Krmítko má být součástí každé zahrady

Je jedno, jestli uspořádáte hostinu v krmítku ze dřeva, plastu nebo kovu, hlavně aby potrava byla suchá, výživná a ptákům neškodila!

Krmítko na snímcích v podobě mělké misky je ručně vyrobeno z měděného plechu, vejde se do něj asi pět hrstí olejnatých slunečnicových semen. Na slunečnici, nejlépe tu s tenčí černou slupkou, nalákáte velkou škálu opeřenců ze širokého okolí.

Kromě zrnožravých také ty, co dávají přednost šťavnatějším dobrotám, jako jsou housenky, mšice nebo nejrůznější ovoce a bobule.

Neuběhlo ani třicet minut a u zimní snídaně podávané pod střechou zahradního altánu se vystřídalo šest druhů!

Nejpozději kolem osmé ráno už by krmítko mělo být naplněno po okraj, protože ptáci, kteří zahradu navštěvují, opouštějí své noclehy už za rozbřesku a jejich jediným posláním je shánění potravy.

Záhy po doplnění zásob se z nedalekého křoví ozývá zvonečkovitý hlásek následovaný několika třepotavými přelety mezi altánem a vrbou stojící naproti. Modrá čepička, bílé tváře a žlutá hruď prozrazují něžnou sýkoru modřinku.

Odvážný drobný ptáček, téměř vždy v doprovodu sýkory koňadry, se k prostřenému stolu dostavil jako první. Nezůstává, semínko odnáší na vrbovou haluz, kde si ho přidržuje nožičkami a zobáčkem z něj vyklovává cenný obsah. Ještě mnohokrát se vrátí. Mezitím ze střechy kůlny slétává šestihlavé hejno vrabců domácích. Žádný jiný pták nenadělá tolik nepořádku jako oni!

Neustále se honí, halekají na sebe, semena rozhazují do všech stran a pak je ochotně sbírají ze země. Při pozorování vás tahle parta křiklounů rozveselí asi nejvíc.

Rámus vzbudil zájem kosa, který v sousedním jabloňovém sadu od časných hodin poskakuje po zemi a ve zmrzlé trávě hledá spadaná jablka. Ta už tolikrát ztuhla a znovu roztála, že z nich zbyly jen nevzhledné hnědé koule. To ho ale neodrazuje, pro ovoce, šípky a nejrůznější šťavnaté plody z keřů má slabost, i když úplně nejradši vytahuje z půdy žížaly.

V době nouze však nepohrdne ani slunečnicí. Semena polyká i se slupkou. Kos černý je nebojácný pták, patří mezi naše největší pěvce, a že zpívá jako superstar, to ví každý. U ostatních vzbuzuje respekt, zvlášť když uhlově černý sameček roztáhne svůj ostrý žlutý zobák.

Zatímco kos hoduje, shromažďuje se ve vrbové koruně houf olivově zelenožlutých ptáků. Mezi větvemi září jako prskavky. Samičky jsou méně nápadné, ale i ony mají na křídlech citronově žlutá zrcátka. Vše nasvědčuje tomu, že jde o zvonky zelené, ptáky sotva větší než vrabec.

Zahradu navštěvují celoročně, s oblibou hnízdí v hustých živých plotech. Když dolétl poslední, dvanáctý člen, vystřelí jeden z nich ke krmítku a snaží se vypudit kosa. Ten se nedá a místo opouští až z vlastní vůle. Konečně, zvonci mají krmítko celé jenom pro sebe! Slunečnici zbožňují, dokážou ji v zobáku bleskurychle oloupat. Pěkně dlouho mezi sebe nevpouštějí ani živáčka.

Jakmile se někdo přiblíží, otevřou zobáky, potřepou křídly a rychlým výpadem proti němu zakročí. Vzácné nejsou ani vzájemné potyčky na zemi, ve vzduchu, doprovázené hlasitými projevy a mocným mácháním křídel.

Dalšímu sporu mezi zvonky zabránil nádherný dlask tlustozobý. Než dosedl na krmítko, hašteřivá skupinka zmizela jako pára nad hrncem.

Velkého zavalitého ptáka poznáte podle mohutného zobáku, kterým obratně louská i ty nejtvrdší obaly semen, a podle ozdobných namodralých pírek na křídlech. Jeho korálkovitým očkům nic neunikne, je plachý a někdy zmizí dřív, než si ho stačíme pořádně prohlédnout.

Pohled na dlaska je opravdovým zážitkem, možná taky proto, že ho na krmítku nejspíš neuvidíte každý den. A v létě, to se z něj dočista stává duch, není po něm ani vidu ani slechu.

Zase ten zvonek! Netroufá si jen na kosa, pokoj nedá ani dlaskovi, který je oproti němu krotký jako beránek. Dlask se z míry vyvést nenechá a dál spokojeně louská slunečnici. Bitka nehrozí, čehož opatrně využívá sameček pěnkavy obecné. Ten se na rozdíl od hnědavé samičky parádí výrazným rezatým peřím a modrošedou hlavičkou.

Nejistými kroky obchází krmítko. Ke stolovníkům se ale nepřipojí, raději se vrací na zem, kde šmejdí po zbytcích vyhozených z krmítka neposednými vrabčáky. Vypadá při tom legračně, protože neustále pokyvuje hlavičkou.

Naše nejhojnější pěnkava se vyskytuje všude tam, kde rostou nějaké stromy. Takže ji téměř jistě zahlédnete i u vašeho krmítka. Stačí jen prostřít stůl.