Článek
Plážové chatky, známé také jako „bathing boxes“ (koupací boxy) nebo „boat sheds“ (kůlny na lodě), mají výhodu, kterou se ani ta nejlepší vila chlubit nemůže: bezprostřední přístup na pláž a z toho plynoucí neomezený výhled na moře. Na druhou stranu, všechno ostatní jim chybí. Neteče v nich voda, jsou bez elektřiny, člověk se v nich nevyspí. Uvnitř bývá maximálně pár polic, místo k sezení a prostor pro plážové vybavení.
Budky jsou ikonickým prvkem Melbourne a nedalekého Portsea a jako takové se prodávají za ceny, které by běžný smrtelník z centra Evropy bez rozpaků označil za nehorázné. Jak uvádí web Wtop News, jejich cena nezřídka činí milion australských dolarů (13,61 milionu korun).
Rekordní částka pak dosahuje 1,2 milionu dolarů, tedy 16,34 milionu korun. Tento domek se prodal loni v Portsea. Pro srovnání, podle realitní agentury Cotality byla průměrná cena běžného domu v Melbourne například letos v srpnu 803 194 dolarů (11 milionů korun).
Odkud se vzaly
Původ barevných chatek lemujících pláže v Melbourne a Portsea sahá do 60. let 19. století, kdy nejenom tam vládla přísná morálka viktoriánské éry. Dobové zákony zakazovaly převlékání na pláži a právě tak bylo nemyslitelné štrádovat si to po ulici jenom v plavkách. Chatky na okraji pláže tak vznikly jako šatny či převlékací boxy, jaké najde našinec i na nejednom českém koupališti.
Jiné pak později začaly sloužit i jako kůlny pro ukládání loděk a ještě později prken na surfování apod.
V průběhu dekád se každopádně tyto barevné domky staly součástí kulturního dědictví státu Victoria. Výstavba chatek kolem pláží byla ovšem brzy zatržena, a tak zůstaly výsadou a lokálním unikátem jen na několika místech kolem zálivu Port Phillip a Western Port.
Nepronajímat, nespat, nezasíťovat
Kdo by si myslel, že za chatku zaplatí miliony a pak si s ní může dělat co chce, ošklivě by se pletl. Už samotná její koupě je vázána na rozličné podmínky. Kupující musí například vlastnit dům v dané oblasti. Budky nelze pronajímat a už vůbec je není možné využívat ke komerčním účelům. A aby toho nebylo málo, v chatkách není povoleno přespávání.
Přijde vám, že na večer by se hodilo si trochu posvítit? Fajn, přineste si telefon, petrolejku či jiné světlo, které se obejde bez elektřiny. Ano, začínáte tušit správně - chatky nelze osazovat fotovoltaickými panely ani doplňovat generátory. Ostatně, ono vlastně nelze chatky upravovat ani jiným způsobem, například doplnit je o terasu či rozšířit jejich zastřešení. Lze je tak maximálně opravovat, ale rozměry musí zůstat striktně zachované.
V praxi tedy slouží především jako stylové kůlny. Majitelé si do nich odkládají surfy, paddleboardy, grily, skládací židle nebo dětské hračky, přes den pak třeba chladicí box s jídlem a pitím. A naštěstí je v nich možné obvykle objevit i tzv. kempingovou toaletu.
Domky na plážích v okolí Melbourne se staly součástí místního koloritu.
Není v nich tekoucí voda, není v nich elektřina, nesmí se v nich přespávat. Přesto jsou neskutečně drahé.
Základní problém: veřejné vs. soukromé
Barevné dřevěné chatky na plážích jsou sice na jedné straně součástí kulturního dědictví dané lokality, na straně druhé jejich právní status není tak úplně jednoznačný. Pláže v Austrálii jsou ze zákona veřejné, zatímco chatky stojící na nich soukromé.
Není proto divu, že se už léta vedou debaty, zda by na veřejné pláži měly vůbec stát soukromé nemovitosti. Většina podobných staveb už z australského pobřeží zmizela – zůstalo jich jen kolem dvou tisíc, všechny právě v okolí Melbourne.
A tato jejich unikátnost je důvodem, proč je spousta lidí chápe jako dlouhodobou a navíc krajně nejistou investici. Krátkodobě nic nevydělají, protože je nelze v tomto směru využít.
Spoléhat jde jen na to, že jejich cena bude i v budoucnu dále stoupat. Realitní agenti tvrdí, že hodnota se zdvojnásobuje každých sedm až 10 let. Koupi chatky nicméně shledávají zcela nelogickou. Mj. i proto, že místní banky s touto koupí nepomohou. Pokud se tedy zájemci už poštěstí najít prodejce, musí mu zaplatit celou částku najedenkrát.
