V kosmopolitním Curychu kráčíte každým krokem po miliónech

Pokud zvolíte jako formu své dopravy do Curychu autobus, příjezd na autobusové nádraží Sihlquai ve vás hlubší dojem nezanechá. Jen o několik metrů vedle protékající smaragdová řeka Limmat vám sice svou barvou naznačí, že se nacházíte v alpské zemi, ale po několika momentech vám bude i tak jasné, že krásy Curychu budete muset hledat jinde.

Na Sihlquai navazující hlavní vlakové nádraží je pro obyčejného Čecha nefalšovanou noční můrou - desítky nástupišť přímo zavání nebezpečím nasednutí do špatného vlaku. Vše je však označeno jak má být, vlaky jezdí precizně na čas a informační servis funguje tradičním evropským způsobem - zeptáte se jednoho pracovníka a když nejste spokojeni s jeho odpovědí, počkáte si na dalšího, který vám již pomůže lépe. Uštěpačný pohled toho prvního pak přehlížejte s klidem britského hráče pokeru.

Pokud nemluvíte aspoň třemi světovými jazyky, tak počítejte s tím, že si budete v Curychu připadat trochu jako lidoopové, kteří právě slezli ze stromu. Lidé tu totiž přechází z jednoho jazyka do dalšího s takovou samozřejmostí a grácií, se kterou natáčí postarší výčepní pivo v restauračním zařízení čtvrté cenové kategorie.

Vyjma státních jazyků, kterých je ve Švýcarsku nemálo, mluví mnoho místních také precizní angličtinou, které by přeučené ruštinářky na základních školách ani nerozuměly. Skupina Slováků se dokonce pokoušela s mapou v ruce a značně nemezinárodní větou: "Ako sa dostaneme sem?" domluvit po svém a kupodivu se nedočkala strohého pokrčení rameny. Pracovnice zavolala kolegu mluvícího rusky, s tím, že by jim mohl lépe rozumět. Při představě, jak by asi tak dopadla skupinka Britů na většině českých nádraží, člověka až zamrazí.

Pořízení Zürich Card je pro zvídavého turistu stejně samozřejmé jako návštěva libovolného kasina při prohlídce Las Vegas. Karta prodávaná na 24 či 72 hodin (19/38CHF) člověka opravňuje nejen k používání místních autobusů a tramvají, ale dokonce i lodí. Těmi se můžete projet po jezeře Zürichsee, což je ve slunečném počasí zážitek, který jen málokdo vynechá. Získáte tak navíc skvělou představu, jak vypadají curyšské plovárny a miniaturní plážičky, které jsou ve vedrech přecpané místními až k prasknutí.

S kartou pak můžete zavítat i do muzeí či se dokonce zdarma projet místní lanovkou. Některé podniky vám na ni navíc nabídnou uvítací drink. Pokud tedy neplánujete objevovat Curych pouze pěšky, přijde speciální karta vhod. Jen myslete na to, že si ji při začátku používání musíte na rozdíl od ostatních lístků ve stanici označit, jinak pojedete na černo. A na revizory budete v Curychu narážet častěji než v Praze či Brně.

Ať už se rozhodnete Curych prozkoumávat po svých či ve všudypřítomných tramvajích, jedno vám probleskne hlavou ihned. Být Curyšanem evidentně znamená mít Porsche a aspoň malou jachtu. V létě se totiž prohání městem obrovské množství kabrioletů a vody jezera brázdí nablýskané kocábky milionářských značek. Na místech spolujezdců jsou ve vozech Porsche, Ferrari, Lotus či Maserati stejně kvalitně provedené reklamy na zubní chirurgy, solária, botox a silikon jako jinde ve světě.

Stejně jako jiná švýcarská a rakouská města, i Curych brázdí velmi vysoké množství cyklistů. Dokonce i ti jsou v naprosté většině případů k chodcům slušní. Kolaři vám tak často pokynou rukou na přechodu se stejnou samozřejmostí, se kterou byste měli v Čechách již otisknuté galusky do svých nártů.

Historické pamětihodnosti Curychu můžete obejít pěšky víceméně během několika hodin. Minout byste rozhodně neměli katedrálu Fraumünster ze 13. století, na které vás však pravděpodobně nejvíce zaujmou výrazná barevná skla, která speciálně pro katedrálu navrhl umělec Marc Chagall. Jistě pak nepřehlédnete ani okno u hlavního východu, za kterým stojí Augusto Giacometti. Zákaz jejich focení je pak pro turisty stejným impulsem, jako pro malé dítě slůvko "nesmíš".

Každým krokem po městě vás přitom provází myšlenka, že stejnými ulicemi chodil v době první světové války i britský spisovatel James Joyce. A pokud vás něco takového neosloví, mohlo by si vaši pozornost získat aspoň to, že pod Curychem se nachází mnoho podzemních prostorů bank, které jsou naplněné až po okraj nejrůznějšími cennostmi. Vy je máte při prohlídce města přímo pod sebou, aniž byste to mohli okem jakkoli postřehnout.

Vaši pozornost by si měl získat také Le Corbusierův Pavilon, což je soukromé muzeum obsahující mnoho děl plánů známého architekta. Finanční krize se však nevyhnula ani Curychu, a tak toto nedostatkem peněz sužované poslední Corbusierovo dílo šetří, jak může. Tomu odpovídá i skutečnost, že je budova otevřena jen přes léto, a to ještě jen na několik hodin denně.

Pokud však není historie vaším šálkem čaje, v Curychu můžete stejně tak dobře žít současností a užívat si přitom různorodost města. Máte-li chuť zajít si na drink do luxusního klubu, možností budete mít hned několik, jen počítejte s tím, že v mnohých nebudete vítáni bez obleku.

Není tajemství, že ceny v některých zdejších klubech se odvíjí od matematického vzorce "x=y y2", kde "x" je vámi vybraný nápoj, "y" cena zakoupeného produktu a "y2" je hodnota toho "být viděn" ostatními na tomto místě.

Pokud vám však nejde o prestižnost samotného místa (koneckonců od toho je ve Švýcarsku Svatý Mořic), tak máte možnost stanout i v několika běžných barech a menších tančírnách v bezprostředním okolí Curyšského jezera. A pokud vám nebude ani to vyhovovat, můžete si zajít do místního supermarketu pro drink dle svého výběru a ten si poté v klidu stranou od víru velkoměsta vypít.

I Curych má jako každé evropské město své obyčejné, o něco chudší obyvatele, a tak se na vás nikdo nebude dívat skrz prsty. Uvelebte se v některém z parčíků na trávníku a pochutnejte si na čerstvých surovinách, které si můžete zakoupit na mnoha místech ve městě. I přes vyšší ceny uzenin a sýrů vás to vyjde nejlevněji a máte jistotu, že víte, co jíte.

Curych není stejně jako celé Švýcarsko levným městem, přesto v něm však na baťůžkáře narazíte. A atmosféra, kterou je město schopné každému nabídnout, za to stojí. Jakým způsobem se ji rozhodnete vstřebávat, už je ale jen na vás.