Pelargonie kralují oknům, balkónům a terasám

Muškáty byly vyšlechtěny do mimořádné bohatosti kvetení a mnoha barevných i tvarových variací květů i listů. Je to dáno i tím, že samotných pelargonií existuje v přírodě asi 300 druhů. Některé jsou bylinné, jiné dřevnatí, některé jsou jednoleté, jiné vytrvalé. Jsou mezi nimi i zajímavé druhy s podzemními hlízami.

Nejčastěji se pěstují kultivary pelargonie páskaté (Pelargonium zonale), které vznikly křížením P. zonale s P. iniquinans. Mají dužnaté stonky, listy s více či méně výraznou kresbou ve tvaru podkovy a bohatá až téměř kulovitá květenství složená z poměrně velkých květů pastelových barev. Květy bývají jednoduché i plné. Pěstují se v truhlících, květináčích a mísách, množí se z řízků i semen.

Další nejčastěji pěstovanou pelargonií je pelargonie břečťanovitá (P. peltatum), která je oblíbená pro svůj převislý růst. Její kultivary vznikly křížením tohoto druhu s P. lateralis. Oblíbené jsou kultivary s bohatě rozkvétajícími jednoduchými květy i kultivary plnokvěté v mnoha barvách. Hodí se do truhlíků, závěsných a velkých dekorativních nádob.

Jsou to pelargonie s hvězdicovitými květy, tzv. stelary. Listy jsou vějířovité, špičaté, květy jsou jednoduché, hvězdicovitého tvaru. Dobře odolávají chorobám, škůdcům i nepříznivému počasí. Sortiment zatím není tak bohatý jako u předešlých skupin. Vysazujeme je do truhlíků, mís i záhonů.

Poněkud méně často se pěstuje pelargonie velkokvětá neboli anglická (Pelargonium grandiflorum) a její kultivary. Listy těchto muškátů jsou ostře zubaté. Květy jsou velké, v barvách od bílé přes mj. růžovou, lososovou, červenou, šeříkovou. Kultivary se liší raností a vzrůstem.

Jsou vzpřímené, kompaktní a poměrně dlouho kvetou. Snášejí ale hůře sluneční úpal. Během léta jejich kvetení ustává, neboť jim nevyhovují příliš vysoké teploty. Květy se u nich zakládají při teplotách do 15 °C. V létě prodělávají menší klidové období, proto mírně omezíme zálivku a chráníme je před deštěm. Množí se vrcholovými řízky v září a říjnu. Přezimují při teplotě kolem 10 °C. Aby tyto rostliny příští rok kvetly, veškeré prořezávání a zaštipování musíme ukončit před příchodem zimy.

Na jaře už neřežeme, oddálili bychom kvetení. Kvetoucí rostliny bývají nejčastěji v prodeji na Velikonoce a na Svátek matek.

K raritám patří pelargonie s květy, které někomu mohou připomínat maličké tulipánky. Existuje zatím jen několik odrůd. Jednou z nich je Patricia Andrea.

Jde o kultivary odvozené od Pelargonium crispum. Tyto rostliny mají kompaktní, ale převislý vzrůst. Bývají označovány jako maceškovité nebo andělské oči (Angeleyes). Květy jsou dvoubarevné, podobné anglickým pelargoniím, ale podstatně menší.

Velikost kompenzují velkým množstvím květů, které dokážou zcela zakrýt listy. Pěstují se jako běžné muškáty. Hodí se do závěsných košů nebo dekorativních mís. Kvetou až do podzimu.

Tyto pelargonie mají vonné listy, existuje přibližně 200 druhů a kultivarů. Mnohdy kvetou méně nebo méně atraktivně. O to atraktivnější bývají listy a jejich vůně! Mívají poměrně složitý tvar. Pokud je chceme rozmnožit, využíváme vrcholové řízky během října a hned je napícháme do substrátu.

Ke známějším patří druhy a kultivary odvozené od Pelargonium graveolens vonící po citronu, muškátu nebo růžích, P. fragrans vonící po jablkách a muškátu, P. odoratissimum vonící po mátě či jablku, P. citriodorus vonící po pomerančích atd.