Západ USA - klasický okruh Kalifornií, Arizonou, Utahem a Nevadou, den 1 - odlet z Prahy do Los Angeles

Pro ty, kteří váhají, kam se letos vypravit, zda jet s cestovkou nebo na vlastní pěst, je určen tento seriál článků. Popíšeme Vám typický dvoutýdenní zájezd na západ USA, připravený a provozovaný již mnoho let renomovanou cestovní kanceláří se specializací na americký kontinent. Je jenom na vás, zda se necháte trasou inspirovat k cestě do USA – ať s využitím cestovky, nebo se spolehnete na vlastní schopnosti a dovednosti.

Sraz na letišti je stanoven na 6.00 hodin ráno. Zdá se to brzy, ale do odletu v 8.20 si musíte vyzvednout na přepážce cestovní kanceláře svoji obálku s odbavením, absolvovat odbavení k letu, případně si změnit sedadlo v letadle, pokud vám nebude to přidělené vyhovovat, projít si tranzitní duty free obchody a být v půl osmé u vchodu do letadla. Je toho dost, zvlášť pokud nelétáte přes oceán často. Pracovník CK vám ještě pro jistotu zkontroluje, zda máte v pořádku pas, vízum nebo vstupní povolení ESTA. U odbavovací přepážky letecké společnosti, v našem případě British Airways, si necháte odbavit zavazadlo do cílové destinace Los Angeles, dostanete palubní vstupenky na let z Prahy do Londýna a návazný let z Londýna do Los Angeles.

Než nasednete do letadla, musíte ještě absolvovat bezpečnostní prohlídku. Vaše kabinové zavazadlo nesmí obsahovat nic, co by mohlo být použito jako zbraň (špičaté a ostré předměty), zapalovače, kapaliny nebo gely nad 100 mililitrů (ty do 100 ml musejí být ve speciálním průhledném sáčku). Zavazadlo Vám zde zrentgenují a vy musíte projít bezpečnostním rámem. Pokud se Vám tato procedura na pražském letišti zdá přísná, tak s hodnocením počkejte až po cestě z USA zpět. Tam si ještě navíc budete muset sundat boty a většinou i projít „svlékacím“ rentgenem, proti jehož použití mohutně protestují i sami američtí cestující.

Konečně se dostáváme do letadla. Airbus A-320 na lince směr Londýn - Heathrow je vybaven koženými, docela pohodlnými sedadly a televizními obrazovkami nad každou čtvrtou řadou. Přibližně dvouhodinový let proběhne rychle. Posádka vám nabídne malé občerstvení zdarma s kávou, čajem a nealko nápoji, můžete sledovat dokument v televizi a podobně. Přílet do Londýna je obvykle načas, zpoždění nejsou příliš obvyklá. Po příletu se budete řídit ukazateli „connecting flights“ k terminálu uvedenému na palubní vstupence pro návazný let. Absolvujete pasovou kontrolu (kontrola dokladů a povolení ke vstupu do USA) a znovu projdete bezpečnostní procedurou. Jste připraveni na váš transatlantický let.

Dvě a půl hodiny na přestup jsou tak akorát, abychom stihli přejet mezi terminály, prošli pasovou a celní kontrolou, navštívili toalety a krátce i bezcelní obchod. Čeká nás desetihodinový let Boeingem 747-400 do Los Angeles - dnešního cíle naší cesty. Nástup do letadla začíná hodinu před odletem. Možná vám to přijde brzy, ale usadit  bezmála 450 pasažérů chvíli trvá. První nastupují ti, kteří potřebují asistenci, pak třída business, matky s malými dětmi, po nich následují ostatní cestující. Ti s nejvyššími čísly sedadel napřed, pasažéři sedící vpředu na závěr. Posledních dvacet minut se do letadla trousí už jen opozdilci, letušky počítají a cestující zkoušejí, jak jsou sedadla pohodlná a zda jejich vybavení funguje tak, jak má.

Během dlouhého letu přijde vhod palubní zábavní systém. Každý má před sebou obrazovku, na které si po úvodní bezpečnostní instruktáži může zvolit sledování několika desítek filmů, hraní her a kvízů, online sledování letových údajů a aktuální polohy letadla, u novějších letadel i sledování přímého přenosu z kamer na ocase, předku a břichu letadla. Prostřednictvím této obrazovky také můžete online nakoupit v bezcelním obchodě letecké společnosti a zaplatit kreditní kartou.

Krátce po startu začíná palubní servis – letušky rozvážejí nápoje (tentokrát i pivo a víno) a sáčky s oříšky a crackery. To je ale jen „předehra“, neboť následuje hlavní teplé jídlo. Na tácu dostáváme předkrm (salát), výběr ze tří hlavních jídel (ryba, kuře, vegetariánské těstoviny), kousek sýra s crackerem k vínu a malý zákusek ke kávě. Jídlo je docela chutné a rozmanité. Po zhruba dvou a půl hodinách letu je po jídle, tácy jsou sklizené a nastává čas odpočinku. Většina cestujících si sklopí sedadla, jak to jen jde, a pokusí se usnout. V této době se obvykle také mění režim teploty v kabině – zatímco zpočátku bývá až nepříjemné chladno (lidé se zabalí do připravených dek a během servisu zbytečně nevstávají z míst), po jídle nastane opačná situace – a příjemné teplo lidi rychle uspí.

Pro ty, kteří se chtějí napít nebo ještě něco malého zakousnout, je v kuchyňkách připraven pultík s nápoji a malými „snacky“. Přibližně dvě hodiny před přistáním se situace opakuje – podává se druhé jídlo, obvykle ale již jen nějaký sendvič a nezbytné oříšky. Cestující také obdrží celní (všichni) a imigrační (jen držitelé víz do USA) karty, které musejí být vyplněné před výstupem z letadla. Jazykem je samozřejmě angličtina – návod na vyplnění těchto dokumentů v češtině jsme obdrželi od naší cestovní kanceláře jako součást odbavení, takže s nimi naše skupina nemá problém. Na turistech začíná být znát nervozita – cíl se blíží. Jaká ta Amerika bude? Ještě dvacet minut, a PŘISTÁVÁME!!

První, co nás čeká po výstupu z letadla, je dlouhá, několikrát zalomená chodba. Kdo si nese větší kabinové zavazadlo, docela se pronese. Nakonec se ale dostáváme do velkého sálu s nízkým stropem, kde stojí snad padesát turniketů imigrační služby, bohužel jen několik z nich signalizuje zeleným světlem, že jsou funkční. Jsme rozděleni na občany USA a ty ostatní. Těch ostatních je drtivá většina a smůla je, že větší počet imigračních úředníků je vyhrazen pouze pro občany USA. Někdy bývá čekání na imigrační kontrolu velmi únavné a stresující, výjimkou není ani dvouhodinová fronta.

Dnes se na nás ale usmálo štěstí, zdá se, že za námi nepřistálo žádné další velké letadlo, takže po rychlém odbavení občanů USA si imigrační úředníci zvou k sobě nás ze „zbytku světa“. Kontrola pasů, odebrání otisků prstů a fotka proběhly u všech z naší skupiny velmi rychle, takže se za čtvrt hodiny scházíme u karuselu, odkud zrovna vyjíždějí naše zavazadla.

K našemu pobavení mezi nás přišel policista s malým psíkem, který má na sobě zelený obleček s nápisem „chráním hospodářství USA“. Zvědavý psík se propletl mezi naší skupinou a neomylně si vybral starší paní, která zrovna se svým kufrem odjíždí od karuselu. Všichni zvědavě sledují, co se bude dít a co ta paní asi pašuje? Celník jí kufr otevřel přímo mezi lidmi na podlaze, takže všichni vidíme, že velký kus pečeného masa, byť dobře zabalený v alobalu, asi nebyl dobrý nápad. Dárek pro syna, co žije v Americe, vysvětluje paní česky, zatímco jí ostraha balí kufr a odvádí ji do kanceláře. Paní není naštěstí z naší skupiny, takže nás nečeká několik hodin sepisování protokolů a nářek nad pokutou – dovoz potravin všeho druhu se tu opravdu nevyplatí!

Průchod celní kontrolou je většinou jen formalita – odevzdáte vyplněné prohlášení a jdete dál. Někdy vás sice namátkově vyberou na rentgen kufru, ale to bývá jen minutové zdržení. Teď už tedy opravdu vcházíme do USA!

Naše skupina opustila společně celní prostor, všichni trochu zaražení ze zážitku s paní „pašující“ pečené vepřové, ale zároveň viditelně zvědaví, co je čeká teď. Bude tady průvodce, jak máme slíbeno? Je tam! Přesně, jak nám v CK řekli, v zeleném firemním tričku s logem, tabulku s logem v ruce – jak tohle může někdo minout? My jsme přišli všichni pohromadě, takže po rychlém seznámení a potřesení si rukama odcházíme k vanu, který bude naším dopravním prostředkem na příští dva týdny. Petr – náš průvodce – zaparkoval opravdu jen pár metrů od východu z terminálu. Zdá se, že je tu jako doma.

Nasedáme a padá z nás napětí, teď už jsme v Americe, máme svého průvodce, a jedeme do hotelu, za chvilku sprcha a do postele. Časový rozdíl je devět hodin, takže doma je už daleko po půlnoci, a tady praží slunce. Ale jak se ukáže, nejedeme ještě přímo do hotelu. Zastavujeme u supermarketu, kde si na radu Petra kupujeme drobné potraviny a hlavně nápoje. Proti cenám v hotelovém obchodu jsme hned ušetřili pár dolarů.

Za dalších deset minut jsme v hotelu. Sedmipatrová dlouhá budova s velkou recepcí, hned vedle je přes nízké palmy vidět bazén – ale ten teď nikoho neláká. Honem na pokoj, osprchovat a spát! Petr nás sice poučil, že kvůli aklimatizaci bychom měli vydržet aspoň do deváté večerní, ale…

Zítra nás čeká prohlídka Los Angeles!

Autor: Michal Kužel America Tours