Článek
Dům navrhl japonský architekt Satoši Kurosaki z tokijského studia Apollo Architects & Associates. Jeho návrh stojí na kontrastu mezi soukromím a otevřeností: z ulice není do interiéru téměř vidět, uvnitř se však obyvatelé mohou dívat do zahrady i vzhůru k obloze.
Výraz domu řešeného jako dřevostavba určuje z valné části prosklená obvodová zeď a široké přesahy střechy. Ty jsou hluboké 1,8 metru a lemují celou stavbu. Pomáhají chránit interiér před přílišným přehříváním v teplých dnech, ale také před pohledy z vyšších domů v okolí. Zároveň i vytvářejí krytá místa, která rozšiřují obytný prostor směrem ven.
Interiér stavby rozložený na 214 m2 se na mnoha místech podobá spíše galerii než běžnému domovu. Lakované předměty, dřevěné výrobky, bonsaje a dekorativní umění jsou v něm po různu rozmístěny jako exponáty. Za skleněnou příčkou se pak otevírá hlavní obytný prostor s obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní. Prostor přes dvě podlaží propojuje interiér se spoustou světla a výhledy do zahrady, ale i na nebe.
Výrazným prvkem společenského prostoru je schodiště umístěné podél prosklené stěny. Architekt jej neukryl, ale naopak z něj udělal téměř sochařský objekt. Schody totiž vedou pohled i pohyb návštěvníka dále a vzhůru domem a umožňují mu všimnout si rozdílné atmosféry jednotlivých podlaží.
Prostor k hrám i ke studiu
Na horním konci schodiště vznikla malá knihovna s uměleckými publikacemi a dekorativními předměty. Vestavěná lavice proměňuje schodišťovou podestu v další obytné místo, kde lze posedět, číst nebo jen sledovat okolí.
Dětské pokoje v horním podlaží (ložnice rodičů je v přízemí) lze díky posuvným příčkám podle potřeby spojit nebo rozdělit. Navazují na společný balkon, který vystupuje nad okolní terén.
Široký přesah střechy přitom neslouží jen jako ochrana před sluncem a deštěm. Pod ním vznikl plně funkční venkovní obytný prostor - venkovní nábytek umožňuje dětem například studovat nebo číst venku.
Po setmění se dům zcela promění. Promyšlené osvětlení zvýrazňuje dřevěný podhled z ořechového dřeva pod širokými přesahy střechy a dodává jinak střídmé stavbě teplejší výraz.
Suchá zahrada
K minimalismu architektonického návrhu domu se přirozeně přidává také jeho bezprostřední okolí. Po obvodu stavby vznikla suchá zahrada s vzrostlými olivovníky a další zelení. Rostliny zároveň změkčují hranici mezi strohou budovou a okolím.
Architekt přitom počítá s tím, že dům umístěný na 534 m2 velkém pozemku nebude hotovým dílem jednou provždy. Obyvatelé do něj mají postupně přidávat další rostliny, venkovní nábytek i umělecká díla. Dům má časem měnit svou podobu společně s rodinou, která v něm žije. Právě proměnlivost má podle autora zajistit, že dům bude dobře stárnout a nezůstane jen dokonale naaranžovanou novostavbou.
