Článek
Výsadba je situovaná převážně na vyvýšené části zahrady nad zídkou. Akcentuje ji svěží, krátce střižený trávník v dolní části zahrady, ukončený terasou přiléhající k domu. Tu rámují koryta s drobnými koniferami. V pravé dolní části zahrady je altán a v jeho těsném sousedství netradiční jezírko.
Malé dřeviny na malé zahradě
Po postavení domu, altánu a bazénu zbylo na zahradu za domem pouhých 350 metrů čtverečních. Majitel pozemek rozvrhl tak, aby se na něj vešla jak poměrně netradiční výsadba, tak i netypické dvoustupňové pravoúhlé jezírko s přepadem. Vzniklo dvoustupňové atrium, uzavřené z bočních stran živým plotem. Horní část pozemku rámuje hradba vytvořená z vyšších dřevin. Za nimi je skrytá domácí pěstírna konifer a netřesků.
Dům je koncipovaný tak, aby obytné prostory plynule přecházely do zahrady. Zadní části obytných místností jsou prosklené a zahradu tak lze pozorovat za každého počasí. Příjemně působí fakt, že dům, který je součástí pražské příměstské zástavby, stojí v ulici stejně smýšlejících lidí, kteří se dohodli jak na jednotné výstavbě domů, tak i pojetí zahrad. Ulice tak působí velmi harmonicky, sympatické předzahrádky lemují nízké živé ploty, většinu domů zdobí loubinec či břečťan.
Předzahrádka hostitelů nabízí pohled na zlatě zbarvený dřišťál, červenolistý převislý buk a trsy ozdobnice jen částečně kryté nízce střiženým plotem z tisů. Bonbonkem předzahrádky je mohutná borovice himálajská, kterou majitel pravidelně zaštipuje.
Jezírko jako šperk
Netradičně postavené přepadové jezírko dává nevelké zahradě potřebnou vzdušnost a díky zurčící vodě i veselou notu. Vůbec nevadí jeho pravidelný tvar ani technický rámec, protože i na jeho orámování majitelé použili cihly Klinker. Zatímco horní jezírko má hloubku metr dvacet a měří 3,5 x 5 metrů, dolní o rozměrech 4 x 5 metry má hloubku zhruba poloviční.
Přesto ho majitelé vybavili filtračním zařízením, šlo o to, aby jim běžná údržba zabrala co nejméně času, protože jsou oba dost časově vytížení. Kvůli rybám je zajistili také vzduchovacím kompresorem – část hladiny zůstává i v zimě nezamrzlá a v jezírku se udržuje teplota těsně kolem nuly. „Přepad z horního bazénku do dolního je z litého betonu, zepředu jsme přizdili pohledové cihly a horní hranu kryjí pískovcové desky utěsněné fólií a nerezovými pásky, aby voda nezatékala pod ně,“ upřesňuje majitel.
Voda vytváří na zahradě stabilní mikroklima, které je vlhčí a v zimě o trochu teplejší než okolí, takže tu dřeviny nevymrzají. „Vyplatilo se nám proto některé choulostivější dřeviny vysadit k jezírku,“ říká majitel. „Volili jsme stálezelené dřeviny, abychom měli i v zimě hezký výhled z obývacího pokoje.“
Zdejší zajímavostí je japonský modřín odrůdy ‘Blue Dwarf ’ , který si majitelé přivezli z Nizozemska do Česka jako první. „Patrně všechny ostatní exempláře u nás pocházejí z modřínu od našeho jezírka. Strom je zajímavý barvou jehličí a velikostí, ale i tím, že čím je starší, tím je kompaktnější.“
Meandrující výsadba
Výsadba z dřevin a podrostových rostlin je situovaná po obvodu zahrady a tu a tam meandruje do trávníku. Dřeviny doplňují hosty, lomikámeny, pivoňky a denivky, tak aby na zahradě stále něco kvetlo. Majitelé vsadili na kultivary co nejmenších odrůd. Některé vyšší dřeviny proto také tvarují. „Vůbec jsme netoužili ani po japonské, ani po čarověníkové zahradě,“ zdůrazňuje hostitel. „Důvodem, proč tvarujeme cedr, je pouze to, aby nám příliš nevyrostl a nezastínil okolní výsadu. Zastřiháváním ho udržujeme v potřebné třímetrové velikosti.“
Nejbarevnější je na zahradě jaro, kdy vykvétají vřesovištní rostliny, azalky a rododendrony. Přes léto jejich roli přebírají trvalky a kvetoucí keře. Výsadbu zpestřují javory dlanitolisté, zajímavé tvarem i barvou listů. „Výsadba sice čítá jen pět druhů, ale dali jsme si záležet, aby tato minikolekce byla zajímavá. Například náš Acer palmatum ‘Butterfly’ je asi největší exemplář v Čechách, radost máme i z odrůdy ‘Taylor’.
Proměny a čas
Kvůli množství vysazených dřevin se majitelé nevyhnuli přesazování, cedr v zadní části zahrady se už třikrát stěhoval, přesazovat se bude i cypřiš, který začal stínit zakrslou jedli. „Naše zahrada se postupem času mění stejně jako každá jiná. I pravoúhlé jezírko vzniklo náhodou. Koncem osmdesátých let jsme na jeho místě začali budovat skleník pro muškáty, jejichž prodejem jsme chtěli dotovat dům.
Jenomže po pádu starého režimu se otevřely nové možnosti, založili jsme si školky a co se základy skleníku? Tehdy manželka přišla s nápadem na netradiční jezírko….“ Dnes už jeho hladinu zdobí miniaturní lekníny a vodu brázdí zlatí karasi i koi-kapři. U břehů prospívá klasický orobinec, vachta a šípatka, a samozřejmě i kosatce a máta. „Jsme rádi, že to takhle dopadlo,“ libuje si pán domu.
Chvála habrovému plotu
Z boku zahradu kryje živý metr široký habrový plot, o který hostitelé pečují společně se sousedem. „Někomu vadí, že se musí stříhat a zarovnávat nebo i to, že opadává, ale nám to nevadí,“ vysvětluje majitel. „Habry sice na zimu opadávají, ale není problém listy při posledním stříhání trávníku vysát, a protože náš plot měří na šířku poctivý metr, není skrz něj vidět ani bez listí. Na zarovnávání nepotřebujete žádné speciální pomůcky – stačí držet elektrické nůžky ve stejné výšce a stříhat na úroveň starého dřeva. Do uspokojivé výšky naroste už po čtyřech až pěti letech.“
Detaily dělají zahradu
Pokud má zahrada působit udržovaně, je nutné dbát na detaily, důležité jsou okraje trávníků. Ty majitelé ohraničili plastem, který se prodává v deskách určených na výrobu jímek na odpady. „Desky nastříháme na pruhy, které pak zarazíme podél trávníků. Ohrazení dřevem nebo kameny nám připadá složité a plast určený speciálně pro ohrazení trávníků zase tolik nevydrží a praská.“
Krásné je, pokud hotovou zahradu oživí plastiky, sochy či jiné artefakty, třeba i ze dřeva. Jejich funkci mohou převzít také solitérní kameny. Na zdejším pozemku jsme objevili hned několik výrazných kusů. Majitelé se nám svěřili, že se pro ně vypravili do Prachovic. Povedlo se jim také získat balvany z čištění dna přehrady ve Špindlerově Mlýně. „Naše nejkrásnější solitéry váží od dvou do třiceti tun, takže jejich přeprava byla dost náročná,“ usmívá se pán domu. „Ale stálo to za to…“