Článek
Zlatice neboli forzýtie patří k dřevinám, které nevyjdou nikdy z obliby. Přibližně ve stejnou dobu sice rozkvétají žlutě dřín a mahonie, jenže nekvetou tak bohatě.
Malé vrtulky. V lidové tradici jsou symbolem očekávání.
V našich zahradách roste nejčastěji zlatice prostřední (Forsythia x intermedia). Malé „x“ uprostřed názvu napovídá, že druh vznikl křížením, a to mezi východoasijskou zlaticí převislou a zlaticí zelenou.
Mnozí ji přezdívají zlatý déšť. Tím je však ve skutečnosti okrasný strom štědřenec, který má s touto zlatovlasou jarní princeznou společnou leda tak barvu květů.
Keř samý květ
Zlaté hýření začíná už v březnu a pokračuje přes celý duben. Květní koruny, usazené v zelených kalíšcích, připomínají malé čtyřcípé vrtulky.
V závislosti na odrůdě mají korunní plátky odstín citronu, pampeliškového úboru či medu. Za dojmem ze záplavy květů vězí jeden prostý trik: dřevina rozkvétá dřív, než vyraší listy.
Oslnivý společník. Menší kultivary jsou vítanou součástí smíšených záhonů a keřových ostrůvků.
Nadivoko nebo do tvaru?
Necháme-li tento keř růst bez zásahu, neztratí sice nic ze svého šarmu, ale větve budou divoce směřovat do všech stran. To je fajn v přírodní zahradě nebo ve volně rostoucím živém plotu mezi vajgéliemi, lískami a pustoryly.
Krásná i po odkvětu. Květy zmizely, ale půvab zůstává. Zvlášť když má keř výrazný tvar.
U moderního domku a ve formálním záhonu obstojí elegantně vystříhaný do jednoduchého tvaru, sloupu nebo třeba koule.
S tvarováním začneme co nejdřív. S trochou zručnosti a trpělivosti se nám podaří vychovat korunu na kmínku. Takový stromek se skvostně vyjímá nad trávníkem s narcisy nebo v předzahrádce.
Termín řezu
Zlatice kvete na loňských výhonech. Řežeme ji tedy zásadně co nejdřív po odkvětu. Pokud to uděláme na podzim nebo v předjaří, květů se nedočkáme. Každý rok provádíme tvarovací řez.
Jednou za dva tři roky keř prosvětlíme. Zcela odstraníme nejstarší větve, které uvolní místo novým, ochotněji kvetoucím. Po radikálním zmlazení nemusí zlatice pro další rok nasadit poupata. Bez řezu ale dřevina rychle stárne a polevuje v kvetení.
Jakou vybrat?
Záleží na tom, kolik místa můžeme zlatici věnovat. Utiskování jí nesvědčí. Základní druh a oblíbené kultivary Spectabilis či Lynwood dosahují až 3m výšky a šířky. O něco nižší je Goldrausch s mimořádně velkými květy.
Zlatá linka. Když rozkvete živý plot ze zlatic, mohou sousedící stromy s holou korunou jen tiše závidět.
Do malých zahrad a na záhony se hodí kompaktní 1,5 až 2 m vysoké odrůdy Weekend a Minigold. Trpaslíky mezi zlaticemi jsou kultivary Maluch a Arnold Dwarf, které v dospělosti nepřesahují 1 m.
Hodí se i do nádoby. Mladé keříky seženeme za pár desetikorun, za starší jedince a novinky dáme už několik stovek.
Výsadba, péče a množení
Pohledná příbuzná šeříku a olivovníku prospívá nejlépe na slunci. Čím dříve k němu dosáhne, tím dříve pokvete. Půdu potřebuje výživnou, spíš čerstvou než suchou.
Kořenový bal vložíme do výsadbové jámy, která má být dostatečně hluboká a přibližně o 10 cm širší. Bal zasypeme zahradní zeminou, kterou důkladně upěchujeme patou. Nakonec keř vydatně zalijeme. Kromě občasného průklestu žádnou další péči nevyžaduje.
Nespoutaný šarm. Volně rostoucí keř působí divoce a perfektně tak zapadá do přírodní či venkovské zahrady a do sadu.
K množení použijeme polovyzrálé řízky. Úspěšné je i tzv. hřížení: dlouhý výhon na jaře ohneme a drátkem ho přichytíme k zemi. Místo ohybu zasypeme substrátem a počkáme, až zakoření. Pak výhon odstřihneme od matečné rostliny a zasadíme. Často nás takto nově vzniklými rostlinkami zlatice překvapí i sama.