Hlavní obsah

Nepotřebují prakticky žádnou péči a vypadají báječně po celou sezonu. Dlouho zahradu zdobí svými květy a pak ještě mečovitými listy.

Proč milovat denivky

Původně se pěstovaly dva druhy denivek. Ještě jsou často vidět na starých zahradách, také mnohde zplaněly. Je to denivka plavá (Hemerocallis fulva), která je vysoká 120 cm a vyznačuje se oranžovými květy. Druhým druhem je denivka žlutá (H. lilioasphodelus), je vysoká jen 80 cm a její žluté květy začínají rozkvétat dříve než předchozí druh.

Výsadba a pěstování

Na stanoviště jsou denivky nenáročné. Nejlepší je neutrální nebo mírně kyselá půdní reakce. Milují slunce, ale nevadí jim mírný zástin. Tolerují i sucho, ale pro bohaté kvetení je vhodné v době před nasazováním květů zalévat. Některé kultivary – zejména purpurové nebo tmavě červené – hůře snášejí vytrvalé deště. Nejvhodnější období pro výsadbu nových rostlin je asi polovina dubna, denivky zakoupené v kontejnerech můžeme sázet po celou dobu vegetačního období, přesazovat a rozsazovat velké trsy lze právě teď, na přelomu léta a podzimu, při pozdější výsadbě denivky špatně zakoření.

Ztlustlé kořeny sázíme do zeminy prohnojené kompostem, hnojem, případně i průmyslovými hnojivy. Výhodné je zkrátit hlavní kořeny asi o jednu třetinu. Rostliny následně lépe zakoření. Kořeny můžeme prosypat pískem. Poměrně důležitá je hloubka, do které kořeny pokládáme. Krček by měl být asi 1 – 2 cm pod povrchem země. Jednotlivé rostliny sázíme asi na vzdálenost 70 – 90 cm.

První rok po výsadbě denivky zpravidla špatně rostou, určitou dobu trvá, než se jim vytvoří bohatší kořenový systém. Je vhodné odstranit i květy, aby se rostliny vytvářením nadzemních částí zbytečně nevysilovaly. Mladší rostliny můžeme i více zalévat. Okolí trsů denivek je vhodné i namulčovat. Listy i lodyhy ponecháme na podzim na rostlině, odstraníme je až na jaře. Tvoří totiž zimní ochranu a v předjarním období podrží v kořenových partiích vláhu. Většinu denivek nemusíme na zimu přikrývat, to vyžaduje jen malá skupina stálezelených denivek a některé velkokvěté kultivary. Po 3 – 5 letech je vhodné denivky přesadit a rozdělit narostlé trsy na více rostlin. Při této operaci musíme postupovat opatrně, kořeny se snadno poškodí.

Denivky jsou velmi vhodné pro samostatnou výsadbu, ale dobře vypadají i ve smíšených kombinacích s jinými trvalkami.

Nepřeberná pestrost

V minulosti se denivky podobaly původním botanickým druhům. Postupně se však svým vzhledem od nich stále více odlišují a až překvapivě se mění s narůstajícím počtem kultivarů. Ročně se na celém světě objevují stovky až tisíce nových kultivarů. Na celém světě jich existuje přes 50 000 – kromě oficiálně zaregistrovaných vzniká i množství kultivarů u nadšených pěstitelů, kteří je nikde neregistrují. Mění se velikost rostlin, tvar, bohatost a barva květů.

Abychom se vůbec ve velkém sortimentu denivek vyznali, dělíme je podle různých hledisek do více skupin. Dělení je poměrně volné a orientační. Podle velikosti rozlišujeme denivky miniaturní (do 50 cm), středně vysoké (do 90 cm) a vysoké (nad 90 cm). Podle bohatosti květů mluvíme o rostlinách s květem jednoduchým, poloplným nebo plnokvětým. Podle tvaru a uspořádání květů nalezneme již hodně typů a budou vznikat další. Jsou to klasické liliovité podobné původním druhům, potom následují květy připomínající některé další rostliny, například orchideje, rododendrony nebo pivoňky. Z dalších typů dále nalezneme hvězdicovité, zakulacené, trojúhelníkovité, trumpetovité, pavoukovité, s okvětními lístky plochými či ohnutými nebo vypouklými atd. Také okraje okvětních lístků mohou být různě tvarovány, jsou rovné, zkadeřené či ohnuté. Podle barev dělíme denivky na jednobarevné, dvoubarevné a vícebarevné. Barevná proměna je veliká. Kromě původní žluté a oranžové barvy se naleznou nejrůznější odstíny a přechodná vybarvení následujících základních barev: bílá, růžová, fialová, červená, hnědá, modrá, zelená a černá.

Odkud se vzaly

Denivky již velmi dlouho doprovázejí naši civilizaci. V Číně jsou pěstovány déle než 3000 let. Jsou zde i domácími rostlinami, jsou totiž rozšířeny asi ve dvaceti druzích na rozsáhlém území od severní Indie přes Čínu, Mongolsko, Koreu až na nejvýchodnější území Ruska, najdeme je i v Japonsku a na ostrově Sachalin. V Evropě se pěstují od šestnáctého století.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků