První jízda s novým Opelem Frontera: Spousta místa za slušné peníze

Model Opel Frontera se na trhu poprvé objevil v roce 1991, tehdy ještě jako offroad odvozený od vozu Isuzu Rodeo. V roce 1998 se dočkal druhé generace, v roce 2004 ale z trhu zmizel. Nedávno se však automobilka rozhodla slavné jméno znovu oprášit, tentokrát ale ve zcela nové podobě.

Z offroadu dostupného s třídveřovou a pětidveřovou karoserií na rámové konstrukci se nově stalo kompaktní SUV, postavené na technice sdílené v rámci koncernu Stellantis. Konkrétně jde o platformu Smart Car, kterou využívají především menší a lacinější vozy, jako například sesterské modely Citroën C3 nebo Fiat Grande Panda.

Po designové stránce se však Opel tradičně vydal vlastní cestou, ostatně vůz byl podle automobilky navržen v domovském Rüsselsheimu, jeho výroba však probíhá společně s dalšími podobnými vozy společnosti Stellantis ve slovenské Trnavě.

Frontera zaujme charakteristickou přídí Opelu Vizor s moderním logem a výraznými světly, ty však ani za příplatek nenabídnou funkci Matrix-Led stínování okolního provozu. V rámci úspor musí zákazníci vystačit s FullLed světlomety a automatickým přepínáním dálkových světel.

Vůz má lehce robustní postoj, umocněný vyšší světlou výškou SUV modelu a charakteristickým oplastováním, na větší dovádění v terénu ale zapomeňte, s pohonem všech kol se navzdory odvážným konceptům příliš nepočítá.

Díky příplatkové sadě White je však možné vozu propůjčit šmrncovnější městský charakter lakováním střechy do bílé barvy a velmi podařeným detailem jsou bílé plechové disky, které vozu propůjčují lehký retro vzhled s minimálními náklady. Vzadu pak zaujmou především rozdělené lampy.

Kabina frontery nabídne v základním provedení pouze digitální přístrojový štít v kapličce před řidičem, zatímco ve středu palubní desky je držák pro chytrý telefon, ke kterému automobilka nabízí vlastní software. Díky němu se mobil promění v přenosný infotainment. Testované vozy ve vyšší výbavě ale dostaly 10“ displej infotainmentu, který je lehce natočen směrem k řidiči.

Oba displeje přitom potěší vcelku jednoduchou a přehlednou grafikou. Vlevo pod volantem nechybí dvojice tlačítek na rychlé umlčení příliš aktivních asistentů a příjemným překvapením je i samostatný panel ventilace.

Celé kabině dominují tvrdé plasty a některé detaily působí lehce nedotaženě, například barevné dekory v palubní desce pod infotainmentem nebo před spolujezdcem. Drobné nedostatky ve zpracování ale frontera dokáže vykoupit skvělou prací s prostorem.

V palubní desce před spolujezdcem si můžeme všimnout přihrádky s pogumovaným dnem, kam lze pohodlně odložit mobilní telefon. Spoustu prostoru pak najdeme i v přední části středového tunelu a nechybí box pod loketní opěrkou. Velmi kreativní je pak popruh kolem voliče převodovky, za který lze uchytit různé drobnosti. Podle automobilky dokáže podržet například i tablet.

Přední sedadla postrádají AGR certifikaci, což je pro Opel další nezvyklá novinka, mají však nově navržený sedák, která má snižovat tlak na kostrč, a tím snižovat únavu a zvyšovat komfort při jízdě na delší vzdálenosti. V zatáčce sice tělo příliš nepodrží, důležitější však je, že jsou pohodlná a díky poměrně vysokému uchycení nabízí bezproblémové nastupování i vystupování.

Téměř ohromující je pohled na prostornost sedadel v druhé řadě, kam se díky velkým dveřím s poměrně širokým úhlem otevření také snadno nastupuje. Ve fronteře se za sebe pohodlně usadí i dva cestující s výškou kolem 190 centimetrů a prostor jim nebude chybět nad hlavou ani před koleny.

Volitelně pak automobilka nabízí i třetí řadu sedadel, ta však zabere prakticky celý zavazadlový prostor, který jinak nabízí dvojité dno a solidní objem 460 litrů, respektive 1600 litrů po sklopení zadních opěradel.

Objem zavazadelníku tak dělá z frontery jeden z nejprostornějších kompaktních vozů na trhu a současně jde o nejkompaktnější sedmimístný vůz na trhu. Zamrzí snad jen výrazný plechový zvuk, který se ozýval při zavírání pátých dveří testovaného vozu a opět připomínal důraz na nízkou cenu.

O praktičnosti nové frontery podle automobilky svědčí též fakt, že slibuje statickou nosnost střechy až 240 kilogramů. Snadno si tak poradí i s umístěním střešního stanu, který nedávno německé zastoupení automobilky uvedlo na trh jako volitelné příslušenství.

Nový Opel Frontera, podobně jako jeho koncernoví sourozenci, nabízí mild-hybridní spalovací motor i čistě elektrickou variantu. Během prvních jízd jsme však měli k dispozici pouze hybridy, které budou jistě minimálně v Česku tvořit většinu prodejů.

Pod kapotou je známý 1,2litrový tříválec v kombinaci s 48V hybridním systémem, který je schopen vůz omezeně rozpohybovat i v čistě elektrickém režimu. Hybrid se nabízí ve dvou výkonnostních provedeních, přičemž nám během prvních jízd dělala společnost silnější verze s kombinovaným výkonem 107 kW (145 k).

Motor je spojen s novou elektrifikovanou šestistupňovou převodovkou a nadchne především klidnější řidiče. V nízkých otáčkách je příjemně odhlučněný, převodovka reaguje plynule a skvělé jsou i rychlé starty z místa, kde se projeví zapojení elektromotoru.

Při svižnější jízdě je však patrné, že pohonné ústrojí reaguje na povely řidiče s poměrně výrazným zpožděním, což je nepříjemné na výjezdu ze zatáček i při nájezdech na kruhový objezd, kdy potřebujete z nízké rychlosti prudce akcelerovat. Ve vyšších otáčkách se navíc do kabiny začíná dostávat jadrnější zvuk tříválce.

Podvozek má podobně jako u dalších modelů značky spíše tvrdší naladění, díky čemuž se v zatáčkách příliš nenaklání, při rychlejším zdolávání nerovností o sobě ale umí dát vědět tvrdším rázem. Přesto celkově oceňujeme jistotu, jakou řidiči dává. Řízení pak potěší velmi příjemným chodem, není zbytečně tuhé ani přeposilované, na povely ale nereaguje nejostřeji.

Otázkou však je, zda to bude vůbec vadit. Opel Frontera totiž ve výsledku nabízí velmi příjemné svezení, zejména v pozvolném tempu každodenního cestování. Snadno odveze běžnou rodinu a díky vyšší pozici za volantem i jednodušší ergonomii může oslovit i starší generace.

Jeho drobné nedostatky mu navíc celkem snadno odpustíte i při pohledu na cenu, která aktuálně začíná těsně pod hranicí půl milionu korun. Za 499 900 Kč přitom už v základu frontera nabízí poměrně slušnou výbavu, se kterou lze dál pracovat různými zvýhodněnými pakety.

Zajímavá je pak i skutečnost, že za plně elektrickou verzi si zájemci připlatí pouze 129 000 korun. Základní elektrická frontera ovšem za cenu od 629 900 Kč nabízí elektrický výkon 113 koní a baterii s kapacitou pouze 44 kWh, která zajistí dojezd pouze kolem 305 kilometrů.

Spalovací frontera přitom slibuje spotřebu kolem 5,2 l/100 km, reálně bychom však počítali spíše s hodnotou kolem 6 l/100 km – v závislosti na stylu jízdy. I tak se ale hybridní frontera s nádrží o objemu 44 litrů dostane na jeden zátah podstatně dál.