Článek
Zima je pro každou zahradu smutným obdobím. Ale jakmile se oteplí a sluníčko zahřeje zmrzlou zem, i na zahrádce v Průhonicích to začíná hýřit barvami. První vyrážejí cibuloviny. Po jejich odkvětu majitelé ihned vyndají cibule a nechají je dozrát v bedýnkách. Cibuloviny vysazují do plastových košíčků, což podstatně ulehčí práci s vybíráním.
Když začínali s rekonstrukci holého kopce, nechali si od zahradního architekta udělat plánek. Pečlivě pak prostudovali navrhované rostliny a zjistili, že jediné, co tady zaručeně poroste, budou rododendrony a azalky. A těch si naplánovali vysadit požehnaně. Kvetou od časného jara až do léta.
Architekt se po letech přišel na zahradu podívat a hned viděl, že se majitelé projektu nedrželi. Jenomže – na zahradě bydlí majitelé, ne architekt, zahradu užívají, takže si ji samozřejmě chtěli udělat podle svého. Ale za jeho návrh mu byli vděční, protože díky němu vědí, kterým květinám se tady daří.
Pohled do kopce
Průhonice jsou městečkem z kopce do kopce. A jeden takový kopeček je zrovna před domem se zahradou. Jediné, co nádherné zahradě v Průhonicích chybí, je ten krásný rozhled, kterým se chlubí zahrady na kopci. Má to však i své výhody. Majitelé se sice nedívají daleko, ale protože sousedí přímo s Průhonickým parkem, jsou obklopeni zeleni.
Zelenina na ústupu
Podle původního plánu se zahrada dělila na tři části – okrasnou, ovocnou a zeleninovou. Předzahrádka i prostor za domem byl okrasný, pak následovala zeleninová část i se skleníkem a až v zadní čtvrtině zahrady byly ovocné stromy. Z původního plánu už toho moc nezůstalo. Majitelé zjistili, že zeleninu se tady nevyplatí pěstovat a tak se pomalu zatravňovalo. Pak ukrojili i z ovocné zahrady a místo užitkových vysadili okrasné stromy. Dnes už ani skleník neplní svoji původní úlohu a používá se jen na uskladnění rostlin v zimě.
Exotické rostliny
Rododendrony a azalky spolu s cibulovinami zahajují jaro. Po nich přicházejí šeříky a trvalky. Na volné plochy se pak vysazují letničky, zvláště afrikány, cínie, astry. To, co zahradu nejvíce trápí, jsou slimáci. Jen co se letničky uchytily, už je pažraví hlemýždi sežrali. Tak se nechali inspirovat odborným časopisem a nabídli jim „pivní pastičku“. Misky s pivem umístili především u těch rostlinek, které jim nejvíce chutnaly. A měli pokoj. I když domácí rostliny vévodí, oba manželé milují exotiku. A tak je jedna část zahrady plná exotických rostlin. Především bougainvillie, oleandry, vavříny, levandule a mnoho dalších méně známých trvalek, které tak rádi obdivujeme na dovolené u moře.
Paní domu miluje hortenzie, má různé barvy a nejvíce je pyšná na modrou. Tyto rostliny vydrží i naše zimy, nemusí se dávat v zimě do skleníku, stačí je trochu ochránit před mrazem. A když by náhodou zmrzly, stačí je na jaře ostříhat a opět vyrazí. Jen s kvetením je to pak horší.
Mnoho tváří zahrady
Zahrada o rozloze 1200 metrů čtverečních, kde základ tvoří trvalky, má jednu nespornou výhodu – ani jeden rok není stejná. I keříky kvetou pokaždé jinak, jednou méně, jindy více. Občas se některý vyhodí, aby nepřekážel nebo aby „nestrašil“ svým tvarem. A to se pak na uvolněné místo sází něco jiného, a než se keřík rozroste, dostanou příležitost letničky. Pokaždé jiné. Majitelé moc rádi experimentují, rádi zkoušejí nové druhy, nové barvy a nová uspořádání.
Když kolem zahrady v plném květu jdou návštěvníci Průhonic, zastavují se a obdivují tu nádheru. Majitelé svoji chloubu všem rádi ukážou, ale málokdo si prý dovede představit, kolik se za tou krásou skrývá práce. Zahrada nejvíce zaměstnává paní domu. Hlavně v létě pleje, stříhá, okopává, vysazuje a pak do noci zalévá.
Zahradnické problémy
I když majitelé milují tulipány a další cibuloviny a chtěli mít na předzahrádce celý záhon těchto květin, jejich sen se nesplnil. Tulipány často na jaře zapadaly sněhem a poničený záhon pak vypadal smutně. Plochu tedy zatravnili a vysadili tam pnoucí dřeviny, kterým se na větrném místě daří.
Z původních stromů, které tady před dvaceti lety vysazovali, zůstala jen třešeň, dnes nenápadný stromeček v koutě zahrady. Tady zůstane, dokud bude živ. Ten totiž narouboval tatínek paní domu, kterému je za mnohé zahradnické rady dodnes vděčná.
Zahrada má ještě jeden problém a to s podložím, je břidličné, a jakmile rostliny na břidlici narazí, živoří, chybí jim živiny. Proto je musí po celý rok pravidelně hnojit ke kořenům i na list.
Postrachem zahrady jsou kosové. Sklízejí vše, co není přikryto. Když začnou zrát kanadské borůvky, jedinou záchranou je pevná síť. Tito mazaní ptáčkové se občas dostanou zespodu i pod zábranu a to pak je s úrodou amen. Ale bez ptáčků by to tady bylo jistě smutné.
Vlajka před domem
V zahradě před domem vlaje na stožáru česká vlajka. Když se čeká host ze zahraničí,přidají k ní majitelé vlajku příslušné země. Nejčastěji švýcarskou (to když přijíždí švagrová ze Švýcarska) anebo EU. K tomu je inspirovala manželova sestra. Ve Švýcarsku není nic zvláštního, když je u domu vlajka. A nemusí být ani žádný státní svátek. Švýcaři se nestydí zdůraznit, kam patří. A tak si jedny Vánoce manželé nadělili netradiční dárek - stožár a českou vlajku. Hned ji i vyzkoušeli. Když pak šli kolem turisté, domnívali se, že je to budova velvyslanectví.
Už jen pro radost
Sen manželů mít dům s výhledem do daleka už se asi nesplní. Na členění zahrady je ale vidět, že člověk své představy může realizovat i jinak. S generální přestavbou zahrady už ale nepočítají, nejsou nejmladší a síly pomalu ubývají. Co nevidět zmizí z jejich zahrady všechna zelenina, zůstanou pouze bylinky a z ovoce maliny, rybíz a kanadské borůvky pro ptáčky. I nadále budou dominantou trvalky a keře, které potěší oko a pohladí duši.