Článek
Chystaná automatizace zabezpečovacího zařízení by totiž znamenala zánik původního a stále funkčního zařízení z 19. století, díky němuž je dnes nádraží živým železničním skanzenem.
„Když SDŽC mělo v úmyslu zrušit původní přejezd, poznali jsme, že jde do tuhého,“ vzpomíná na začátky aktivit Spolku železniční historie předseda Petr Pěnička.
Opravy budou konzultovat
Cestou se ukázal návrh prohlásit nádraží, postavené v roce 1871, kulturní památkou. I když se SDŽC coby vlastník proti tomu odvolal, ministerstvo kultury stanici mezi české kulturní památky letos v květnu zařadilo. V sobotu to přímo na nádraží oslavily stovky příznivců železnice.
„Nádraží se zachovalo jako celek a opravdu by se v celé republice jiné nenašlo. Dochovala se návěstidla, mechanické semafory, ručně ovládané výhybky, ale i vodní jeřáby pro zbrojení parních lokomotiv či popelové jámy,“ řekl Petr Freiwillig z Národního památkového ústavu.
Zařízení pracuje s mechanickými návěstidly odjezdovými, vjezdovými včetně předvěstí a již zcela ojedinělými mechanickými seřaďovacími návěstidly. V Česku se dochovalo už jen posledních 11 těchto návěstidel. Z toho čtyři jsou právě zde. SŽDC chtěla ručně ovládaná návěstidla a výhybky nahradit automatickým systémem.
„Jakýkoliv zásah do zařízení nyní budeme muset konzultovat s ministerstvem kultury. Nikdo zatím není schopen říct, v jakém rozsahu a zda vůbec se bude modernizace realizovat, ani jak se bude zařízení udržovat do budoucna,“ uvedl mluvčí SDŽC Marek Illiaš a připomněl, že elektromechanické zabezpečovací zařízení tu bylo instalováno v 60. letech. Mechanická část je ještě starší, a to z 19. století.
„Výrobce, který dodával i náhradní díly, už neexistuje. Je to jako mít doma černobílou televizi a shánět elektronku,“ podotkl Illiaš. Jízda martinickým nádražím je však podle něho bezpečná. „Nicméně rozhodnutí ministerstva nám život výrazně zkomplikovalo. Pokud by došlo k problémům, museli bychom vést vlaky v nouzovém režimu, v režimu jízdy na příkaz a vypravovat vlaky ručně. To by byl návrat do ještě starší historie,“ varoval.
Turistický cíl
Martinice, podkrkonošská obec se zhruba 600 obyvateli, novou technickou památku vítá. „Lidé sem jezdili spíš za ubytováním, i když díky nové naučné stezce a obnově sítě lesních cest se zvýšil cyklistický ruch. Ale nyní bychom se mohli stát turistickým cílem,“ věří starosta Leoš Mejvald (bezp.). Už nyní zvýšený zájem, a to i ze zahraničí, zaznamenal.
„Nádraží žije, je obsazené, není vybydlené. Proto těmto aktivitám fandí i místní. Nechceme jít proti bezpečnosti provozu a vůbec provozu na železnici, ale je dobře, že se podařilo zachovat život nádraží pro další generace,“ dodal.
„Máme v plánu vybudovat tu naučnou stezku. Z prostor bývalé restaurace bychom rádi měli muzeum a koupí či pronájmem chceme získat i další objekty, které už neslouží drážnímu provozu,“ prozradil Petr Pěnička s tím, že by objekty zrekonstruovali. „Vodárna by znovu dodávala vodu do vodních jeřábů, které jsou součástí kolejiště. A když tu bude jezdit parní lokomotiva, nebudou už muset vodu dodávat hasiči,“ poznamenal Pěnička.