Článek
Dnes máme sraz s Petrem už v 6:00 ráno. Ne všichni, ale pouze ti, kteří mají objednaný let nad jezerem Lake Powell. Na letiště, kde stojí jen pár malých letadel, dojedeme za chvilku. Seznamujeme se s naším pilotem Jimem a absolvujeme předletové bezpečnostní školení. Naše Cessna Caravan pro devět lidí je připravena, a tak záhy startujeme do krásného rána s vymetenou oblohou.
Jak víme od našeho průvodce Petra, let nad jezerem brzy ráno nebo později odpoledne znásobuje zážitek díky ostřejšímu přechodu barev mezi zelenou jezerní hladinou a rudými skalními masívy kolem. Měl jako vždy pravdu – scenérie je dechberoucí. Nejprve letíme nad Horseshoe Bend, z pohlednic známý velkolepý meandr Colorada, pak si prohlédneme přehradní hráz Glen Dam a už míříme nad jezerem do změti zatopených kaňonů pod indiány uctívanou horou Navajo Mountain.
Spouště fotoaparátů opět cvakají, čas rychle běží. Náhle pilot ohlašuje cíl našeho letu – nejvyšší skalní oblouk světa Rainbow Bridge. Tento přírodní div a větší bratr naší Pravčické brány se ze vzduchu nezdá ani tak veliký, jeho 88 metrů výšky a 83 metrů šířky se ztrácí mezi okolními masívy. Přístupný je jen po vodě nebo ze vzduchu, pozemní přístup přes posvátná indiánská území není možný. Cestou zpět spatříme uhelnou elektrárnu jižně od Page, jejíž kouřící komíny hyzdí tak krásnou krajinu. Tohle by měli vidět naši ekologové!
Nadšeni letem přijíždíme zpět k hotelu, rychle snídáme a celá naše výprava vyráží na dnešní etapu. Jako první navštěvujeme přehradní hráz Glen Dam a její návštěvnické centrum. Názorně se seznamujeme s historií stavby a pořizujeme další fotky. Pokračujeme k prašnému parkovišti vzdálenému několik mil, odkud nás Petr vyhání po stezce kamsi za kopec. My, co už máme za sebou letecký pohled, tušíme, kam stezka vede. Opravdu – za čtvrt hodiny stojíme nad úžasným meandrem Colorada Horseshoe Bend. Škoda, že se ta nádhera nevejde ani do širokoúhlého objektivu! Rychle zpět, popohání nás Petr nazpátek, to je teprve začátek!
Čekají nás dvě hodiny cesty do Monument Valley. Krátce navštěvujeme indiánské městečko Kayenta. Na obzoru se vynořují skalní věže známé z westernů a reklam. Za chvilku jsme na terase Monument Valley a vidíme tři hlavní skalní útvary jako na dlani. Zatímco v úžasu fotíme a filmujeme, Petr domluvil cenu za dvouapůlhodinovou projížďku údolím s místním indiánem. Z původních 75 dolarů na 30, to není špatné!
Usedáme do sedadel na korbě indiánova pickupu. Náš řidič se jmenuje Yee, je to typický Navajo, má vyšívanou modrou košili, džíny s ohromnou sponou na opasku a za ním mobilní telefon. Po prašné cestě – necestě sjíždíme do údolí a polykáme první rudý prach. Každé setkání s jiným automobilem nás zásobí další dávkou prachu a naše barva se začíná sjednocovat. Zastavujeme na vyhlídkách, které známe z filmů a knížek z mládí.
Navštěvujeme hogan, obydlí navajských indiánů, a Yee nám vypráví, jak se zde žilo, než se zdejší obyvatelé odstěhovali do státem zbudovaných vesnic a měst. Je to zajímavé, příroda jedinečná, ale myslím, že by zde natrvalo nikdo z nás žít nechtěl. Dvě a půl hodiny uplynuly jako nic a jsme zpět. Ještě nezbytné suvenýry a uháníme na východ do osady Mexican Hat.
Jméno osady je odvozeno od skalního „klobouku“ o průměru několika metrů, který trůní na vysoké skalní noze na hřebenu nad údolím řeky San Juan. Jak tenhle útvar vznikl, nám Petr marně vysvětluje. Tohle nemohla vytvořit příroda! Ale už nás v tyto dny takové věci přestávají překvapovat, jejich koncentrace je zde taková, že bychom z úžasu nevyšli.
Vzápětí je tu další bomba – zákruty řeky San Juan, tzv. „Goosenecks – Husí krky“. Z výšky shlížíme do meandrů hlubokých stovky metrů. Řeka odtud vypadá jako důkladně poskládaná nit. Na lodi tak za hodinu ujedete vzdušnou čarou jen pár stovek metrů.
Následuje průjezd Valley of Gods – Údolí bohů. Útvary jako by z oka vypadly těm v Monument Valley. Jen bez provozu, bez indiánských jeepů, bez turistů. Tudy mnoho lidí nejezdí, tady mezi skalními tyčemi dolehne na všechny tajemná atmosféra. Je tu naprosté ticho a klid, jen se občas ozve krákorání krkavce. Najednou Petr hlasitě vykřikne – a ozvěna výkřik vrátí pětkrát! Cestou z údolí absolvujeme výjezd prašnou silničkou vykopanou v kolmém několik set metrů vysokém skalním masívu.
Serpentiny s výhledem desítky mil daleko do Utahu a Arizony dají zabrat nervům, ale náhle jsme na vrcholu stoupání. Před námi je zase rovná planina s jalovcovými keři a loukami s dobytkem, jako bychom neměli právě za zády rudou poušť.
Projíždíme kolem dalšího národního monumentu – Natural Bridges. Ten není v programu tohoto zájezdu, tak nám o něm Petr jen povypráví. Určitě by stálo za to se sem vypravit znovu, protože těch monumentů a zajímavostí je tu na několik výprav! V pozdním odpoledni přijíždíme k hornímu konci jezera Lake Powell. Nejprve překročíme po klenutém mostě řeku Colorado a o chvilku později její přítok Dirty Devil Creek.
Scenérie je tu už zase ohromující. Převládá rudá barva skalního masívu, tentokrát okořeněná černými prvky v místech, kde pískovcem prorazila v minulosti žhavá láva. S řekou Colorado se loučíme z vyhlídky na marinu Hite na protějším břehu, několik set metrů pod námi. Od okraje propasti si udržujeme uctivý odstup po vyprávění Petra o jiné skupině, která na tomto místě byla svědkem pádu skalního bloku o rozloze tenisového hřiště. Příroda pracuje pořád.
V restauraci na křižovatce dvou místních silnic si dáváme hamburgery k večeři (nic jiného ani jídelníček nenabízí, protože nejbližší jiná restaurace je hodinu a půl daleko). Již za silného šera dorážíme do motelu, který bude naším dnešním útočištěm.
Navzdory velké nadmořské výšce – kolem 2 000 metrů – a pozdní hodině je pořád horko, skáčeme proto do bazénu, který nechybí ani zde, na samém konci světa. Co chybí, je osvětlení u bazénu, a proto si můžeme naplno vychutnat neuvěřitelnou čistotu noční oblohy a miliardy hvězd nad hlavou. Oblohou sem tam proletí meteor a nám se ani po dlouhém a namáhavém dni plném zážitků nechce do postele.
Zítra nás čeká Capitol Reef, kaňony řeky Escalante a Bryce Canyon!!
Autor: Michal Kužel America Tours