Kamenitý a řídkým lesem porostlý ostrov byl až do poloviny minulého století v závětří svých sousedů Hvaru a Korčuly, přestože z pevniny je z této trojice na ráně jako první.

Ztracené dějiny

Brač, třetí největší z jadranských ostrovů a zároveň nejvyšší z nich, má velmi málo úrodné půdy vhodné k obdělávání. Do roku 1977, než bylo napříč mořskou úžinou položeno potrubí přivádějící z pevniny vodu, byl jejím jediným zdrojem déšť a pár pramenů u městečka Bol.

Zlatý mys u městečka Bol na Brači

Zlatý mys u městečka Bol na Brači

FOTO: Profimedia.cz

A víno? Pěstování révy bylo na přelomu 19. a 20. století jedním z nejvýnosnějších hospodářských odvětví. Pak se ale na ostrov dostal z pevniny révokaz a byl konec. Dodnes se na Brači z té pohromy úplně nevzpamatovali a produkce místních vín je značně omezená.

Ostrovy Hvar a Korčula se pyšní svými dějinami, v nichž je v nejvyšší míře zastoupeno benátské období. V porovnání s nimi se o dějinách Brače mimo ostrov samotný mnoho neví, nebo spíš se o nich nemluví. Benátčané nebyli k Brači tak štědří jako k jeho sousedům.

Turisté na lodním výletě

Turisté na lodním výletě

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Na ostrově ale jsou pozůstatky unikátních raně křesťanských staveb, bazilik a klášterů. Jsou tam kamenolomy, v nichž těžili už na počátku naší éry stavební materiál Římané. Bohatě, i když ne tak jako na Korčule, je zastoupeno i to benátské období.

Problém je však v tom, že to, co dějiny ostrova ilustruje, jsou střípky roztroušené téměř po celé jeho ploše. Je třeba hodně chodit nebo hodně jezdit, aby se člověk k oněm místům dostal. Navíc jsou mnohé z oněch památek v žalostném stavu a některé najde jen ten, kdo o nich ví.

Kostelík sv. Jadra ze 6. století u silnice mezi Splitskou a Škripem je zarostlý vysokou trávou, zdivo se drobí, kamenů z obvodových stěn ubývá. V římském lomu nad Splitskou je ve skále vytesána postava Herkula. Pokud nemáte místa znalého průvodce, nenajdete nejen sochu, ale ani samotný kamenolom.

Jih a sever

Jižní strana ostrova, odvrácená od pevniny, je strmější a pobřeží je obtížněji přístupné. Výjimkou je oblast u města Bol, kde je pověstný Zlatni rat a další kilometry pláží.

Oblíbená pláž na Zlatém mysu

Oblíbená pláž na Zlatém mysu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Sever ostrova je přístupnější, je tam více osad a městeček. Pláž v Supetaru je z drobných oblázků a Lovrečina v zátoce za Postirou je dokonce klasická písčitá pláž, což je v Chorvatsku téměř nevídané. Obě pláže a řada dalších jsou v zátokách chráněných před větrem a vlnami.

V oblíbenosti a v počtu návštěvníků však přesto vede jižní pobřeží. Ač je administrativním střediskem ostrova Supetar, za skutečnou turistickou metropoli je považován Bol.

Proč tomu tak je? Kromě tradice jsou zřejmě i další důvody. Všichni jsme zvyklí na Jadran s průzračně čistou vodou. Tu najdeme tam, kde je pobřeží skalnaté nebo kamenité, takže písek právě tam zřejmě moc neláká.

Je i další problém. Na skalnatém severozápadním pobřeží nenajdete jediného ježka, spolehlivý indikátor čisté vody. Naproti Sutivanu, Mirce a Supetaru je na pevnině Split.

Supetar, správní středisko ostrova

Supetar, správní středisko ostrova

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Ať člověk chce nebo nechce, velkoměsto produkuje množství nečistot a spousta se jich dostane i do moře.

Mramor jen napůl

Skoro všude v Dalmácii, ale nejen tam, narazíte na pojem bračský kámen. Jsou z něj postaveny paláce, kostely, měšťanské domy, radnice, divadla. Je to vápenec, který na cestě k mramoru ustrnul někde v půli. Je neobvykle bílý a poměrně snadno opracovatelný, což jej přímo předurčuje jako vznešený stavební materiál.

V městečku Pučišča, kde jsou velké moderní kamenolomy a kamenická škola, svítí bělobou snad každý dům, kamenné lavičky, sloupky ohrazující parky a pěší zóny. Ne všechno, co se třpytí, je ale zlato. Dnes se staví většinou z betonu a na stěny se pak nalepí natenko nařezané obklady. Je to jednodušší a hlavně levnější.

Kámen na Brači ve velkém těžili už Římané, kteří z něj postavili např. Diokleciánův palác ve Splitu, užívali ho k výrobě sarkofágů, stavěli z něj hradby i chrámy, což je dodnes vidět i v někdejší Saloně (dnešní Soline na předměstí Splitu).

Diokleciánův palác ve Splitu

Diokleciánův palác ve Splitu

FOTO: Profimedia.cz

Proslulost bračského kamene daleko přesáhla hranice nynějšího Chorvatska. Byl použit např. při stavbě benátských paláců, vídeňského a budapešťského parlamentu, a dokonce i sídla amerických prezidentů, Bílého domu ve Washingtonu.

Pěšky i na kole

Na Brači jsou velmi dobré silnice, které nevedou jen po obvodu ostrova, ale zabíhají i do hornatého vnitrozemí. Právě tam je vidět původní podoba ostrova, nevelké osady, často skrývající cenné starověké památky nebo jejich zbytky.

Pobřeží Brače si oblíbili také surfaři

Pobřeží Brače si oblíbili také surfaři.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

To jsou ony střípky, z nichž si návštěvník může složit představu o dějinách Brače. Kam nevedou silnice – např. do klášterů Blaca či Zmejeva spilja – je třeba dojít po vyšlapaných pěšinách.

Cyklistika (na kolech tam potkáte většinou Čechy) a pěší turistika jsou pozoruhodné tím, že to nejsou samoúčelná jízdní nebo pochodová cvičení, ale často jediný způsob, jak se dostat k dosud nepříliš známému bohatství ostrova.