živě zelené listy.

Volně roste na stromech v deštných pralesích. Docela dobře však roste i v květináči. Vyžaduje pokojovou teplotu a vyšší vlhkost vzduchu. Jako epifyt snáší dobře i oslunění. Kořenový bal nesmíme nechat nikdy přeschnout. Voda v misce by však dlouho stát neměla. Ideálním stanovištěm je například koupelna, kde je vysoká vlhkost vzduchu. Příznakem suchého vzduchu a případně i příliš vysoké teploty jsou hnědé okraje listů.

Atraktivní, ale poněkud choulostivější kapradinou je netík (Adiantum). Nesnáší přímé slunce. Jeho domovem jsou vlhké lesy a pukliny stinných mokvavých skal. Mimořádně citlivý je na nedostatek vláhy. Pěstujeme celoročně při pokojové teplotě a vyšší vlhkosti vzduchu.

Kořenový bal nenecháme vyschnout. Pokud se tak někdy stane, pokusíme se rostlinu zachránit ponořením květináče do vody (přibližně na 10-15 minut) a seříznutím nadzemní části. Květináč nenecháváme stát v misce plné vody. Nové rostliny získáme rozdělením starších trsů. Nejčastěji se pěstuje A. raddianum, A. hispidulum, A. tenerum a další.

K odolným druhům kapradin patří jelení jazyk (Phyllitis scolopendrium). Tento druh najdeme vzácně i v naší přírodě na vlhkých skalách, sutích, v listnatých lesích na stěnách otevřených studní apod. Listy jsou celokrajné, více či méně zvlněné. V kultuře vyžaduje polostín, přiměřenou zálivku. V létě by teplota neměla být vyšší než 20 °C, v zimě 10 °C.

Ideální je pro pěstování v chladnějším pokoji nebo v zimní zahradě. Svinuje-li rostlina listy, je příliš vysoká teplota nebo suchý vzduch. Stříbrošedé skvrnky na listech způsobují třásněnky.

Méně často pěstovanou kapradinou je pelea neboli knoflíkovka (Pellaea). Pro interiéry je vhodná P. rotundifolia a poněkud drobnější P. falcata. Dobře snášejí byty s ústředním topením. Rostliny rostou spíše do šířky a zaberou poměrně dost místa. Pěstují se jako pokryvné rostliny v podrostu nebo i jako solitéry. Zaléváme pravidelně. Na rozdíl od většiny kapradin má knoflíkovka ráda suchý vzduch. Starší trsy při přesazování dělíme. Množit můžeme i zdlouhavějším způsobem pomocí výtrusů.

K nenáročným kapradinám patří také četné kultivary křídelnice krétské (Pteris cretica). Také ta snáší dobře suchý vzduch. Roste pomalu, ale může dosáhnout značných rozměrů. Ke zdárnému růstu potřebuje dostatek světla, nikoliv však přímé slunce, a pravidelnou zálivku. Také častějším rosením nic nezkazíme. Podobně jako u ostatních druhů v době vegetace přihnojujeme jednou za jeden až dva týdny. Přesazujeme před začátkem růstu na přelomu února a března. Množíme ji dělením a výtrusy.

Velmi zajímavou a zvláštní kapradinou je parožnatka (Platycerium bifurcatum), která v přírodě patří k epifytům. Můžeme ji pěstovat na kusu kůry nebo v nádobě (nejlépe zavěšené). Vyžaduje polostín, vysokou vlhkost vzduchu, mírně sníženou teplotu v zimě a substrát vzdušný a bohatý na humus. Na epifytním kmeni obalíme její kořeny vlhkým rašeliníkem. Listy nesmíme rosit, kořenový bal jednou týdně namočíme do vody. Pěstování parožnatky je poměrně obtížné.