I jako domácí mazlíček si lemur zachová instinkty divokého zvířete

Lemur je sice primát, ale patří mezi poloopice. Pochází výhradně z ostrova Madagaskar, kde žije odhadem 15-20 druhů lemurů. Zajímavý je vznik jejich jména.

Lemuři, jako mnoho dalších tvorů, mají na sítnici odraznou vrstvu a jejich oči proto jakoby svítí. Navíc jejich hlasové projevy připomínají často lidský nářek.

Francouzští objevitelé lemurů jim tedy přisoudili jméno, jež pochází z řeckého pojmenování duší zemřelých – lemures. Dlouho se jednalo o velice záhadné tvory, dokonce byl po nich nazván bájný kontinent Lemurie, který je někdy vydáván za Atlantidu.

A teď už k nápadu pořídit si lemury domů. Pokud se skutečně cítíte dost zkušení na to zvládnout chov lemurů, připravte se ještě před jejich pořízením na rozsáhlou administrativu.

„Pro chov lemurů je potřeba povolení Státní veterinární správy, která schvaluje chov jako takový a také chovatelské zařízení, tedy místo a prostředí, kde chcete lemury chovat,“ říká chovatel lemurů Ladislav Žoha. „Povolení platí vždy pouze tři roky, poté je nutné si ho nechat prodloužit.“

Státní veterinární správa i v průběhu těchto tří let pravidelně kontroluje chov, takže vás čekají občasné návštěvy úředníků a veterinářů. Je důležité mít v pořádku a k dispozici všechny dokumenty o schválení a průběhu chovu, protože lemuři patří mezi mezinárodně chráněná zvířata a vztahují se na ně ustanovení Washingtonské úmluvy (CITES).

Pokud vás ani velká kupa papírů a povolení neodradí, nezbývá než si připravit chovatelské zázemí. Zapomeňte zcela na myšlenku, že lemur bude žít s vámi v bytě nebo domě.

„I když se lemuři zdají jako přítulní a klidní tvorové, opak je pravdou. Nenechte se zmýlit ani postavou krále Jelimána z filmu Madagaskar,“ říká zoolog Miroslav Němec.

„Lemuři jsou divoká zvířata, člověka jsou schopni i pokousat. Často se to stává v situaci, kdy jim člověk brání v získání jejich oblíbené potravy nebo pamlsku.“

Navíc, chov v obytném interiéru by neschválila žádná veterinární správa. Lemury chováme výhradně v uzavřených vytápěných ubikacích s venkovním zabezpečeným výběhem. Pro pár lemurů je třeba minimální prostor 9 metrů čtverečních. Platí, že čím větší jim poskytnete domov, tím budou šťastnější.

Vnitřní prostor by měl být vytápěn na teplotu nad 20 stupňů - nezapomeňte, odkud lemuři pocházejí. Pokud použijete k vytápění infrazářič, měl by vyzařovat i UV složku záření, která je v denním slunečním světle přirozená.

Jako podestýlka se nejlépe osvědčují čisté dřevěné hobliny. Vnitřní i venkovní prostor by měl být vybaven dostatkem větví, odpočinkových plošinek a úkrytů před nepřízní počasí. Na škodu jistě nejsou ani zavěšená lana nebo provazové žebříky. To vše jsou skvělé příležitosti ke šplhání, které lemuři milují. Nesmí chybět ani stálý přístup ke zdroji čisté vody.

Nejběžnějším a také nejznámějším druhem je lemur kata. Ten je snadno rozpoznatelný od ostatních druhů díky svému dlouhému huňatému ocasu s černobílými pruhy.

Poslední dobou se objevují v chovech i lemuři vari, kteří se vyskytují v černobílé a červené varietě. S nákupem lemura mohou být problémy právě proto, že se jedná o chráněného živočicha. V běžné zoologické zahradě by tak lemury prodat vůbec neměli.

„Lemury si můžeme pořídit jedině od specializovaných chovatelů či zoo zařízení, tedy z místních odchovů. Vlastnit zvíře odchycené ve volné přírodě je nezákonné a jsou za něj přísné tresty,“ vysvětluje chovatel Ladislav Žoha.

„Ceny se liší podle druhu a samozřejmě poptávky a nabídky. Nicméně u nejběžnějších druhů se pohybují v řádek desítek tisíc korun.“

Při koupi zvířete nový majitel musí dostat originální registrační list a povolení k prodeji zvířete. Tyto dva doklady musíte donést nebo zaslat na příslušný Krajský úřad, kde je pod vaším jménem zaregistrují.

Je třeba uvést, že jakékoliv změny v chovu, tedy úprava zázemí, narození mláďat, úhyn a podobně je třeba vždy nahlásit na místní Státní veterinární správu.

Lemuři se převážně živí rostlinnou stravou, ale nepohrdnou ani hmyzem nebo drobnými obratlovci. V zajetí proto krmíme především čerstvou zeleninou a ovocem.

„Jako alternativa existují i speciální granule. Vše doplňuji vařenou rýží a jako přídavek pak dávám živočišnou složku ve formě hmyzu, vařeného vejce nebo kuřecího masa,“ vysvětluje Ladislav Žoha.

„Je nutné se zásadně vyhnout podávání lidské stravy, a zásadně nepřekrmujeme, protože lemuři mají sklon k rychlému tloustnutí a s ním spojeným zdravotním problémům.“

Podíl ovoce a zeleniny v potravě se liší podle druhu lemura. Proto je důležité si o zvířeti sehnat podrobné informace nejlépe ve specializované literatuře nebo přímo od zkušeného chovatele.

V každém případě je třeba dávat pozor ve složení stravy především na obsah cukrů. Piškoty a jiné sladkosti jsou pro lemury jako běžná strava zcela nevhodné. Podobné je to i s banány ve větším množství.

„Banány nebo hrušky lemurům hodně chutnají, ale jsou plné cukrů, které by zvířata měla přijímat jen v omezeném množství,“ varuje Miroslav Němec.

„I v přírodě tvoří jen poměrně malou část jejich stravy - jejich zvýšený příjem vede k ukládání tuků, tloustnutí a pak už nastává dominový efekt. Tlustý lemur omezí svou pohybovou aktivitu a tím tloustne ještě více. A pak už je to nejkratší cesta k vážným zdravotním problémům, které mohou mít i fatální následky.“

Takže kousek banánu, hrušky nebo piškot ano, ale jen jako občasný pamlsek nebo odměna, na níž si lemur pochutná.

Lemuři jsou velice kontaktní zvířata, která se rychle přizpůsobí soužití s člověkem, ale i s jinými domácími zvířaty. Nicméně nečekejte, že to budou domácí mazlíčci podobní psovi nebo kočce. I v zajetí si lemur stále zachovává své instinkty a vzorce chování divokého tvora.

„Lemuři jsou inteligentní zvířata, která se snadno naučí řadu věcí, které pak usnadňují lépe s nimi manipulovat,“ říká Ladislav Žoha.

„Nicméně prvotním cílem každého chovatele by měl být přirozený chov v páru nebo rodinné skupině.“ Tím je zodpovězena i další důležitá otázka - kolik lemurů si pořídit. Počítejte s tím, že jedno samotné zvíře bude psychicky a často v důsledku toho i fyzicky strádat.

Lemuři žijí v přírodě ve skupinách, a proto život minimálně v páru je pro ně přirozený. Pokud máte možnost vybudování chovatelského zázemí odpovídající velikosti, je lepší skupina o 8-10 zvířatech.

„Lemuři jsou zvířata s vyspělou sociální inteligencí, takže rodinná skupina je pro ně nejpřirozenější. Snažíme se poprvé spojovat zvířata mladá, v každém případě vždy pod dozorem a s možností okamžitého oddělení v případě náznaků jakékoliv agrese,“ vysvětluje Miroslav Němec.

Přestože jsou lemuři divoká zvířata, v zajetí potřebují péči člověka. I tady platí, že čistota je základ zdravého a bezproblémového chovu. Pravidelné čištění ubikací a výběhu je nezbytné, především kvůli omezení patogenních mikroorganismů a také parazitů, z dosahu lemurů je třeba pravidelně odstraňovat i zbytky potravy, která se kazí. Plesnivé nebo shnilé ovoce může lemurům způsobit podobné potíže jako člověku.

Ale od člověka hrozí i další nebezpečí. „Nejdůležitější je vyhnout se možnosti přenosu lidských nemocí, třeba i obyčejné rýmy, na zvířata, která jsou na to enormně vnímavá,“ varuje Ladislav Žoha.

„Všeobecně se jedná o poměrně odolná zvířata, ale řada i u lidí běžných nemocí má pro lemury často fatální průběh.“

Pokud chovatel udržuje lemury v čistotě a dodržuje i správné složení stravy, pak zvířata nevyžadují žádnou mimořádnou veterinární péči. Přesto se doporučují pravidelné preventivní rozbory trusu, případně krve.

V případě odběru krve odpovědný chovatel nikdy nepřeváží zvíře k veterináři, protože by ho tím extrémně stresoval. Je dobré si domluvit s veterinářem, že se o zvířata bude starat přímo u chovatele doma, kde jsou všechny zákroky a manipulace s nimi menší zátěží.

Domácí chov lemurů přináší jistě mnoho skvělých zážitků a také poznání. Nicméně je nutné neustále upozorňovat na to, že to nejsou klasická domácí zvířata a nepatří do rukou lidem, kteří by si je chtěli pořídit jen na okrasu nebo jako znak jakéhosi prestižního postavení.

S lemury si poradí zkušení chovatelé nebo ti, kdo mají chuť se chovatelství těchto divokých zvířat věnovat, vzdělávat se v oboru, a především mají na chov čas a finanční prostředky.

U nás chované druhy lemurů se dožívají věku 25-30 let, nejvyšší dosažený věk lemura katy v lidské péči byl 37 let, pořídit si tato krásná zvířata je tak závazkem na hodně dlouhou dobu.