Luxfery nahradily jediný prvek v bytě, ale tím se celý jeho styl zásadně změnil

Byt o rozloze 57 m² v panelovém domě ze 70. let už pomalu dosluhoval. Majiteli bylo jasné, že musí kompletně vyměnit rozvody, a společně s architektem se rozhodl využít rekonstrukci také k nápravě dispozičních nedostatků.

Poměrně funkční původní uspořádání 3+1 naráželo na několik limitů. Kuchyně byla příliš malá, linka měřila necelé tři metry. Průchozí obývací pokoj navíc komplikoval umístění plnohodnotného jídelního stolu i pohovky. Balkon navazoval pouze na kuchyňskou část, takže zůstával izolovaný od hlavního společenského prostoru a vstupní hala trpěla nedostatkem přirozeného světla.

V prvních návrzích figurovaly varianty se zachováním stávající dispozice a pouhým zrušením příčky mezi kuchyní a obývacím pokojem. Stále tu však zůstával problém malé kuchyně a obtížně umístitelného jídelního stolu. „Poté mě napadlo přesunout koupelnu, což situaci vyřešilo. Vznikl tak centrální blok se zaoblenou luxferovou stěnou, která směřuje do obytných prostor,“ popisuje architekt Václav Mašek.

Nová koupelna je sice o metr čtvereční menší a měří zhruba 2,5 m², zároveň se ale pračka a úklidové prostředky přestěhovaly do šatní skříně. To hygienické zázemí vizuálně vyčistilo a uvolnilo v něm místo.

„Nahrazení vany sprchovým koutem bylo požadavkem investora a zároveň přineslo další prostorovou úsporu,“ doplňuje architekt. Úložné kapacity nabízí také skříňka se zásuvkami pod umyvadlem a otevřené police vedle vstupu.

Přes poloprůhledné skleněné tvárnice se do koupelny dostává přirozené světlo a samotná zaoblená stěna tvoří výraznou dominantu interiéru.

Kuchyňská linka má nyní na délku téměř 4,5 metru a bez problému pojme vestavěnou lednici, myčku, troubu i mikrovlnnou troubu. „Při plánování rozpočtu jsme hledali rozumný kompromis mezi cenou a kvalitou. Nešlo o to volit nejlevnější materiály. V návrhu jsem pracoval hlavně se sériově dostupnými výrobky a vyhnul se většímu množství zakázkového nábytku,“ říká architekt.

Katalogovou kuchyňskou sestavu tak doplňují černé police vyříznuté na míru. Ty i stůl jsou z jednoduché spárovky upevněné na běžně dostupné nohy a konzoly, což představuje stylové DIY řešení.

Bílá kuchyně pocitově zvětšuje relativně úzký prostor a odráží více přirozeného světla do vstupní haly. Stěnu za pracovní deskou zdobí keramická mozaika. „Použili jsme epoxidovou spárovací hmotu, která je nenasákavá, takže v kuchyni lépe odolává mastnotě a nečistotám vznikajícím při vaření,“ zdůrazňuje architekt.

„Původně jsme chtěli za linkou přiznat panelovou stěnu a pouze ji uzavřít lakem. Po oškrábání omítek se ale ukázalo, že kvalita betonu je na tomto místě výrazně horší než na ostatních stěnách. Množství dutin a pórů by v kuchyňském provozu nebylo praktické,“ pokračuje. Drobná mozaika zvítězila i proto, že esteticky propojuje kuchyň s koupelnou, kde architekt vsadil na černé sestavy.

V dříve průchozím obývacím pokoji nyní vládne komornější atmosféra, přitom se mu otevírá výhled ven i do kuchyně. Mezi ním a pracovnou, kterou lze jednoduše upravit na dětský pokoj, je akustická předstěna.

Nepřehlédnutelným prvkem obýváku je betonová stěna, odkrytá po oškrábání starých maleb a tapet. „Zachovaly se na ní i drobné stopy původní výstavby – kresby a poznámky řemeslníků, kteří bytový dům stavěli. Zvažovali jsme, zda je na stěně ponechat, ale nakonec jsme se rozhodli přiznat samotný beton jako hlavní materiál,“ vypráví architekt. Povrch je natřený matným lakem, který ho chrání proti poškození a zároveň pomáhá omezit prašnost.

Protiváhou k hrubým betonovým stěnám v interiéru je dubová třívrstvá podlaha doplněná o bílé soklové lišty. Dřevo tvoří kontrast k jinak poměrně strohému interiéru a plní úlohu hřejivého prvku, jenž ideálně zapadl do celkového konceptu bytu.