Safari pro fajnšmekry v lyžařském ráji Dolomitů

„Je to velmi osvěžující, jiné, nespoutané a velmi zábavné svojí rozmanitostí. Safari na lyžích se stává stále populárnější,“ říká Oskar Schwazer, tiskový zástupce Jižního Tyrolska. Je bývalým juniorským reprezentantem Itálie v lyžování a rovněž instruktorem na svazích oblasti ze severu Itálie.

Při zvolené třídenní variantě jsme projeli střediska Seiser Alm, Val Gardena, Alta Badia, Kronplatz a Hochpustertal. V pohodovém tempu protkaném častými zastávkami jsme využili 40 rozdílných lanovek, pokořili 90 kilometrů sjezdovek a na lyžích vstřebali 15 417 výškových metrů. To vše s jediným skipasem. Rozhodně šlo o nevšední zážitek.

Expedice ze západní strany Dolomitů směrem na východ představuje výzvu už při balení. Je třeba důkladně zvážit, co zařadit do batůžku, který má lyžař neustále na zádech. S ohledem na fakt, že náplní většiny dnů je brouzdání po svazích kopců Jižního Tyrolska, stačí zavazadlo naplnit jen základním ošacením na převlečení a hygienickými potřebami. Nejdůležitější je totiž vybavení lyžařské.

První den se vyznačuje časným startem. Na lelkování není čas. Oblast Seiser Alm okusíme jen krátce, zato nad Val Gardenou máme dostatek času poznat pisty pod monumentálním vrcholem Langkofel čnícím do výšky 3181 metrů. A bylo by hříchem nevyužít šanci a nevyzkoušet proslulou sjezdovku Saslong, na níž nejlepší muži světa pravidelně před vánočními svátky bojují o body do SP ve sjezdu a super-G.

Jsou sice tři týdny po závodě, ale sjezdovka není žádný med. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám a prakticky nulovým srážkám je svah samý led, mnohde je ještě vidět modré značení po brankách, jimiž se dral za body i český reprezentant Ondřej Bank. Neméně sportovní zážitek pak skýtá svah Ciampinoi, jenž pro změnu slouží světové elitě k tréninkům.

Sedmatřicet kilometrů na lyžích představuje slušný účet prvního dne, který končí v mlze a silném větru. Tím milejší nám je vřelé přijetí majitele horské chaty Pralongia. „Naše chalupa je záležitostí generací. Můj děda byl při stavbě té první, jež stála o kus níže. Před devětatřiceti lety pak moje rodina postavila tuhle. Pochopitelně prošla postupnými rekonstrukcemi podle aktuálních potřeb,“ vykládá chatař historii hostům, které postupně obejde a vítá každého osobně.

Útulné prostředí, jemuž dominuje dřevo, mohutný vlčák Lex a srdečné jednání celého personálu včetně českého číšníka, obsluhujícího na Pralongii už dvacet let, je dostatečným zdrojem energie potřebné pro další díl nevšední cesty. Zvláště když se počasí přes noc dramaticky změnilo. Padesát centimetrů čerstvého sněhu a pokračující chumelení spojené s vichrem představují po hřejivém „objetí“ Pralongie nevyžádané ledové pohlazení.

Psa by do takového počasí nevyhnal. A tak zatímco Lex spokojeně dřímá, my se na cestu vydat musíme. Od další chaty s možností ubytování nás dělí několik hodin. „No, počasí není nic moc, ale lepší to podle předpovědi nebude,“ usměje se věčně dobře naložený průvodce. Změnit plán je sice možné, leč nepříliš praktické.

„Rezervace pokojů jsou v případě větší skupiny nezbytné. Hledat na vrcholech hor ubytování nahodile představuje zbytečný risk. Pochopitelně lze vždy sjet do údolí a vyhledat hotel v nějakém městečku, jenže tím zážitek ztrácí na intenzitě. Navíc chození v plném lyžařském vybavení od hotelu k hotelu není příliš komfortní. Vím, o čem mluvím. Jednou jsem kvůli silnému větru, který vyřadil lanovky z provozu, zůstal na opačné straně hor, než kde jsem měl auto,“ vysvětluje Schwazer.

Sjezdovky zavalené čerstvým sněhem však skrývají nevšední zážitky. Svahy jsou prakticky prázdné, návštěvníci pobývají v údolích, jen málokdo má odvahu a chuť vydat se na sjezdovky.

Po sjezdu svahu Gran Risa, dalšího z míst patřících do kalendáře Světového poháru mužů, kde je možné okusit pocity závodníka přímo ve startovací budce, jsou svaly na nohou v jednom ohni. K naší pramalé radosti je zchladí déšť, který přichází s proměnou počasí. Během kratičkého přesunu skibusem z Alta Badie pod Kronplatz déšť ustane a přichází radost, když člověk brázdí svahy vyhlášeného střediska.

K přesunu do cíle našeho Ski Safari pak využíváme komfortního propojení lyžařského areálu Kronplatz, kdy z gondoly vystupujeme přímo na vlakové nádraží a za pár minut jsme místním „courákem“ ve Vierschachu. „Na hřebeni kopců je hranice Jižního Tyrolska, dál už není nic zajímavého,“ uculuje se jihotyrolský rodák a lokálpatriot Oskar Schwazer, když vyrážíme vstříc svahům určeným pro poslední den třídenního dobrodružství.

Během dopoledne „polkneme“ 5159 výškových metrů a 24 kilometrů na svazích zalitých sluncem pod blankytně modrou oblohou. Sněhem čerstvě zasypaná krajina vytváří pohádkové scenérie. A úžasnou kulisu pro finální sjezd, jímž třídenní putování napříč Dolomity končí.

Pak už jen zbývá vlakem, jenž je zdarma při využití Mobilcard, dorazit zpět do místa, z něhož jsme na Ski Safari vyrazili. Máme za sebou nevšední a podmanivou zábavu pro milovníky lyžování, kteří se nechtějí vázat k jednomu místu.