Článek
Do vzniku hodin bylo zapojeno tisíc lidí, přičemž dnes je originální časomíra instalovaná v hale 1 amsterodamského letiště Schiphol. Ambiciózní umělecká instalace je vystavena na čtyřech obrazovkách pokrývajících stěny krychle o rozměrech 250 × 250 × 250 cm.
Baas nahradil tradiční ciferník hodin 12hodinovým videem, které připomíná, jak vypadá úspěšná spolupráce mezi lidmi. Hodinová a minutová ručička hodin jsou tvořeny skupinami lidí pohybujících se synchronizovaně. Tenká vteřinová ručička je podle webu Dezeen znázorněna jako jedna osoba běžící po obvodu.
Nevšední kousek ilustruje hemžení se lidí na letišti.
Každý ciferník ukazuje nepřetržitou sekvenci pohybu obyčejných lidí. Video vzniklo během natáčení v obrovském hangáru na letišti Schiphol. Většina dobrovolníků byli zaměstnanci letiště – od bezpečnostních pracovníků a zavazadlových manipulantů přes letecký personál až po techniky, obsluhu obchodů a uklízeče.
V některých časech bylo na letišti velké množství lidí.
To, co začalo jako běžné natáčení, se rychle stalo momentem propojení různorodé komunity celého letiště. Instalace je tak poctou tisícům zaměstnanců, jejichž obětavost a nasazení zajišťují každodenní chod letiště Schiphol, uvádí nizozemský portál Architectenweb.
V jiné časy se zase okolí vylidnilo.
Kamera umístěná nad probíhající choreografií natáčela film 12 hodin. Aby se po celou dobu ona tisícovka lidí nenudila, byl natáčecí den doplněn celou řadou zábavních aktivit - třeba jógou, tiskem na hedvábí, stolními hrami, workshopy…
Lidé dostali za úkol řadit se do front, které se na hodinách následně staly ručičkami.
Náš čas je podle Baase vymyšlený konstrukt, který funguje jen proto, že to všichni akceptují. Baas tuto „společenskou smlouvu“ doslovně ztvárňuje. Hodiny na Schipholu jsou součástí Baasovy série Real Time, která sahá až do roku 2009. Jeho práce se pohybuje mezi designem, uměním a divadlem.
Hodiny staršího data z jeho produkce podle Carpenters Workshop Gallery zobrazují muže v hodinách, který neustále „kreslí ručičky“ štětcem a následně je maže válečkem. Promítá se na nich film, ve kterém účinkuje sám autor.
Nizozemsko má dlouhou tradici v praktickém využití designu a kreativity, od urbanistického plánování přes grafickou identitu až po předměty v našem každodenním životě. Na ostatních letištích se s podobným projevem umělecké tvořivosti zpravidla nesetkáme, i když i pražské letiště dekorují některé umělecké objekty. Jde třeba o kinetickou sochu Pegasus výtvarníka Davida Černého nebo o maratonské běžce malíře Ivana Komárka.
Klasikou, která neurazí, ale ani nenadchne, jsou tyto designově minimalistické veřejné hodiny.
Všední hodiny na letištích se objevují zcela běžně. V lepším případě jsou barevně sladěny s příletovou / odletovou halou. Veřejné prostory přitom mohou být pestré a zábavné a zároveň i funkční. Jen je k tomu třeba trocha odvahy a znalosti řemesla. Výhodou je, že takové originální prvky pak lákají turisty do lokalit, které by jinak byly celkem obyčejné a nikoho by moc nezaujaly.