Borotín, jeden z nejmalebnějších hradů, rozebrali na stavební materiál

Je k němu ideální přístup, žádný kopec. Zaparkovat se dá u opraveného barokního statku, dříve ruiny poplužního dvora, nyní využitého jako farma, občerstvovna, výstavní prostor. Zkrátka skvělé zázemí při výpravě na jednu z nejmalebnějších hradních zřícenin.

Založili ho Vítkovci, Mikuláš, psaný Borota, tu vystavěl tvrz, jeho vnuk Vítek z Landštejna ji přeměnil v pevný gotický hrad.

Jeho příbuzní byli stoupenci Jana Husa, v roce 1422, kdy hrad držel Heřman z Landštejna, tu měli husité zázemí. Do kališnického Tábora je odtud kousek.

 Mikuláš, další Landštejn, byl husitským hejtmanem, ale radikalismus předáků ho nakonec přivedl roku 1434 do umírněnějšího tábora Jednoty panské, měl už stálého válčení plné zuby, klonil se k uzavření míru.

To namíchlo Prokopa Holého, takže Borotín oblehl. Holý byl jak vojevůdce, tak i kazatel, přízvisko si získal tím, že mezi vousatými vykladači víry si holil bradu. Táborité hrad oblehli, ale dobýt se ho nepodařilo.

Byl to poslední hrad, který Holý před bitvou u Lipan obléhal. Zkusil dobýt i Plzeň, ale marně. U Lipan stál Mikuláš proti Prokopovi, podařilo se mu ztéci vozovou hradbu radikálů a rozprášit ji. Možná že v boji stáli přímo proti sobě.

Mikuláš byl poslední vítkovský majitel hradu. Se zhoršující se hospodářskou situací hrad prodal 1446 Janu Malovcovi z Pacova, který ho významně rozšířil. Pacovských tu sídlila řada, po nich páni z Milhostic, majitelé se připojili ke stavovskému povstání a císařská vojska hrad dobyla a vypálila. Po potlačení povstání přešel majetek jako konfiskát na Polyxenu z Lobkovic, ta o něj nejevila zájem.

Hrad přesto zůstal kompaktním sídlem, zkázu mu přineslo vlastnictví rodem Nádherných z Prahy. Ti koupili panství roku 1829 od Ferdinanda Lobkovice.

O jedenáct let později začal rozprodávat správce majetku ruinu na stavební kámen. Jak hrad vypadal, se moc neví, zachovány zůstaly jen zdi obou paláců a část hradeb.

Na návrší u hradby stojí dřevěná socha paní Markéty, pramáti Borotínů. Byla to prý pěkná potvora, socha ji zpodobňuje jako bílou paní. Svému muži údajně pomohla pod drn, milenců měla k dispozici vždy několik. Aby byla věčně mladá, měla se koupat jako proslulá paní na Čachticích v krvi mladých panen.

Když se po okolí začala ztrácet děvčata, místní si na Markétu počkali a při jízdě v kočáru jí splašili koně. Markéta se utopila v rybníce a od té doby strašila. Klidu se jí dostalo, až když zemřel poslední potomek Borotínů. Ti mřeli za podivných okolností, ale nakonec jejich kletba zmizela.

Borotínská ruina si zahrála v pohádce Honza málem králem, ve filmech Údolí krásných žab, Odvážná slečna či Do nebíčka.