Hoover Dam - ukázka dovednosti lidských rukou

Je vysoká 221 m a dlouhá 379 m. Dala tak vzniknou přehradní nádrži Mead, která se táhne do vzdálenosti 185 km a jeho hloubka dosahuje místy až 180 m. Účelem hráze bylo zamezit každoročním ničivým záplavám v této oblasti. Pod hrází je hydroelektrárna, která si dlouhá  léta v minulém století se svými sedmnácti turbínami a výkonem 2 074 MW držela statut nejvýkonnější elektrárny světa.

V roce 1922 byla ustanovena komise za účelem spravedlivého rozdělování vody i ostatních výdobytků přehrady. Federální vládu tam zastupoval tehdejší ministr obchodu Herbert Hoover (pozdější prezident USA), který má velký podíl na výstavbě přehrady.

V roce 1928 schválil Kongres náklady na stavbu a v roce 1931 se začalo stavět. Projekt obsahoval i plán postavit vedle přehrady celé nové město Boudler City.

Se stavbou se začalo v době velké hospodářské krize. Opoždění výstavby městečka, kde by zaměstnanci bydleli, a nebezpečné práce vedly v srpnu 1931 k nepokojům, které byly rozehnány zbraněmi.

Výstavba městečka se ale urychlila a na jaře 1932 se dělníci mohli nastěhovat do stálých obydlí. V městečku byly zakázány hazardní hry, prostituce a panovala zde prohibice. Zákaz prodeje alkoholu platil až do r. 1969, zákaz hazardu platí dodnes.

Přehrada se budovala v úzkém kaňonu řeky Colorada mezi Nevadou a Arizonou. Pro odvod vody z řečiště kvůli založení základů hráze byly vybudovány čtyři (na každé straně dva) tunely ve skále o průměru 17,1 m, o celkové délce 4,9 km. Razit se začaly v květnu 1931, stěny byly obezděny betonem tloušťky 0,9 m, v důsledku toho se průměr snížil na 15,2 m. Současně stavaři změřili kameny a skály, ty málo stabilní byly pomocí dynamitu odstraněny. Všechen písek na stavbu byl dovezen koňskými povozy ze 400 km vzdáleného pobřeží.

V červnu 1933 byl zalit do základů první beton. Během stavby se objevovala řada problémů, například ochlazování betonu. Pokud by se jednalo o betonový monolit, chladl by beton 125 let, což by mohlo vést ke vzniku trhlin.

Namísto jednolitého monolitu se proto přehrada postavila ze vzájemně propojených betonových blok, jejichž spáry byly zalévány betonovou směsí.

Proces tvrdnutí betonu není dosud ukončen.

Na stavbu bylo použito 3,5 miliónů metrů krychlových betonu a odstraněno osm miliónů tun kamene.

Přehrada byla pojmenována podle prezidenta Herberta Hoovera, ale otevíral ji až v roce 1936 prezident Roosevelt. Okamžitě se stala atrakcí a zároveň pomníkem odvahy 21 tisíc mužů, kteří ji postavili, a také Franka Crowa, který projekt dokázal zrealizovat.

První elektřinu generátory elektrárny vyrobily 26. října 1936.

V roce 1961 při modernizaci elektrárny byly přidány další turbíny a v současnosti jich pracuje 17 o maximální kapacitě 2074 MW.

Po hrázi prochází silnice Route 93, která má v každém směru jen jeden jízdní pruh a k hrázi sestupuje místy velmi prudkými serpentinami.

Po teroristických útocích 11. září 2001 byla doprava v místě omezena,  automobily jsou zde podrobeny prohlídce, kamionům je vjezd zakázán. V říjnu 2010 byla dokončena výstavba čtyřproudé silnice, která údolí řeky překoná několik set metrů za hrází.

Od října 2010 se u přehrady klene nový most přes Black Canyon a spojuje americké státy Nevada a Arizona

Nejvyšší úrovně hladiny bylo dosaženo v roce 1983 v důsledku neobyčejně vysokých srážek na západě USA jako výsledek jevu El-Niňo.

Přehradu je možno zahlédnout v několika filmech. Tím nejznámějším je asi „Transformers“,  nebo film "Jen blázni spěchají" v hlavní roli se Salmou Hayekovou a Matthewem Perrym.

V dokumentu Život po lidech (Life After People), který rozvíjí hypotetickou otázku, co by se dělo s planetou po zániku lidstva, je Hooverova přehrada kandidátem na elektrárnu schopnou pracovat nejdéle na světě bez pomoci člověka. Dle odhadů roky až desetiletí. Zůstala by zdrojem nočního osvětlení.

Autor : PaJa/America Tours