Petr Vok by se asi divil, jakým klenotem zůstal hrad Helfenburk

Slavný rod založil hrad Helfenburk v roce 1355 na vrchu Malošín, jehož nejvyšší místo leží 683 metry nad mořskou hladinou. Vrch se nachází 15 kilometrů severně od Prachatic v šumavském podhůří, příchozí ho zdolá příjemnou, zhruba kilometr a půl dlouhou vycházkou po modré turistické značce ze zatáčky silnice na Bavorov. Je tu totiž příhodné místo na zaparkování, na dohled těsně u lesa střeží stezku na hrad hájovna Šibák.

Ale ještě zpět o bezmála půl tisíciletí... Když totiž Petr Vok hrad prodával, byl již Helfenburk objektem značně zpustlým – navíc další majitelé se věnovali lecčemus, jen ne údržbě a renovaci sídla. Zkrátka a dobře, ortel se zdál být zpečetěn.

Jenže když dnes turista dorazí na vrchol Malošína, nestane před žádnou hromadou kamení. Pravda, Helfenburk je hradní zřícenina, ale zřícenina mimořádně fotogenická, navíc s řadou plně funkčních součástí.

Za ně může člověk považovat vstupní bránu, zachovalou část dvoulodního paláce, předhradí, pozdně gotické opevnění – a především dvě věže. Zdálky, natož zblízka působí naprosto impozantně. Dokonale nasvíceny sluncem vynoří se náhle z lesního porostu a působí jak dva obři na stráži. Obři laskaví...

Obě věže na příchozí totiž promlouvají nejen z odstupu, ale zvou je i dovnitř. Obě slouží jako vynikající rozhledna. Ať již se jedná o bývalou strážní věž, nebo o původně kruhovou baštu z poloviny 15. století. Ta byla na rozhlednu upravena v roce 1937 (stalo se tak 15 let poté, co se majitelem objektu stal stát) – a rozhledna je to naprosto dokonalá.

Člověk vystoupá na její vrcholovou plošinu a otevře se mu vpravdě pohádkový výjev. Pod sebou vidí rozhlehlý hradní areál, jednotlivé zdi, výklenky, sousední věž, málem nahlíží do paláce... A pak ten kruhový rozhled!

Sytě zelené lesy běží k horizontu a postupně šednou a modrají a v dálce největší už mají konkrétní jména. Velmi dobře je rozpoznatelná Kleť, „střecha“ Blanského lesa, ještě zřetelnější se zdají být šumavské vrchy Boubín a Bobík.

Velice dobře se na Helfenburku mohou cítit i milovníci historie. Nejen proto, že vstoupili do historického objektu, ale že tu na ně téměř na každém kroku čekají informační tabule s podrobným sdělením, co vidí, jak to vzniklo i jakými příběhy prošlo. Přijeďte o tom všem pohovořit třeba i s Petrem Vokem.