Majitel bytu s architektkou spolupracoval na dvou jiných projektech, teprve pak jí svěřil svůj byt

Klient věděl přesně, co chce, a zároveň dal architektce Barboře Léblové prostor navrhnout řešení, které bude odpovídat jak charakteru domu, tak způsobu, jakým v bytě bude žít. Celý dům prošel kompletní rekonstrukcí – od obnovy historické fasády přes nové technické zázemí a výstavbu devatenácti bytů určených k pronájmu až po vybudování nadstandardního dvoupodlažního bytu v původně půdních prostorách. Právě zde měla být klientova domácnost. My se v článku zaměříme jen na spodní část.

Zadání bylo jasné: nesnižovat stropy, naopak je vytáhnout co nejvýš. Klidně i za cenu přiznaných nosných trámů. A tak vznikl prostor, který je definovaný výškou a výhledem, ne nábytkem. Obývací pokoj je vzdušný, přirozený a nepřeplněný. Je v něm jenom to, co má své opodstatnění: nízká skříňka pod televizí, pohodlná sedačka, vestavěná vinotéka a prosklená vitrína. Obě vestavby vznikly v místech, která nabídla sama konstrukce činžovního domu – členité, na první pohled nepravidelné niky se proměnily v praktický detail.

Podlaha odkazuje na historickou paměť domu – parketový vzor do stromečku, který ctí klasiku, ale je provedený v soudobém odstínu. Bělený dub s jemným šedým nádechem působí sofistikovaně, neutrálně, ale zároveň hřejivě. Na stěnách je dekorativní stěrka v teplých odstínech šedé. Na první pohled je nenápadná, ale oproti klasické bílé výmalbě působí měkce, útulně, s klidnou hloubkou – a k charakteru tohoto bytu ladí mnohem přirozeněji než standardní bílá.

Osvětlení je navrženo tak, aby zůstalo co nejméně nápadné – ale plně funkční. „V místech, kde jsme mohli pracovat s podhledy, jsme integrovali svítidla do nich. V kuchyni, chodbě a nad schodištěm jsme v podhledech pracovali s lištovým systémem, který umožňuje velkou variabilitu – jak v umístění, tak výběru konkrétních svítidel a nakonec i v jejich nasměrování. Tam, kde technické možnosti podhledů nestačily, jsme šli cestou přiznaného, ale subtilního řešení tak, aby světlo zůstalo součástí prostoru, ne jeho motivem,“ ozřejmuje architektka.

Kuchyně působí nenápadně, ale má jasný rukopis. Je velkorysá prostorem, usazená v jednoduchých, bíle lakovaných skříňkách bez zbytečných efektů, ale s výraznou kompaktní deskou, která tvoří jak pracovní plochu, tak obklad stěny za dřezem. Stejný materiál se promyšleně vrací i na televizní skříňce v obývací části, čímž celému prostoru dodává vizuální kontinuitu. Kuchyň tak není solitér, ale přirozená součást otevřeného obytného prostoru – funkční, čistá a dobře ukotvená.

Ložnice přejímá jemnou paletu celého bytu – klíčovým materiálem je zde bělený dub, který se v různých podobách střídavě objevuje napříč celým interiérem. Prostor je laděný do klidných, přirozených tónů, které nechávají vyniknout čalouněné posteli, nad jejímž čelem se nachází tapeta ladící tónem jak s postelí, tak s textiliemi v prostoru. Na postel navazuje subtilní toaletní stolek, umístěný přímo před oknem – ideální místo pro ranní přípravu, kde se naplno uplatní měkké denní světlo.

Na ložnici navazuje kompaktní, ale promyšlená šatna. Základ tvoří kovový systém, který umožňuje variabilní uspořádání polic, zásuvek i šatních tyčí – podle potřeby a rytmu každodenního provozu. Police a zásuvky opakují odstín běleného dubu. Dvě protilehlé stěny pokrývají velkoformátová zrcadla, která prostor opticky zvětšují, násobí světlo a přidávají mu na vzdušnosti.

Dětský pokoj zůstává věrný základní bílé, ale pracuje s ní v chytrých detailech. Úchytky šatních skříní jsou řešeny v červené barvě, která dodává prostoru výrazný vizuální akcent. Díky tvaru a umístění ale fungují i prakticky – slouží jako háčky na oblečení nebo školní aktovku. Vše je řešeno netradičně, ale s důrazem na to, aby se pokoj dal přirozeně proměnit podle věku a potřeb dětí.

Původní návrh počítal s takzvanou master koupelnou mezi ložnicí a šatnou – bez denního světla, bez výhledu. Byla to funkční pozice, ale působila příliš uzavřeně.

„Rozhodli jsme se pro změnu. Koupelna si světlo zaslouží – a tak ho dostala naplno. Dokonce s výstupem na terasu. Pojem ‚bathroom with a view‘ není fráze – ze sprchy se otevírá výhled do hlubokého vinohradského vnitrobloku. Díky členité obvodové zdi jsme mohli sprchový kout částečně zapustit – a vytvořit tak pohodlné sezení, ideální pro chvíle, kdy se chcete ve sprše zastavit, posadit a jen tiše dívat ven. A přitom být v naprostém soukromí,“ popisuje architektka.

Dětská koupelna se nese ve stejném materiálovém duchu jako ta hlavní – stejný obklad, stejná dlažba – ale odlehčená červenou sanitou, která dodává energii a zároveň je snadno obměnitelná, až děti vyrostou.

Obě koupelny vznikaly s důrazem na efektivní využití prostoru – každá nika má svůj účel, každý detail odpovídá dispozici. To platí i pro toaletu – jednoduchý obklad s plastickým dekorem proužků je jemný, ale oživuje celkový výraz prostoru.

Ačkoliv se interiér navenek drží střídmého, čistého výrazu, je byt zároveň protkaný nejnovějšími technologiemi. Samozřejmostí je inteligentní řízení vytápění, ale také možnost ovládat zvuk a přehrávání audia prostřednictvím aplikace v telefonu. Osvětlení lze nastavovat v různých scénách – podle denní doby, nálady nebo potřeby intenzity. Moderní technologie zde nejsou na odiv – ale zajišťují maximální komfort v každodenním provozu.