Škumpa s nádechem exotiky ozdobí zahradu jako keř i strom

Vymezte jí od počátku jasné hranice a bude vám dělat jen samou radost. Největší pozornost si u zahrádkářů vysloužila škumpa orobincová, dříve ocetná (Rhus typhina).

Blízká příbuzná oblíbené ruje vlasaté (Cotinus coggygria) roste planě v Severní Americe a v Kanadě, kde osidluje kamenité stráně, neúrodné náspy a lesní okraje.

Skromnost a vitalitu má v genech. Navíc je významnou včelařskou rostlinou a dřevo z ní propůjčuje výrobkům nevšední kouzlo.

Škumpě můžete propůjčit vzhled podle libosti, záleží na tom, jak použijete nůžky. Přirozeně se vyvíjí ve vzdušný, obyčejně 4 až 6 m vysoký strom s jedním až více kmeny.

Deštníkovitou korunu lze vytvarovat do kulata. Pokud rostlinu seříznete u země, získáte hustě olistěný keř, který snáší každoroční zmlazování.

Škumpa je rostlina dvoudomá, existuje tedy jak v samčím, tak i samičím provedení. Samčí květenství je rozvolněné, až 40 cm dlouhé, pyramidální, složené ze žlutozelených kvítků se zlatožlutými prašníky. Po odkvětu se rozpadá.

Samičí květenství je menší, kompaktnější, plné jablkově zelených kvítků bez pylových tyčinek, ze kterých po oplození vznikají plůdky pokryté jemnými chloupky v překrásných odstínech růžové až červené.

Jasně zelené, leckdy i víc jak půl metru dlouhé listy svým tvarem připomínají listy palmy. Skládají se z několika desítek podlouhle kopinatých lístků s pilovitým okrajem. Na podzim se jednotlivé lístky svěšují a vybarvují do sytých odstínů žluté, oranžové, rudé a fialové barvy.

Škoda že na větvích nevydrží déle. Na zemi však barevná mozaika z listů vypadá taky krásně, zvlášť když na ni sedne ranní rosa.

Jakmile začne úřadovat zima, projeví se naplno sošná struktura dřeviny s útlým šedobéžovým kmenem, zdobeným štíhlými lenticelami (průduchy), které propouštějí vzduch do vnitřních pletiv.

Pohledově přitažlivější jsou mladé zrzavé výhony pokryté hebkými bílými chloupky. Na obnažené škumpě dokonale vynikají podlouhlá, zašpičatělá plodenství drobných, purpurově štětinkatých peckoviček. Uzrávají v srpnu a na koncích výhonů zůstávají až do jara.

V podzimních a zimních dekoracích dlouho vydrží. Ale pozor! Plodů se dočkáte jen za předpokladu, že máte samičí rostlinu se samčím doprovodem nablízku.

Nectností škumpy není rychlý růst, ale šíření podzemními výběžky, které se mohou od matečné rostliny objevit ve vzdálenosti několika metrů a které dokážou nadzvednout i dlažbu! Hrozí také, že nepozorovaně přeleze k sousedům. Co s tím?

Na herbicidy zapomeňte – jednak do zahrady nepatří, jednak likvidují celou rostlinu. Výmladky můžete několikrát do roka vyrýpávat, ale paličatou škumpu to ještě víc nabudí.

Asi nejúčinnější je kořenová zábrana z nerezavějícího plechu či betonové skruže zapuštěné okolo rostliny do hloubky jednoho metru.

Geotextilii totiž časem prorazí. Nezapomeňte, že čím menší průměr zábrana má, tím víc reguluje konečnou velikost rostliny.

Škumpa se ráda sluní a spokojeně roste v každé běžné zahradní zemině. Snáší vítr, horko, sucho, je výborně mrazuvzdorná. Nemusíte ji zalévat ani hnojit, na škůdce netrpí.

Objevit se může nektriové usychání větví způsobené houbovým patogenem. Poznáte ho podle náhlého opadu listů a oranžových až narůžovělých teček na odumřelých výhonech. Náchylné jsou především rostliny zanedbané, pěstované v nevhodných podmínkách.

Škumpu preventivně řežte jen za suchého počasí, protože spory této houby se snadno přenášejí při dešťových srážkách. Napadené části spalte, nekompostujte!

Dospělý strom vzbuzuje obdiv jako solitéra ve štěrku, v trávníku nebo uprostřed cesty. Jako keř přináší oživení do smíšených záhonů. Tady vyžaduje pravidelný zpětný řez, aby nestínil sousedním rostlinám.

Výborně se hodí ke zpevnění svahů a nepodmáčených vodních břehů. Na velké zahradě to škumpě sluší poblíž jehličnanů, zlatolistého dřezovce (Gleditsia triacanthos) Sunburst, vínově zbarvené lísky (Corylus maxima) Purpurea a okrasných trav.