Test Dacie Lodgy 1.6 16V: volba rozumu, ne citů

Dacia má ve svém portfoliu už pátou karosářskou verzi – po sedanu, kombi, hatchbacku a SUV nyní přichází v Maroku vyráběné velkoprostorové auto (MPV) s názvem Lodgy.

Chybí už snad jenom sportovní kupé, ale toho se s logem Dacie v nejbližších letech snad nedočkáme; rumunská automobilka s technikou Renaultu je totiž zaměřená na co největší praktičnost a co nejnižší cenu, radost z jízdy nebo pohledný design nemají v její nabídce místo.

Design nového modelu není z některých úhlů úplně povedený, mírně řečeno. Malá kola (v našem případě patnáctipalcová) se při pohledu z boku ztrácejí v ohromném pontonu, který maximalizuje prostor pro posádku. Vcelku hezky působí přední maska, originální jsou i zadní světla, jinak je design zcela bez nápadu.

Také v interiéru se musíte smířit s tvrdými plasty, jejichž zpracování je nicméně velmi dobré. Nic nevrže, a přestože některé ovladače působí hodně lacině, svůj účel s přimhouřením obou očí splní. Otázkou však je, jak bude interiér vypadat po takových třech čtyřech letech provozu, některé plasty jsou totiž velmi náchylné na poškrábání.

Z estetického hlediska to samozřejmě není žádná pastva pro oči, co je však důležité, pro posádku je zde ve všech směrech hodně, ale opravdu hodně prostoru. Spousta místa je i pro cestující ve druhé řadě (sedadla jsou neposuvná, na rozdíl od dražších MPV), platí to jak pro nohy, tak pro oblast hlavy. Lodgy je jedno z mála současných aut, kam se vejde pět dospělých.

Připlatit si můžete i za sedmimístnou verzi (15 tisíc korun), zadní sedačky jsou pro dospělé spíše nouzové. Kufr v pětimístném uspořádání nabídne ohromujících 827 litrů, skvělý je i přístup do kufru, nízká nákladová hrana a celkový tvar. Lodgy tady nelze za nic kritizovat. V případě sedmimístné verze jsou navíc boční okénka vyklopitelná, chybí ale zadní roletka pro skrytí obsahu kufru před zvědavci.

Sedadlům lze vytknout krátké sedáky a nevýrazné boční vedení. Nehezky vypadající šedivý volant s tenkým věncem je pouze výškově nastavitelný. Vyloženě špatné je řešení velkého kruhového tlačítka na autorádiu – platí nepsané pravidlo, že největším tlačítkem rádio zatlačením vypínáte a točením zvyšujete či snižujete hlasitost. Na to má ovšem lodgy malé tlačítko vlevo nahoře, masivním kruhovým ovladačem ladíte radiostanice.

Jak lodgy jezdí? Auto je překvapivě komfortní, na malých kolech dobře tlumí nerovnosti. Při dálničních rychlostech se osmiventilová šestnáctistovka s vícebodovým vstřikováním docela ztrácí; při jízdě do kopce či předjíždění i s nezatíženým autem je potřeba podřazovat a držet motor v otáčkách, do kterých se mu ovšem moc nechce.

Naštěstí je lodgy poměrně lehký, což dynamice pomáhá. Odhlučnění motorového prostoru není špatné do středních otáček, při vytočení je hluk znatelný (červené pole otáčkoměru mimochodem chybí, další úspora).

Horší je i jistota při rychlejší jízdě, jakkoliv je směrová stabilita auta do českých legálních dálničních limitů velmi dobrá. Řízení není zcela přesné a je prosto zpětné vazby. Auto se při pokusu o svižnější průjezd zatáčkou chová nedotáčivě a řidiči chybí i tolik potřebná jistota. Lodgy zkrátka není auto, na jehož řízení byste se těšili.

Model Lodgy rozhodně není dokonalé auto, zejména menších negativ se najde více než dost. Na druhou stranu, tak velké a praktické nové auto za tak málo peněz jinde prostě neseženete.

Pomineme-li horší estetický dojem, řadíme mezi největší slabinu málo jistý podvozek. Zkoušená šestnáctistovka sice výkonem neoslní, v nabídce jsou však dvě verze turbodieselu 1,5 dCi, později budek dispozici i přeplňovaná benzínová dvanáctistovka 1,2 TCe od Renaultu. Sympatická je i rozumně nastavená cenová politika v případě příplatkových výbav.