Za sloními sirotky a mořskými obry na Srí Lanku

Na podnebí zemičky o fous menší, než je ta naše, má zásadní vliv okolní Indický oceán, celoroční teplota se tak pohybuje okolo 30 °C. Celkem 1 600 kilometrů dlouhé pobřeží představuje učiněný ráj pro vyznavače vodních sportů i pro ty, kteří si chtějí jen tak odpočívat pod nakloněnými palmami.

Přesto není ostrov, dříve známý jako Cejlon, zcela typickou plážovou destinací. Obklopuje ho bezpočet silných mořských proudů, takže na koupání je nejlepší východní část ostrova a pláže u Trincomalee na severovýchodě. Kolébající se vlny oceánu vám bleskurychle dají zapomenout na všechny problémy a pracovní stres.

Ale i ty nejúžasnější plážové radovánky vás dříve či později přestanou bavit. Pak zamiřte za mořskými obry do městečka Mirissa. Brzy ráno odtud vyrážejí výletní lodě na několikahodinovou plavbu s pozorováním delfínů a velryb. A i kdybyste z paluby zahlédli jen mávající ocas plejtváka obrovského, bude to nezapomenutelný zážitek.

Největší suchozemské savce pro změnu najdete ve vesničce Pinnawala asi devadesát kilometrů od hlavního města Colomba. Na Srí Lance žije asi dva a půl tisíce divokých slonů, na osm set je zdomácnělých.

Mnozí patří buddhistickým či hinduistickým svatyním. Při náboženských procesích jdou v čele navlečeni do skvostných oděvů, nebo drží u chrámů čestnou stráž. Jsou to posvátná zvířata a všichni se k nim tak chovají.

Do sloního sirotčince založeného roku 1975 přicházejí hlavně osiřelá mláďata a sloni s různými zraněními. K nejznámějším chovancům patří ten, kterému mina utrhla kus nohy v době konfliktu se separatistickou organizací Tamilští tygři. Trpící zvíře tehdy našli podle zvuku a věřte či ne, srdceryvně plakalo…

Sloni indičtí mají velice vyvinutý smysl pro rodinný život, malá slůňata potřebují lásku stejně jako děti. V sirotčinci si jí, stejně jako zájem turistů, užijí dostatečně. Nejvíce se těší na společnou koupel v řece.

Hrají tam pospolu hru spadla lžička do kafíčka, zkoumají, zda se jejich chobot vejde kamarádovi do ucha, nebo slouží jako sprcha starším. A když předvedou nějakou kulišárnu (například bojový podmet z juda), hodí jim turisté slupku od banánu. Při téhle roztomilé podívané spouště fotoaparátů jen cvakají.

Naproti tomu na místě zvaném World's End (Konec světa) je hluboké ticho. A překvapivá zima.

Náhorní planina o nadmořské výšce asi 2 200 metrů se nachází v národním parku Horton Plains ve středu ostrova. Rezervace nese jméno bývalého britského guvernéra Sira Roberta Wilmot-Hortona, ale už domorodci toto místo nazývali „velkým prázdnem“.

Musíte se tam dostat terénním vozem brzy ráno, odpoledne už výhled na jiskřící plantáže čajovníků zařízlé o dobrých 400 metrů níže zalije stoupající mlha. Scenérie pod vámi vypadá velice magicky. V napětí čekáte, že se z bílých chuchvalců vynoří přízrak, ale on z ní s největší pravděpodobností vyjde statný paroháč – jelen sambar. V parku jich žije na dva tisíce a až k vám nějaký vykročí, zůstaňte klidní. Jeleni si navykli, že je turisté krmí dobrotami rovnou z džípů, a ztratili tak původní plachost.

Jeleni byli největší zvířata, která dokázali primitivními luky a šípy ulovit původní obyvatelé Srí Lanky – wanniyala-aetto, tedy lesní lidé (v angličtině védové). Během staletí se promísili se zbylým obyvatelstvem a přijali jeho kulturu. Dnes se hlásí k buddhismu či hinduismu a žijí v době mobilů a televizních satelitů jako ostatní. Najít stopy po védech, kteří vyznávají tradiční způsob žití a lovu, je opravdu těžké. Většina Srílančanů je přesvědčena, že už vymřeli, nic o nich neví a ani nerozumí jejich jazyku.

Pár posledních védských rodin žije uprostřed divoké přírody v národním parku Maduru Oya za městečkem s nezapamatovatelným názvem Mahiyanganaya. Přestože byla tato rezervace pro veřejnost dlouho uzavřena, za védy vás za příslušný bakšiš zavedou místní průvodci.

Tváří v tvář polonahým lidem se širokými obličeji orámovanými dlouhými vlasy a vousy budete mít intenzivní pocit, že se čas zničehonic vrátil o staletí. Srí Lanka dosud skrývá řadu tajemství a fascinujících zážitků, které jsou naštěstí pod slupkou rychlého moderního turismu poměrně dobře ukryté. A to je jedině dobře.