Článek
Zelené koberce lotosů mění deltu mezi červnem a polovinou září v magické místo. Rostliny s nezaměnitelnými růžovými květy dnes pokrývají plochu o rozloze tisíců hektarů, v době založení rezervace roku 1919 to přitom byla jen čtvrtina hektaru.
„Zítra se tento květ otevře a už se neuzavře. Ztratí barvu a bude velmi světle růžový. Následujícího dne začne opadávat a dá tak postupně vzniknout novému životu, protože na podzim vytrousí semena, ze kterých pak vyroste nový lotos,“ popisuje životní cyklus rostlin Natalia Mekhová, která je v rezervaci šéfkou vzdělávacích programů.
Mohou růst miliony let
Podle agentury AP existuje množství teorií, jak se lotos dostal až na Volhu. Podle některých za to mohou stěhovaví ptáci, podle jiné verze byly květiny doneseny západomongolským etnikem Kalmyků. Mnoho odborníků se však domnívá, že lotos v rezervaci je původní a v deltě roste už miliony let.
Protože lotosy kvetou na vodě, plete si je množství lidí s lekníny. V Astrachani neslouží jen jako velké turistické lákadlo, ale také jako potrava pro místní zvěř. „Například divočáci jedí lotosové listy, ptáci zase semena. A rybáci bahenní si na plovoucích květech stavějí hnízda,“ vysvětluje biolog Vladimir Strelkov.
Lotosy jsou unikátní rostliny i díky tomu, že jejich listy a květy jsou pokryty drobnými krystalky, které zabraňují ulpívání tekutin a nečistot. Ty, které rostou u Kaspického moře, kam Volha ústí, jsou navíc řazeny na seznam ohrožených druhů.