Článek
Svou podstatou je projekt renovací a rozšířením již stávajícího domu v Alphingtonu, obci na předměstí Melbourne.
Původní stavba byla rekonstruovaná a její interiér tvoří dvě ložnice dětí, koupelna a společné prostory. V nově přistavěných částech lze najít pracovnu, ložnici rodičů, druhou koupelnu, kuchyň a jídelnu.
Nejvyšší úzký dům, který se poněkud tyčí nad všemi ostatními jako věž, dal projektu název.
Vymezujícími prvky pro nově vzniklou minivesničku byla dvojice ulic. Ta první je ještě předválečná, lemovaná listnatými stromy, druhá, která vede za zadními dvorky všech domů, má charakter klasické venkovské cesty.
V okolí, až na výjimku několika málo moderních budov, stojí samé staré cihlové a šindeli obložené domky. Bylo jasné, že do takového prostředí by bylo prostě hříchem implantovat jakoukoli modernu.
Naopak, nápad několika drobnějších jakoby roztroušených budov podobně laděného vzhledu se ukázal jako ten správný.
Místo rozšiřování původního domku přístavbou zvolili architekti netradiční způsob a přistavěli k němu miniaturní vesničku tvořenou několika dalšími stavbami.
Jednou ze zajímavostí místa je, že v ulici poněkud záhadně chybí číslo popisné 5. Je v ní dům č. 3, následuje dům č. 7, ale pětka nikde. Tím, že architekti vklínili vedle původního domu ještě jeden úzký domek, opticky vyplnili mezeru po chybějícím domě.
Jedním z důvodů, proč se architekti s klienty rozhodli pro rozdělení domu do několika staveb se společným nádvořím, bylo společné přesvědčení, že domy, které se příliš rozšiřují a zvětšují oproti původní podobě, proměňují se pak už jen v nepěkně velká monstra.
A že přístavby přesahující svým objemem původní stavbu mnohdy vypadají spíše jako cizí, nezdravý nádor na těle původní stavby. Proto má projekt podobu vesničky, byť funkčně jde o jeden jediný propojený domov.
Velký podíl v domcích zabírají knihovny.
Studovna dětí
Majitelé domu, vědomi si vytrácejícího se pocitu sounáležitosti mezi lidmi bydlícími v bezprostředním sousedství, se rozhodli přispět k návratu dobrých mezilidských vztahů do svého bydliště.
Činí tak prostřednictvím své zahrady, jejíž část nabídli jako zkratku mezi oběma zmiňovanými ulicemi. Okolí cestičky je osázené zeleninovými záhonky, z nichž si kdokoli může nabídnout, anebo třeba i přiložit ruku k dílu při jejím okopávání.
V jednom z nově přistavěných objektů je kuchyň s jídelnou.
Pelíšek nad kuchyní - ideální čihadlo pro každého, kdo se zajímá o to, za jak dlouho bude jídlo hotové.
Nejvyšší dům, podle nějž je projekt pojmenován, slouží jako veliká knihovna, kde je jedna za stěn celá pokrytá policemi. Volný prostor ve výšinách vyplňuje velká síť určená primárně chlapcům k odpočinku, četbě a třeba i ke studiu.
V domě samozřejmě nechybějí i pracovní stolky dětí, které jsou umístěny běžným způsobem, u země, tj. u paty knihovny.
Motiv vesničky se objevuje i na boční straně pracovního pultu v kuchyni.
Interiéry jednotlivých staveb na sebe plynule navazují.
Vlastní původní dům je zařízen několika skrytými posuvnými přepážkami, které je možné kdykoli použít a rozdělit tak jeho velké pokoje na menší. Tím se zvyšuje variabilita využití domu a zároveň si rodina může vytvořit i soukromá zákoutí ve chvílích, kdy její členové přece jenom zatouží po klidu a samotě.
Jedna ze stěn vysokého domu je celá zakrytý poličkami na knihy. Ve vyvýšené úrovni je upevněná síť určená k relaxaci dětí.
Neobvyklý způsob rozšíření původního domu v podobě stylové zástavby menšími objekty přinesl i ekonomický efekt. Nově vytvořené části obydlí kopírují jižní stranu pozemku, aby mohly přijímat co nejvíce slunečního světla a tepla.
Majitelé tak ušetří za energie. Na druhé straně architekti mysleli i na účinné stínění před přílišným sluníčkem, takže rodina na druhé straně nepotřebuje ani klimatizaci.
Poličky jsou pochozí, aby se děti dostaly až nahoru na síť.
Pracovní stůl kluků je ve vysokém domě na úrovni přízemí.
Architekti všechny stavby, včetně původního domu, důkladně zateplili. Vzhled původního objektu takřka zachovali, novým stavbám vymysleli fasády zčásti pokryté šindelem, zatímco jejich střechy a zbytek fasád zakrývá bíle natřený falcovaný plech.
Celková plocha podlah nového bydlení činí v součtu 225 m2, což je jen o něco méně než polovina rozlehlého pozemku s výměrou 500 m2.
Kde se vzala první idea
Při jednom z prvních setkání s klienty, kdy se probíraly všechny možnosti, jak by budoucí obydlí rodiny mohlo vypadat, dostala dvojčata pastelky a papír, aby se tiše zabavila, zatímco dospělí budou řešit „ty důležitější věci“. Po debatě, z níž vzešlo sice mnoho nápadů, ale ve skutečnosti nic dostatečně nosného, byli všichni účastníci vyčerpaní a měli pocit, že se nikam příliš nepohnuli. V tu chvíli se oba mládenci zvedli a společně odevzdali architektovi své papíry. Ukázalo se, že se mimořádně nevěnovali kresbě aut, vojáků, ba dokonce ani draků. Zcela spontánně kreslili dům, ve kterém by chtěli bydlet. Vlastně soustavu domečků. A nápad byl rázem na světě.