Vzácný Seat 850 jsme protáhli českými okreskami, jednou věcí nás rozčiloval

Stojím u silnice v polích asi čtyřicet kilometrů za Plzní a chytám se za hlavu. Vedle stojí na žhnoucím slunci červený Seat 850 Sport Spider a opět odmítá nastartovat. Je to dnes už asi popáté, a ne naposledy, kdy si tohle auto, vyrobené v roce 1970, postavilo hlavu.

Otáčím klíčkem, startér se otočí a já pumpuji plynem, přesně jak mi poradil mechanik Jaromír Vaněk, když mi auto, které mimochodem vlastní závodní jezdec Petr Fulín, předával. Opět nic. Po chvíli zkouším to samé a nohu nechám asi v polovině plynového pedálu, a hle, Spider, jehož design navrhl věhlasný Bertone, po krátkém zakuckání naskakuje.

Vyjíždím vstříc fotografovi, který stojí v polích a netrpělivě čeká. Spider - když už ho nastartujete - funguje výtečně. Předně, je to velice lehké auto (730 kg), které na okolí díky svému jednoduchému a zároveň podmanivému vzhledu působí jako magnet. Letní projížďka po prázdných okreskách s rukou ležérně položenou na rámu dveří a vystavenou slunečním paprskům je přesně to, proč byl Spider stvořen.

Seat 850 se vyráběl v letech 1966 až 1974, celkem se jej vyrobilo 664 tisíc kusů, a jak asi víte, je to licenční Fiat 850 (těch se vyrobilo podstatně více - 1,8 miliónu kusů). Nejvíce samozřejmě ve dvoudveřových a čtyřdveřových verzích, vzácné bylo kupé a ještě více otevřená verze Spider s plátěnou střechou.

Liší se Fiat 850 od Seatu 850? Co víme, tak opravdu jenom použitými logy a pak místem výroby. Zatímco Spider si vyráběla přímo karosárna Bertone, produkci španělského ekvivalentu měla na starost továrna v Barceloně.

Všechno je na tomto 3 824 mm dlouhém roadsteru mechanické, takže si užíváte sání a zvuk vzadu umístěného motoru i komfortní podvozek - na úzkých třináctipalcových pneumatikách je tlumení nerovností příjemné.

Vzadu umístěný čtyřválec má objem 901 ccm a výkonu 52 koní (38 kW). Zní to jako malá porce, ale nenechte se mýlit, tohle lehké a malé auto se rozjede až na 150 km/h. Čtyřválec pohánějící zadní kola se nechá vytočit až někam k 6500 otáčkám, my řadíme podstatně dříve, zhruba v polovině pole otáčkoměru.

Zajímavostí je, že tento motor se vyráběl ještě dlouho poté, co Fiat 850 opustil výrobní linky. Konkrétně do roku 1985, kdy ve verzi s výkonem sníženým na 32 kW poháněl modely Uno a Panda.

Zpátky za volant: pokud měříte kolem 185 centimetrů, není výhled ze Spideru kdovíjaký, protože oči máte v rovině s hranou předního okna, ale dá se na to zvyknout a tím samým problémem trpí i některé roadstery o čtyřicet let mladší. Spider je dvoumístný, přední sedačky máte do půlky zad, což není moc pohodlné, ale v sedmdesátých letech to neměl jinak žádný výrobce automobilů. A místa pro dva tady je akorát.

Výtečně přesná je také čtyřstupňová převodovka - jednotlivé rychlosti v kulise sázíte i poslepu. Jediným problémem je zařazení zpětného chodu, kdy musíte páku zarazit prudce dolů (a nebát se při tom použít více síly) a pikosekundu poté udělat pohyb doprava a dozadu. Někdy se mi to povede napoprvé a člověk pak má radost i z takové maličkosti, jakou je řazení s manuální převodovkou. Zajímavostí je, že výchozí Fiat 850 byl od roku 1966 za příplatek dodáván s automatickou převodovkou, což u takto malého auta nebylo v Evropě obvyklé.

A samozřejmě: je to staré auto, takže musíte počítat, že řízení má lehkou vůli a je samozřejmě bez posilovače. Na jeho ovládání tak musíte vynaložit o trochu více síly, ale není to nic dramatického. Horší je to s brzdami: maličký pedál se propadá do půlky, kdy se nic neděje a auto jednoduše nezpomaluje. Až v dolní polovině pocítíte zpomalení, takže s tím musíte počítat a předvídat, nebo brzdit motorem.

Víc než šedesát první hodinu s autem ani nejedu, až pár kilometrů před vrácením v obci Plasy s krásným klášterem se osměluji a rozjíždím auto na osmdesátku. Pokud tedy třepotající ručka rychloměru ukazuje správně, ale moc bych na to nesázel. Ale u historického otevřeného auta je to vlastně jedno.

A když nám pár kilometrů před koncem naší zhruba padesátikilometrové jízdy Spider klekne přímo v křižovatce a nechce se rozjet, bereme to s nadhledem. Víme totiž, že po pár minutách ve stínu a s laskavým slovem na rtech nakonec napotřetí napočtvrté naskočí. I to je ale krásné na starých autech, byť tuhle větu jsme pronesli až v momentě, kdy jsme jej v pořádku vrátili.