Pražská Betlémská kaple nese stopy po Janu Husovi

Dnes se jedná o prestižní adresu Starého Města, ve 14. století, kdy tu původní Betlémská kaple vznikala, zde ovšem bydlela chudina. „Nebyly tu příjemné podmínky pro život. Nedaleko stály staroměstské hradby, oblast byla často zaplavována nedalekou Vltavou, šířily se zde nemoci,“ vypráví nám Marie Hátleová, průvodkyně organizace Prague City Tourism.

„Stály tu krčmy a nevěstince, ale kazatel Milíč z Kroměříže se to rozhodl změnit,“ dozvídáme se. Díky naléhání Milíče na Karla IV. byly domky padlých žen zbořeny a místo nich vystavěna kaple zasvěcená svaté Máří Magdaléně, zřízena škola kazatelů a pro kající se nevěstky postaven dům nazvaný symbolicky Jeruzalém. „Kazatel sice v roce 1374 zemřel, ale jeho stoupenci zde působili dál. Z jejich podnětu se začala stavět také Betlémská kaple,“ říká náš doprovod.

„Zahradu, kde kaple vyrostla, věnoval k tomuto účelu bohatý obchodník Jan Kříž. Významně se o vznik stavby zasloužil také dvořan Hanuš z Mulheimu, jenž se pohyboval na dvoře panovníka Václava IV.,“ vypráví průvodkyně. Betlémská kaple vznikala mezi lety 1391 a 1394. „Byla zasvěcena neviňátkům, tedy dětem, které měl nechat v Betlémě zavraždit Herodes,“ vysvětluje průvodkyně. Odtud také název Betlémská.

Z podsklepeného domu, který se užíval jako sladovna, se stal dům kazatele. Jméno toho nejznámějšího, který zde pobýval a působil, je samozřejmě Jan Hus. Ten v kapli kázal od roku 1402 v českém jazyce.

„Kázalo se i šestkrát denně, posluchačů bylo opravdu hodně. Proto měla kaple hned tři vstupy, aby se věřící co nejrychleji dostali dovnitř,“ vysvětluje Marie Hátleová. Hus dokázal posluchače strhnout, na kázání sem chodila dokonce i manželka krále Václava IV. Žofie Bavorská.

„Hus se postavil proti prodávání odpustků, kdy si lidé mohli zaplatit prominutí svých hříchů. To se ovšem nelíbilo papeži Janu XXIII., který penězi z odpustků financoval válku proti Neapolskému království,“ dozvídáme se. Kvůli sporům o odpustky byli dokonce na Staroměstském náměstí popraveni tři Husovi stoupenci. „Byli pohřbeni přímo v kapli a jejich jména tu dodnes připomíná pamětní deska: Martin, Jan a Stašek,“ zmiňuje náš doprovod.

Samotný Hus byl pak v Kostnici odsouzen jako kacíř a dne 6. července 1415 upálen na hranici. Mimochodem v tomto městě na jihozápadě Německa najdete od roku 1868 tzv. Husův kámen, připomínku místa, kde byl kazatel upálen. „Návštěvníci se v Kostnici také chodí dívat do domu, kde Hus během kostnického koncilu bydlel,“ doplňuje průvodkyně.

Nelehký osud měla i samotná Betlémská kaple. „Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 připadla jezuitskému řádu. Ten chtěl vše, co v kapli připomínalo husitství, odstranit nebo alespoň přetřít bílou barvou,“ pokračuje náš doprovod. Změna pochopitelně nastala, když byl v roce 1773 jezuitský řád zrušen.

Kaple poté byla roku 1786 z velké části zbořena, zůstaly jen obvodové zdi. Posudek, který demolici doporučoval, měl na svědomí inženýr Franz Anton Leonard Herget. Ke zbourání mělo dojít kvůli špatnému technickému stavu, traduje se však také historka, že Betlémská kaple stínila domu, kde měl Herget desetipokojový byt. Ať už to bylo jakkoliv, na místě prázdné parcely se začalo skladovat dřevo. Průvodkyně nám následně ukazuje fotku náměstí, jak vypadalo v 19. století.

Betlémskou kapli bychom hledali marně, na jejím místě stojí na fotografii třípatrový nájemní dům. „Ten byl postaven mezi lety 1836 a 1837. Když se ovšem blížilo pětisté výročí Husova upálení, tedy rok 1915, lidé se začali opět zajímat, kde tato významná osobnost kázala,“ vypráví průvodkyně.

O historický průzkum se zasadil archeolog a pracovník Národního muzea Karel Guth, soukromé peníze na výzkum věnoval i Tomáš Garrigue Masaryk. Památkář Alois Kubíček nakonec opravdu odhalil, že na stavbu nájemního domu byly použity zdi původní kaple. „Občas se nájemníkům stávalo, že chtěli něco přitlouct na zeď, zdivo se odlouplo a oni objevili pozůstatky nápisů z dob středověku. Když totiž Jan Hus z kaple odcházel, nechal na stěny napsat své myšlenky,“ dozvídáme se.

Další kapitola tohoto pozoruhodného místa se začala psát po druhé světové válce a zejména po nástupu komunistického režimu v roce 1948. Dům byl vyvlastněn, bylo rozhodnuto o jeho zboření a na jeho místě měla znovu vyrůst Betlémská kaple.

„Za stavbu se postavil Zdeněk Nejedlý, ministr školství a velký obdivovatel husitů,“ vysvětluje průvodkyně. Komunisté považovali husity za své ideologické předchůdce, a tak nechali v letech 1950 až 1952 kapli vystavět znovu. Pod návrhem je podepsán významný architekt Jaroslav Fragner.

„Byly využity původní zdi, proto zde dodnes můžeme najít zbytky výzdoby z dob, kdy zde kázal mistr Jan Hus, ztvárněno je třeba přijímání podobojí,“ ukazuje náš doprovod. Stěny v padesátých letech minulého století nově ozdobili malbami studenti Akademie výtvarných umění pod vedením profesorů Sychry a Slánského. „Ztvárněni jsou zde kázající Hus, Jan Žižka v čele vojska nebo husité bojující proti nepříteli v bitvě u Domažlic,“ popisuje průvodkyně.

Některé z těchto výjevů mají svůj předobraz v Jenském rukopisu, dokumentu s ilustracemi z konce středověku. Mimochodem tento rukopis dostal v roce 1951 jako státní dar Klement Gottwald, daroval mu jej tehdejší prezident Německé demokratické republiky Wilhelm Pieck.

Docela nové jsou pak místní varhany, které se tu poprvé rozezněly na vánočním koncertu Českého vysokého učení technického v prosinci předchozího roku. Od roku 1987 až dodnes totiž kapli spravuje právě ČVUT – konají se zde promoce, koncerty, ale i ekumenické bohoslužby, kde se potkávají katolíci i protestanti.

Pokračujeme do zmíněného domu správce, kde je dnes v prvním patře expozice věnovaná Husovu životu. Průvodkyně nás upozorňuje na řadu uměleckých zobrazení této osobnosti ať už v malbě, či soše. Prohlédnout si tu můžeme dokonce kachel s Husovou podobiznou ze 16. století. „Známe ho jako vysokého muže s bradkou, ale skutečnost byla zřejmě jiná. Byl menší postavy a silnější v pase. Kněží tehdy také nenosili vousy,“ srovnává náš doprovod.

Kam se dnes naopak nepodíváme, to jsou podzemní prostory. Ty jsou totiž otevřené jen v době konání výstav, například při tradiční výstavě betlémů v předvánočním čase. Vycházíme proto ven a prohlížíme si alespoň uměleckou instalaci na fasádě budovy. Stejně jako bronzový zvon ozdobila kapli v roce 2015, tedy u příležitosti šestistého výročí Husova upálení.

„Jejími autory jsou Jerry Koza a Adam Jirkal z pražského ateliéru SAD a sochař Martin Papcún. Ve spolupráci s ČVUT sem umístili desky, které mají vyražená písmena. Když na ně dopadá slunce, vytvoří se na stěně nápis: Za pravdu. Když je špatné počasí, pravdu tu nevidíme,“ vysvětluje Marie Hátleová. My dnes máme štěstí.