Rekonstrukce panelákového bytu

Ani po svatbě nebydlela mladá rodina ve svém a dnes si pětatřicetiletá maminka upravila bydlení natolik k obrazu svému, že i manžel byl překvapen. Navíc po letech, kdy Pavla pracovala ve Spojených státech i Austrálii, věděla, co se jí líbí, a potřebu vlastního domova se stálou adresou uměla také ocenit.

Náhoda tomu chtěla, že se dokonce vrátila do míst, kde vyrůstala. "Rodiče bydlí přes park. Další výhoda, když mi pomáhají hlídat," pochvaluje si volbu bytu 3+1 s jednou dlouhou lodžií a jedním menším balkónem.

Když chybí srovnání, příchozího zde ani nenapadne, co vše na původních dispozicích nechala změnit a kolik vylepšení i zdobných prvků si vymyslela: od odstranění přebytečných dveří, vybudování vestavěné skříně v pokojíčku posunutím příčky do sousední ložnice, prádelničky v místě bývalého průchodu do kuchyně, až po zabudování několika luxferů do stěny mezi zmiňovanou prádelničkou a kuchyní a také do stěny mezi předsíní a obývacím pokojem. "Při slunečných dnech dopadají paprsky i na stěnu v chodbě bez oken."

Vše je dělané se smyslem pro detail.

Ruce řemeslníků se zde dotkly každého plošného metru. "Hodně mi pomohl kamarád Petr Herbst, který má firmu věnující se rekonstrukcím bytů. Ale i on byl občas z mých požadavků a nápadů lehce na rozpacích. Ale vydržel!" připouští Pavla při vzpomínce, co všechno si na odborníky vymyslela.

"Dům byl postaven na začátku sedmdesátých let a moji předchůdci si na nějaké modernizování nepotrpěli. Takže první, co jsem odstranila, bylo modrošedé lino v kuchyni, na kterém bylo ještě jako izolace mezi linem a kobercem Rudé právo a Svobodné slovo. Schovala jsem si výstřižky na památku," směje se Pavla, která rekonstrukci bytu vzala od podlahy.

V každé místnosti jsou jinak položené nové parkety. Se svým smyslem pro detail i humor a s citem pro celkové vyladění šla tak daleko, že výplň do dvířek kuchyňské linky si nechala udělat od mistra skláře, kterého potěšila její ambice a z pruhů roztaveného skla vytvořil originální výplň. "Věděla jsem, že do dvířek nechci obyčejné sklo. Ale pořád jsem na nic nemohla přijít, až jsem jednou náhodou šla kolem sklářského ateliéru a oknem viděla to pravé!"

Vychytávkou je i madlo na větších dvířkách. Vzniklo spojením dvou dveřních klik. Jenže v prodejně měli jen jednu na ukázku a zbytek klik a úchytek museli objednat... Než byly dodány (za sedm měsíců), Pavla si při otvírání dvířek v pohodě pomáhala přísavkou na druhé straně štětky na nádobí.

Kuchyň v trochu nezvyklých barvách

Ani na řemeslnické práce v počátcích rekonstrukce nemusela spěchat a většinu času si udržela nadhled a radostné očekávání. "Měli jsme zatím kde bydlet a se stěhováním jsem nemusela spěchat, tak je to tady opravdu zgruntu. Zato teď špatně snáším, když už máme několik měsíců přelepená okna fólií kvůli nové fasádě.

Když nešlo sehnat věc podle mých představ, klidně jsem počkala. Pamatovala jsem si inspiraci i z Ameriky. V Austrálii jsem bydlela vlastně v sociálních bytech, ale zase jsem si tam víc vydělala a poznala životní styl lidí, kteří mají spíš vztah k přírodě než k materiálním věcem. A nesnaží se kombinovat jen právě moderní trendy, ale co se jim prostě líbí. Spíš se sžívají s tou přírodou. A úplně o něčem jiném je to na Novém Zélandu. Tak jsem si přivezla rozhodnutí, že chci také něco svého - osobitého a co mě bude spontánně bavit."

Putování po světě a pilování angličtiny Pavlu po návratu dovedlo i k funkci osobní tlumočnice Paula McCartnyho nebo Robbieho Williamse při jejich pražských koncertech. Několik let pracuje v hudebním vydavatelství, takže má ke hvězdám blízko. A na časy, kdy byla chůvou v americké rodině, která jí po zkušební době přiznala, že vyhrála v loterii milióny ("Ale plat mi nezvedli," směje se. "Přátelíme se dodnes."), vzpomíná už jen jako na poučné zážitky z času malin nezralých.

Synkovi Mikolášovi v jeho pokojíčku nalepila na strop kolem vtipného lustru ve tvaru měsíce fosforeskující hvězdičky.

Umělé i denní světlo je v tomto bytě součástí nápaditého interiéru: vzpomínané skleněné kostky zabudované do panelových zdí, stejně jako skleněné koule na šňůře (původně světýlka na vánoční stromeček) smotané do klubka a umístěné v lahvi od okurek. "Mám ráda, když si můžu upravit světelnou atmosféru podle nálady. Bodových osvětlení i svítilen dávajících tlumené světlo je tu více."

Dětský pokoj, který může být snem každého dítěte.

Přestože přestavbu Pavla pečlivě promýšlela a pokračovala postupně, ve výsledku se jí "podařilo" i pár neplánovaných kousků. Například nejdražší dlažbu má v šatně, kde není vlastně vidět, a naproti tomu obklady na WC jsou ty nejlevnější z běžného obchodu. Ale právě ty vytvořily zajímavou kombinaci a efekt. Takových úspěšně dotažených detailů je v bytě spousta.

"Mám ráda dřevo a nechtěla bych kuchyň, jako jsou ta moderní studia připomínající pitevnu. Pravda, když jsem si zvolila zelenou barvu obkladů, všichni mi říkali, že to bude vypadat jako u zubaře." Nevypadá. Nejen útulná kuchyňka, ale celý byt nabízí pohodu a klid.