Bílá geometrie: hra tvarů pod sněhem

V zahradě, kde si sníh hraje na jehličnatých větvích, si budete připadat jako v Alenčině pohádkové říši divů. Nesejde na tom, jestli dřevinám dovolíte, ať si rostou, jak velí příroda, nebo jestli uplatníte nadání střihorukého Edwarda a propůjčíte jim tvar podle své fantazie.

Jakmile zima nasadí korunám bílou čepici, promění se v kouzelné skulptury. Sníh stírá ostrost kontur, takže i strohé špice kuželů, přesné obliny glóbů či linky rovné, jako když napne niť, najednou působí nadýchaněji než šlehačka na dortu. S každým pohledem roste chuť pořídit si aspoň jeden další keř či stromek, který ani při teplotách hluboko pod nulou nepohoršuje nahotou a šťavnatě se zelená jako znojemská okurka.

Mezi velikostí dřeviny a velkolepostí efektu neexistuje rovnítko. Proto klidně sáhněte po rozkošných zákrscích nebo tajuplných čarověnících. Pak se to i v záhonu, v nádobě či na skalce mezi kamením bude hemžit divotvornými houbičkami a křehkými pusinkami.

Sníh je pro letorosty, pupeny, ale také borku a kořeny něco jako vlněná deka. Chrání je před omrzlinami, ledovým větrem i před ostrým sluncem. Když už je ale sněhu moc, nebo když se přidá ledovka, můžou se keře pod náporem tíhy rozplácnout a větve stromů polámat. Takovým poškozením možná neutrpí estetika listnáčů, jenže jehličnany to mnohdy doživotně zmrzačí. Proto mějte koště v pohotovosti a v případě vydatného sněžení do bělostné nádhery opatrně drcněte, aby se z malebného obrázku nestala hromada třísek.

Sluncechtivý cypřišek nutkajský Pendula alias nutka je každým coulem famózní solitér. Když ho u kořenů nic nebrzdí, naroste klidně výš než do 8 m. A ta fazóna! Sníh zářivou linkou zdůrazňuje hřbet rozpřažených větví, ze kterých jako záclony plandají větvičky s filigránskými listy ve tvaru kapradinek.

Dvě tři koule podél kmínku: sestřih vtipně zvaný „na pudla“ není výsledkem přírody, nýbrž zahradníka. Hotová dílka stojí jmění, a to je výzva pro šikuly. S přesným ztvárněním pomůže drátěná forma z hobbymarketu. Pak už stačí jen nabrousit nůžky a mít rostlinu odolnou k řezu. Ideálně třeba tis, jalovec či túji.

Kultivar Virgata, odvozený od smrku ztepilého, zasluhuje víc než letmý pohled. Vyzáblý je na kost, prořídlé větve mu trčí všemi směry a když pod sněhem zbledne jako duch, je tu scénka přímo hororová. Spíš než děs ale vyvolává nadšení. Každá zahrada by měla mít svého kostlivce!

Mrazivá běloba obkresluje poschoďovité větvení borovice vejmutovky (na obr. vpravo) tvarované do obláčků podle japonských tradic. Dlouhé jehličí zachycuje hutné chomáče sněhu, které z jindy všedního stromku vykouzlí nadýchaný svatební dort. Není k nakousnutí?

Smrčky, cypřišky a jalovce velikosti XS jsou od přírody krásně formované, sami se však můžete prostříhat třeba k holubince. Zabělený klobouček na útlé nožce se stane terčem obdivu pohádkové zimní krajinky nejen ve skalce, ale také v květináči na terase.