Egyptské památky bez lidí? Fotografie dokazují, že to lze

Když se řekne Luxor, tak si většina lidí správně vybaví monumentální chrámy a výkvět památek jedné z nejvýznamnějších starověkých civilizací. Většina Čechů však zdejší památky pouze s jazykem na vestě v rychlosti proběhne a opět se vrátí do svého all inclusive hotelu u moře, obvykle v Hurghadě. Přitom se však o mnohé připravují. Zejména Britové pochopili, že je uskutečnitelný i jiný model poznávání Luxoru a ve velkém jej využívají.

Většina turistů vyráží kolem páté hodiny ranní autobusem z Hurghady do Luxoru, kde absolvují únavný jednodenní maratón ve snaze vidět z tohoto výjimečného místa co nejvíce. Luxorský chrám, Karnak, Memnonovy Kolosy, Chrám královny Hatšepsut a Údolí králů, to jsou hlavní lákadla, která jde jen velmi komplikovaně vecpat do jednodenního výletu. Respektive lze to, ale je to náročné.

Britští turisté tak vyráží do Luxoru z Hurghady třeba až kolem deváté po snídani. V Luxoru jsou krátce po obědě, ubytují se v nějakém z místních levných hotelů a za památkami vyráží až kolem páté hodiny, kdy už největší horka pominula. Městem se prochází až do pozdního večera, což ulehčuje i to, že třeba Luxorský chrám je otevřený až do devíti hodin večer. A k tomu je ještě krásně nasvícený.

Do Karnaku se vydávají až další den. Vzhledem k tomu, že je otevřený už od šesti hodin ráno, není problém se vyhnout davům. Během těchto dvou dnů stihnou vidět vše a nejsou v neustálém honu. Zpět do Hurghady se vypravují až druhý den večer.

„Udělali jsme to tak již potřetí a nemůžeme si to vynachválit. Na vše máme více času, vyhneme se davům a náklady na pobyt v Luxoru se limitně blíží nule. Pouliční jídlo nestojí skoro nic a slušný hotel seženete klidně i za 400-600 Kč,” řekla Novinkám turistka Stephanie z Manchesteru.

A její slova potvrzuje i egyptolog a místní průvodce Medhat Ramadan Hafíz: „Jeden den na Luxor je zoufale málo. Pokud si jeho návštěvu nechcete jen suše odškrtnout a opravdu chcete poznat kus historie, tak jsou dva dny minimum. I turisté, kteří se plaví po Nilu, se tu zastavují právě aspoň na dva dny. Navíc by se v nejbližších dnech měl Chrám královny Hatšepsut otevřít turistům i ve večerních hodinách, což bude pro mnohé jistě velké lákadlo.”

Když mě Hafíz provází chrámem v Karnaku kolem třetí hodiny odpoledne, podivuji se, že jsme na místě takřka sami. Turisty byste napočítali na prstech nešikovného kanadského dřevorubce a místních zde nebylo o moc více. „Nesmíš se tomu divit, davy z Hurghady sem začnou proudit v devět hodin ráno a i ti největší opozdilci jsou nejdéle v půl dvanácté pryč,” říká Hafíz a ptá se mě, zda vím, jak se čtou hieroglyfy. Zahanben přiznávám, že netuším.

„Pokud jsou vertikální, čtou se odshora dolů. Jestliže čteš horizontální hieroglyf, tak je klíčové, kam směřují tváře postav. Hieroglyf se bude číst z toho směru, kterým postavy pohlížejí,” popisuje mi Hafíz něco, o čem jsem nikdy neslyšel. Prochází se mnou celý chrám, ukazuje mi ty nejdochovanější hieroglyfy a kartuše, které se na některých klenbách (jejich spodní části) dochovaly i v barvách. Na focení mám absolutní klid.

„Naprostá většina našich klientů se zajímá jen o jednodenní zájezdy do Luxoru, protože si chtějí užít co nejvíce ze svého přímořského pobytu. Když se však najde někdo, kdo chce v Luxoru zůstat o den déle na vlastní pěst, je to možné zařídit. Egypt opravdu není ani zdaleka jen o plážích a skvělém potápění a někteří turisté si to dobře uvědomují," řekl Novinkám mluvčí CK Fischer Jan Osúch.

Drobný bakšiš nás zavádí na místo, kde ještě probíhají aktuální výkopy. Cítím, že jsem pod drobnohledem místních, ale nakonec se dostávám k oltáři, který byl odkryt poměrně nedávno a ke kterému se běžní turisté zatím nemají šanci dostat.

„Je dobré, když nějaké části zůstávají zatím otevřené jen archeologům a odborníkům. Chrám je obrovský a některá místa ocení jen ti, kteří mají k egyptologii blízký vztah,” tvrdí Hafíz a s jemným úsměvem sleduje, jak ze mě crčí čůrky potu, při snaze vyfotit oltář téměř v absolutní tmě, ale přibližně 55 stupních Celsia. Vzduchu se do budovy moc nedostává. Do mých plic pak ještě méně.

Když se ve večerních hodinách dostáváme k Luxorskému chrámu, ukazuje mi hieroglyfy na kolosu Ramesse II., které znázorňují spojení Horního a Dolního Egypta.

„Tohle je něco, co hodně lidí přechází a neuvědomuje si historický význam těchto hieroglyfů,” říká mi 35letý Hafíz a chvíli mi doslovně předčítá, co je na některých hieroglyfech psáno. Nedá mi to, abych se ho nezeptal, jak dlouho mu trvalo naučit se hieroglyfy číst. Přiznává, že to byly čtyři roky nelehkých studií.

Chrám královny Hatšepsut nás vítá úplně bez lidí. Průvodců, kteří zároveň zastupují ostrahu, je zde více než turistů. Napočítal jsem tři. Překvapení se mi pravděpodobně nepodařilo skrýt a Hafíz mi objasňuje, že pro islám je pátek dnem veřejné pobožnosti a organizované výlety se sem pořádají jen velmi zřídka.

Napovídá tomu i to, že je otevřena jen čtvrtina stánků s turistickými cetkami. Můj průvodce mě učí arabsky slovo novinář a jedno gesto. Dohromady prý zafungují a obchodníci mě nebudou obtěžovat. V kombinaci s mým plnovousem a mírně místním vzezřením to funguje na výbornou.

Vylidněné je v pátek i Údolí králů. Focení zde je ale striktně zakázané. Před lety se nesmělo fotit pouze uvnitř hrobek, nyní už ani v jejich okolí. Fotoaparát vám nenechají ani v batohu. A když vás budou strážci jednotlivých hrobek za úplatu lákat, ať klidně uvnitř hrobky fotíte na mobil, tak pozor. Někteří mají prý velmi účinnou fintu. Jakmile začnete fotit, chtějí místo jednoho dolaru rázem dolarů třeba i sto. Nezaplatíte? Okamžitě vám pohrozí nahlášením policii přítomné u vstupu do Údolí králů.

A problémy s policií jsou asi to poslední, čím se chcete na své dovolené zabývat. Některá nařízení skutečně nejsou od toho, aby se porušovala...