Článek
Než se perlička dostane na vánoční ozdobu, musí projít rukama minimálně šesti lidí. Ruční práce mistrů sklářů je proto naprosto unikátní, a dokonce i jediná svého druhu na světě. Má v sobě šarm starých mistrů, křehkou krásu i jemnou eleganci. Velkou radost všem dělá, že perlařské řemeslo ručně foukaných perliček bylo v roce 2020 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Která perličková ozdoba je top mezi všemi?
Stálicí je určitě hvězdička Huderovka. Jmenuje se podle své autorky paní Huderové, a v Krkonoších se vyrábí od 30. let minulého století. Na stromečku je opravdu krásná.
K výročí pěti let od zápisu na seznam do UNESCO jsme letos na návsi pořádali perlařské setkání a soutěž v montování právě vánoční ozdobičky jménem Huderovka. Aktuálně máme světový rekord, necelé tři minuty. Drží ho jedna místní dáma.
Co myslíte, proč jsou perličkové ozdoby tak oblíbené?
Mě osobně fascinuje, jak původní designéři ve 20. letech minulého století přesně věděli, co dělají. Jejich ozdoby byly jednoduché, uměli pracovat s 3D prostorem a geometrickými tvary. Ozdoby z perliček byly v každé době, kdy vznikaly, naprosto nadčasové a moderní.
Perličky se foukají stále postaru?
Ano, foukání perliček se od dávné výroby příliš neliší. Je závislé na zručnosti a zkušenosti foukače, nikoliv na dokonalé technologii. Vypadá to jednoduše, ale foukač se učí minimálně půl roku, než jím nafoukané perličky přestanou při dalším zpracování praskat. Používáme asi 1000 forem na vyfouknuté perličky o velikosti od 3 do 30 mm a foukači se většinou specializují na větší či menší perle. Není dobré, aby střídali formy a „kazili si ruku“.
Lehké duté perly se navlékají na tenký ohebný drátek.
Skleněné perličky se i stříbří. Proč?
Aby připomínaly pravou perlu. Už v 19. století se objevil způsob vnitřního stříbření pravým stříbrem a my se ho držíme. Perličky nejdříve zčernají, teprve potom se objeví stříbrný lesk. Je to dodnes trochu alchymie.