Kvůli nedostatku financí museli počkat, vysněného domu se nakonec dočkali

Dům se nachází na okraji sídliště v prostředí se smíšenou zástavbou převážně z druhé poloviny minulého století. Pozemek je vlastně zahrada staršího domu, v němž jeden z klientů vyrůstal, k místu měl tedy osobní vztah.

Výsledný tvar domu ovlivnil výrazně podélný styl zahrady, určitým omezením byly pro architekta také tři vzrostlé břízy, které vysadili rodiče jednoho z klientů a které si investoři přáli zachovat. Tyto stromy však také tvoří vhodnou optickou bariéru od sídliště a zvyšují intimitu zahrady.

Majitelé si přáli jednopodlažní energeticky úsporný dům s plochou střechou, kvůli většímu soukromí měl být ve tvaru písmene „L“. O vytvoření návrhu domu požádali architekta Martina Boleše.

„Mladí manželé byli našimi prvními klienty po skončení studia architektury,“ vysvětluje architekt.

„Návrhem domu jsme chtěli tedy současně představit manifest našeho vidění rezidenční architektury. Stavebníci byli nakloněni diskusi, velkou roli ve vzájemném porozumění sehrály také jejich vědomosti a zájem o moderní architekturu. I my jsme se od nich mnoho naučili. Spolupráce byla uvolněná a hravá a to se odrazilo v konečné podobě domu.“

První návrh vznikl zhruba za měsíc a klientům se velmi líbil, ale jak to často bývá, realizace by byla nad jejich finanční možnosti, takže vznikla nová verze. Ovšem přišla ekonomická krize a další dva roky trvalo, než shromáždili dostatek financí na stavbu domu.

Hlavním konstrukčním i pohledovým materiálem je dřevo. Nebylo zvoleno náhodou, kromě ekologické linky hrála roli i skutečnost, že jde o typický materiál pro stavbu stodol, které jsou v regionu časté a z nichž některé jsou i v zahradách a dvorech v okolí domu. Stavba tak přirozeně zapadá do stávající urbanistické struktury lokality.

Lehkou dřevěnou konstrukci ztužují centrálně umístěné nosné betonové stěny a ocelové sloupky, které jsou součástí fasády. Ta je obložena surovým dřevem, které časem zešedne, surové materiály jsou využity i na doplňkových stavbách v zahradě.

Záměrně jsou přiznány i betonové tvárnice v interiéru, kde tvoří kontrast k masivním konstrukcím, povrchům a doplňkům z tradičního smrkového dřeva.

Tvarování a řazení místností optimálně odpovídá vlastnostem pozemku. Podélná osa domu je orientovaná shodně se severní hranicí pozemku, kvůli vyšším solárním ziskům je ve středu zalomená.

Prosklená fasáda v jižní části domu opticky propojuje interiér se zahradou a tento dojem zvyšuje i napojení vnitřní podlahy na terasu. Jediným zachovaným ovocným stromem v zahradě je stará hrušeň, která je zdrojem přirozeného stínění terasy, současně si majitelé mohou jen tak pro osvěžení dopřát vlastní šťavnatou hrušku.

Hlavní konstrukční oporu domu tvoří stěny z betonových tvárnic, seskupené do takzvaných kostek, v nichž jsou soustředěny provozní části domu. Kostky jsou odděleny od obvodového pláště, což opticky zvětšuje vnitřní dimenze a též umožňuje jejich volnější uspořádání.

Centrem domu je velkorysý obytný prostor, jeho dominantou jsou kachlová kamna, která díky teplovzdušnému rozvodu v celém domě vytápějí všechny prostory. V podkroví je dětský pokoj rozšířený o místo na hraní a další dvě ložnice.

„Velmi si vážíme přiznání konstrukčního principu domu, který se opírá o zmíněné centrální betonové tvárnice. V interiéru domu je použito pouze masivní dřevo, což je pro klienty z dlouhodobého hlediska záruka zdravého života. V domě je také několik hravých detailů, například mlynářské schody do ‚herních‘ prostor pro dospělé i děti, z nichž je výhled do centrálního obytného prostoru. Úložné prostory jsou a nejsou – na zadní stěně této společenské místnosti je instalována 16 metrů dlouhá skříň, která pojala vše, co bylo potřeba uložit nebo ukrýt – včetně televize.”

V koncepci návrhu domu hrály významnou roli také energetická úspornost a udržitelnost. K použitým stavebním materiálům a tepelné izolaci obvodového pláště přibyla další technická řešení – například velká prosklená stěna v jižní fasádě pomáhá přirozenému nahřívání prostoru v zimním období, stěny z betonových tvárnic slouží současně jako akumulační hmota pohlcující tepelnou energii slunečního záření.

Dřevěná provětrávaná fasáda a dvojitá provětrávaná střecha také účelně hospodaří s teplem. Jako doplňkové stínění slouží okolní stromy.

Čas je čtvrtým rozměrem prostoru. Od první studie až po realizaci uběhly dlouhé čtyři roky a i díky tomu se nám ve spolupráci s majiteli podařilo dovést stavbu do současného stavu.

Dosáhli jsme rovnováhy mezi architektonickým konceptem a praktickými a racionálními potřebami majitelů. To je možné jen tehdy, když jsou klient i architekt ochotni vzájemně si naslouchat a učit se jeden od druhého.

Rovnováhu bych v tomto případě označil za šestý smysl člověka. Pocitu domova se nám tak podařilo dosáhnout hledáním čtvrtého rozměru a šestého smyslu.

Dana D. Daňková, www.mujdum.cz