Hlavní obsah

Vousatý dvojhrad Choustník zasáhl do poslední husitské bitvy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

K rozsáhlé hradní ruině asi kilometr východně od obce Choustník na Táborsku se dostanete pohodlnou cestou od parkoviště. Les, kdysi hustý, po několika desítkách metrů sice řídne následkem větrů a kůrovce, ale přece jen tu ještě zbylo dost stromů, aby dokázaly hrad částečně skrýt. Až když dorazíte do jeho bezprostřední blízkosti, uvidíte, jak býval rozsáhlý.

Foto: Vratislav Konečný

Mohutnost objektu je zřejmá až po vstupu do areálu.

Článek

U pokladny jsou i obrázky s pravděpodobnou podobou hradu, byla to festovní pevnost.

Se žebříkem v erbu

Hrad založil po roce 1262 jistý Beneš, který měl v erbu zlatý žebřík na modrém poli. Jeho předek Jetřich ho dostal od německého císaře Barbarossy za pomoc při obléhání Milána roku 1158, kam se jako první po žebříku dostal na hradby. Napodobenina štítu visí nad přístupovou fortnou, takže si o rytířově znamení můžete udělat náležitou představu.

Foto: Vratislav Konečný

Vedle brány visí replika erbu Beneše z Chýnova, který hrad založil, podle něj se poté psal z Choustníku - zlatý žebřík v modrém poli. Jedná se o jeden z nejstarších erbů v Evropě.

Benešovi potomci hrad odprodali Rožmberkům, kteří byli v kraji doma. Historici a odborníci na vojenství upozorňují, že objekt byl rozdělen na dvě části – jednalo se o jakýsi dvojhrad.

Každý ve svém, ale při společné obraně

Vlastnili ho dva příslušníci rodu, každý chtěl být sám, ale obranu považovali za společnou věc.

Předhradí je značně rozsáhlé. Stál jsem za branou, po levé straně se stoupá po dlouhém dřevném mostu do hradního paláce, na nádvoří se tyčí strmé skály. Podle hradeb ale zřejmě stály hospodářské budovy, je to patrné z otvorů ve zdech. Asi v polovině prostoru je studna se smaragdově žabincovou vodou.

Foto: Vratislav Konečný

Hrad vlastnili dva příslušníci téhož rodu, každý chtěl být sám, ale obrana byla společnou věcí.

Po vstupu po mostě do vnitřního hradu se cesta rozdvojovala ke dvěma odděleným palácům. Oba měly obranné bergfrity, vysoké hranolovité věže. Západní je vyšší, slouží jako vyhlídková, druhá má propadlá patra. Obrana spočívala v širokém předhradí, kde byly navršeny valy o rozloze několika hektarů. Zde prý mělo vojsko svá tábořiště.

Foto: Vratislav Konečný

Po Benešově smrti přešel hrad na jeho dva syny, tehdy se Choustník proměnil na dvojhrad, jeden ze dvou, které u nás máme. Druhým je Skála u Přeštic.

Nyní leží Choustník ve vzrostlém lese, strom před jeho branou téměř jako by sloužil při natáčení hororu, suchý, vysoký, divoký. Ale v době, kdy hrad byl útočištěm vojenské posádky, kolem asi žádné lesy nerostly, obránci museli mít výhled.

Zámek v Bělé odkrývá poklady, překvapením jsou unikátní renesanční malby zvířat

Tipy na výlety

Oldřich z Rožmberka kolem roku 1430 hrad přestavěl, to ještě v kraji měli značné slovo husité, Tábor je na dohled. Poslední, rozhodující bitva s radikálním táborským jádrem proběhla nedaleko u vsi Křeč v roce 1435. Rožmberkové Choustník drželi do roku 1579, v roce 1614 už je uváděn jako pustý, přestal odpovídat nárokům na pohodlné bydlení.

Foto: Vratislav Konečný

Jádro hradu je obehnáno mohutnými zdmi.

O vousatém rytíři

Vladyka Vok měl dceru Adélu, která si přes otcův zákaz vzala chudého rytíře Všebora. Společně prchli z otcovského hradu. Vok ji hledal řadu let po celém okolí, až jednou narazil na dřevěnou tvrz na vysoké skále.

To už měl dlouhé šedivé vousy, ale Všebor ho poznal. Vok odešel, sešikoval vojsko a táhl na tvrz. Hrozila krvavá seč, Adéla ale vyšla před opevnění a otce uprosila, aby je ušetřil. Na památku Vokových vousů se prý hrad, který z tvrze později přestavěli, nazýval Voustník. Choustník je jakási přesmyčka.

Foto: Vratislav Konečný

Věž zvaná Velká je upravena na vyhlídkovou. Je vysoká 18 metrů.

Konec mocného Tábora

Posádka hradu, jak již bylo řečeno, zasáhla do poslední bitvy táboritů po porážce polních vojsk u Lipan. Nedaleko od Choustníku leží obec Křeč. Tady 19. srpna 1435 zmasakrovaly táborské vojsko oddíly Oldřicha II. z Rožmberka.

Foto: Vratislav Konečný

Přístupový most uvnitř areálu

Zdálo se, že po lipanské porážce (1434) už bude klid a smír mezi znesvářenými stranami. Táborité už nebyli vedoucí silou v Čechách, ale stále ještě měli silné vojsko a chuť dál bojovat.

Aby byla zcela potlačena jejich bojeschopnost, začalo dobývání husitských hradů a měst. Do bojů se vehementně vložil také Oldřich z Rožmberka, který oblehl a začal dobývat Lomnici nad Lužnicí, jež mu způsobovala značné škody - táborskou oporou byla již od roku 1420.

Foto: Vratislav Konečný

Plastika u hradní studně

Poslední křeč

Když Rožmberk Lomnici oblehl, přispěchali jí na pomoc táborité. Oldřichovo vojsko je i s proviantem pustilo do města a překvapivě zaútočilo až při jejich návratu. Pod Choustníkem u vesnice Křeč se rožmberští jezdci vrhli na husity. Ti nestačili seskupit vozovou hradbu, a to byl jejich konec.

Foto: Vratislav Konečný

V těchto místech došlo k porážce táborských radikálů.

Táboři přišli asi o 800 bojovníků, zřejmě se zachránila jen část jízdy. Bitva u Křeče sice zcela nezlomila vojenskou a politickou sílu Tábora, ale zlikvidovala jeho úderné uskupení. Vše spělo k dohodě táborských radikálů se Zikmundem Lucemburským, který byl nakonec korunován českým králem.

V předpokládaném místě bitvy stojí ve stínu lip nedaleko trati úzkokolejky vedoucí na Obrataň od roku 1935 skromný pomník, připomínající konec jedné epochy našich dějin.

Z Lomikarova Trhanova až na vrchol Českého lesa

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám