Test Hondy CR-V 2.2 CTDi: do třetice všeho dobrého

Podle vyjádření Hondy to však byl záměr. Upravit automobil do podoby, která vyhovuje především zpevněným cestám a v terénu se neztratí jen díky elektronice.

Honda přesedlala z hranatého tvaru CR-V na efektně oblé křivky. Především u D-sloupku je paráda obhlížet nezaměnitelnost obou generací vozu. Předchozí CR-V i první generace zde byly asi nejvíc hranaté ze všech konkurentů, dnes prodávaný model však zde má "zahnutý banán" bočních oken. Nemůžeme říct, že by vůz byl ošklivý. Naopak. Nám se extrémně líbí a neznáme nikoho, kdo by si stěžoval.

Uvnitř vládne typická "honďácká" pohoda. Auto není tak extravagantní jako model Civic, ale také ne tak konzervativní, jako třeba Accord. Je to sympatická kombinace všech řad s novými prvky, jakou je například páka ruční brzdy v leteckém stylu. Pracuje se s ní stejně dobře jako s klasikou. To už větší problém jsme měli s audioaparaturou a navigací. Elektronické vedení do cíle cesty jsme sice nevyužili, protože Honda ještě neměla finální mapu ČR (v dohledné době už to nebude pravda), ale ovládání v nepřehledném menu rádia s množstvím tlačítek jsme brzo proklínali. Zanedlouho nás začalo tolik štvát, že jsme raději vychutnávali ticho a klid.

Uvnitř je třeba také pochválit, jak si pohráli konstruktéři s pohodlím na sedadlech a s prostorem. Všechny sedačky jsou tak akorát vysoko, aby člověk neseděl jako "na bidýlku" a přitom nebyl utopen jako ve sporťáku.

A prostor pro zavazadla - no to je kapitola sama pro sebe. Zavazadelník má základní objem 524 l, a jak už to u Hondy bývá, tak nabízí větší kouzla se sklápěním sedadel než ostatní. Tady se jedná o dvoupákový samočinný systém. Postupně zatáhněte za jednu páku a opěradlo se složí, druhá páka pak vyklopí sedák pryč. Jednoduché, účelné.

Honda má jediný turbodiesel, který se snaží nacpat, kam to jen jde. Však také je to motor velmi kvalitní a není proč se za něj stydět. Už jsme ho testovali například v Hondě Civic. [celá zpráva] Takže jen telegraficky - objem 2,2 l s výkonem 103 kW a točivým momentem 340 N.m. Naše spotřeba se pohybovala na úrovni 7,3 l na 100 km.

Mezititulek říká, že jsme s podvozkem nebyli asi spokojeni. Ale opak je pravdou. Na silnici je to opravdový král mezi SUV. Takhle přesnou jízdu s vyšším vozem jsme ještě nezažili. Auto parádně vede stopu, dobře odfiltruje nerovnosti a řízení je velmi přesné. Naše výtka však směřuje k terénu. Elektricky ovládaný diferenciál totiž kola na bahnitém terénu přiřazuje poněkud pomaleji, než bychom čekali. Zkusili jsme to několikrát - cesta mezi poli, bahno a kluzká tráva po dešti... Sešlápnutý plyn následovala odezva od hnané nápravy, která se roztočila a hned zase "usnula" vlivem zapnutého ESP a pak teprve popostrčení po připojení nápravy zadní. A s vypnutými elektrickými hlídači to je více-méně stejné.

Honda nikdy nebyla lidovým vozem. Ani CR-V se nechce podbízet nízkou cenou. Základní cena 829 000 Kč není zrovna nejnižší. My navíc měli nejvyšší výbavu s dražším turbodieselem a to už bylo znát. 1 099 000 Kč ve standardu a s příplatkovou výbavou za 1 191 860 Kč není nic, co by potěšilo. Ovšem pravda je, že za ty peníze nová Honda CR-V opravdu stojí a ve své třídě jí zatím řadíme na vrchol.