Chorvatský ostrov Vis je plný útulných a rozmanitých pláží

Byla soběstačná, pokud šlo o výzbroj, vodu, potraviny, energii. Sloužilo tu na 2 000 vojáků, disponovali dělostřelectvem, protivzdušnou obranou, odpalovacími rampami na rakety, byly tu moderní radary, protiatomové, biologické, chemické kryty, skvěle vybavená nemocnice. A to všechno proto, že jde o nejvíc předsunutý ostrov z pevniny.

Výhodná poloha z něj prostě udělala ideální obranné stanoviště, turistům byl zpřístupněn až v roce 1989. Přítomnost armády měla své plusy i minusy, krásnou krajinu leckde hyzdí bunkry, tunely a podzemní prostory (vstup je obvykle jen na vlastní nebezpečí).

Na druhé straně na pro vojsko nepotřebných místech zůstala zachována původní příroda. Ta přilákala turisty, ale i ty, co byli vysídleni, či jejich potomky. Navázali na tradice předků, ostrov Vis byl vždy doménou rybářů a vinařů. Podle legendy tu první révu zasadili staří Řekové na Višském poli. Její vynikající kvalitu opěvoval už antický historik Agatarhides.

Nejznámější autentické bílé víno, proslulou Vugavu, lze dodnes ochutnat ve všech restauracích či sklípcích. Rybáři sídlí už od nepaměti v zátoce Komiža, um a znalost místních vod jim umožní nevracet se nikdy bez úlovku, o slavné minulosti vydává svědectví Rybářské muzeum. Největším tahákem jsou však krásné pláže – jak v okolí Komiži, tak jinde na Visu.

Těžko bychom hledali v Chorvatsku i ve světě podobné místo, kde jich je tolik (nejméně 50), navíc tak rozmanitých, na malém prostoru. Pro upřesnění – ostrov Vis má rozlohu 90,3 km² a zhruba 4 300 obyvatel.

Hodně pláží je oblázkových a štěrkových, mezi nejoblíbenější patří Prirovo na malém poloostrůvku. Vrtalac je vhodná rovněž na zábavu, chodí sem i místní, prostě to tu žije také v noci.

Tažení proti nudistickým plážím sem zatím nedorazilo, Vis je stále dost stranou, byly tu čtyři, ale je třeba si to každým rokem pro jistotu ověřit. Kdo zatouží po písčitém povrchu, má možnost u zátok Vela Smokova, Milna, Brgujac, Parja, Zaglav a Stončica. Mladým a těm, co vyhledávají noční život, pláže a bary, se doporučuje Kamenice a Grandovac. Vnitrozemí je pak využívané hlavně zemědělci.

Díky úrodné půdě i zvlněné krajině (nejvyšší bod Hum má 587 m) se pěstuje réva, ovoce, zelenina, olivy i rohovník, u nás jeho plody známe jako svatojánský chléb. Za podívání určitě stojí jižní pobřeží, už jen proto, že se tam nachází zátoka Stiniva s malou oblázkovou pláží, označovanou pravidelně za jednu z nejkrásnějších v Evropě. Upoutá už při pohledu shora, impozantní prostor sevřený skálami, na jehož konci je moře, vznikl kdysi zřícením stropu velké jeskyně. Od roku 1967 je chráněna jako mimořádný geomorfologický přírodní výtvor.

Koupání je zde opravdu zážitkem, proplavat úžinou není za klidného moře problém. Hodně si užijí ti, co rádi zkoumají svět pod hladinou, skály roztodivných tvarů jsou plné jeskyní a převisů. Není potřeba žádné vybavení, stačí jen ploutve a dobrý dech.

U zátoky stojí kamenné rybářské domky, bývají obývány pouze v sezóně, některé slouží turistům. Přísloví, že krása není zadarmo, platí i v tomto případě. Sestup k pláži strmým svahem trvá tak 15 minut, výstup může být v horku pochopitelně delší, odměnou jsou ovšem krásné výhledy.

Pokud jde o další pláže, namátkou lze vyjmenovat Ploče, Vela Travna, Mala Travna, Taleška mala, Taleška vela, Srebrena, na jejich nedostatek si prostě nikdo stěžovat nebude.

Z výletů jsou oblíbené okružní plavby po okolních ostrovech či plavba Modrou jeskyní na Biševu nebo Zelenou na ostrůvku Ravnik.

Problémem Visu je nedostatek pitné vody, dováží se v cisternách, i zdevastované objekty po armádě, postupně se renovují na moderní penziony. To se týká i tzv. České vily (i když nám nikdy nepatřila, měli jsme ji jen pronajatou). Jinak je sem dobré trajektové spojení ze Splitu.

Inzertní sdělení: