Jakmile se tak ale stane, a vy objevíte jejich krásu, jste ztraceni a z hlavy je už nedostanete. A to je právě případ pryšců.

Díky tomu, že se pryšce vyskytují v mnoha druzích po celém světě, vypadají velice rozmanitě a najdete mezi nimi sukulenty, často s trny, byliny, dřeviny, letničky, dvouletky i trvalky. Některé z nich jsou dokonce oblíbenými pokojovými květinami, jako například pryšec nádherný, známější pod jménem „vánoční hvězda“, nebo pryšec zářivý, označovaný jako „Kristova koruna“.

Pryšec mnohobarvý představuje skvělou doplňkovou rostlinu ke kvetoucím tulipánům.

Pryšec mnohobarvý představuje skvělou doplňkovou rostlinu ke kvetoucím tulipánům.

FOTO: Profimedia.cz

Původ a vzhled

Pryšce rostou hlavně v tropech a subtropech, v mírném klimatu jsou zastoupeny v menším množství. U nás se některé druhy už dlouho pěstují ve venkovských zahrádkách, např. pryšec skočcový (E. lathyris) nebo vroubený (E. marginata). Existuje ale řada zahradnicky ceněných druhů ze Středomoří, které přečkají za určitých podmínek více či méně úspěšně i tuzemskou zimu. Důvodem je měnící se klima a šlechtění nových odolných odrůd. Na první pohled se jednotlivé druhy pryšců liší vzrůstem, který může být bujný i plazivý a rostliny dorůstají od pěti do 150 centimetrů.

Jelikož mají pryšce nenápadné jednopohlavní květy, pozornost poutají výraznými a mnohdy zbarvenými listeny, omylem často pokládanými za pravé květy. Jejich barva přechází podle druhu od citronově žluté, přes svěží zelenou, modrozelenou a stříbřitě ojíněnou až do červena, místy černa.

Díky časnému kvetení je pryšec myrtovitý vhodný do výsadeb s jarními cibulovinami.

Díky časnému kvetení je pryšec myrtovitý vhodný do výsadeb s jarními cibulovinami.

FOTO: Profimedia.cz

Podle druhu a odrůdy tvoří listeny zářivé deštníky, koule nebo až několik desítek centimetrů vysoká květenství, která kvetou od jara do podzimu. Olistění bývá jednoduché, často jemné. Vlastní květy jsou seskupeny do tzv. cyathií. Každé cyathium je tvořeno jedním samičím a větším počtem samčích květů a je podepřeno zákrovem ze srostlých listenů nesoucích čtyři žlázky.

Barva a tvar žlázek jsou důležitými určovacími znaky pryšců. Cyathia vyrůstají obvykle v mohutném koncovém, zpravidla pětiramenném lichookolíku a několika slabších úžlabních lichookolících. Plodem pryšců jsou tobolky, které se po dozrání explozivně otevírají. Semena jsou čtyřhranná, oválná nebo kulovitá, u některých druhů olejnatá.

Podmínky a uplatnění

Jelikož pryšce pocházejí téměř odevšud, jejich požadavky na pěstování jsou rozdílné. Většinou jsou však nenáročné a obvykle upřednostňují vápenitou půdu. Vybrat si můžete druhy do polostinných a vlhkých obrub, rostliny na sušší místa, na přímé slunce i do skalek nebo půdopokryvné. V zahradní architektuře jsou pryšce obzvláště ceněné, protože vnesou do zahrady strukturu, a to nejen v létě. Na první pohled nepůsobí nijak převratně, ale v kombinaci s výrazně barevnými rostlinami jsou neporazitelné.

Připomínají tím tak trochu kontryhel, který se díky svému žlutozelenému vzhledu také řadí mezi oblíbené doplňkové rostliny. Zatímco ale krása kontryhele na zimu zaniká, pryšec na podzim barevně září a stálezelené druhy jsou pohledné po celý rok.

Nebezpečí a toxicita

Byliny a dřeviny pryšcovitých obsahují v pletivech obvykle šťávu zvanou latex, která při poškození rostliny pod tlakem vytéká. Tato tekutina slouží k léčbě poranění a po kontaktu s vzduchem tuhne. Řada pryšců obsahuje toxikologicky působící látky – alkaloidy, kyanogenní sloučeniny, jedovaté bílkoviny, dráždivé pryskyřice, organické kyseliny aj.

Latex v kontaktu se sliznicemi může vyvolat bolestivé záněty, a proto se nesmí dostat do očí a neměl by přijít do styku ani s pokožkou. Pokud k tomu dojde, je důležité postižené místo omýt, latex odstranit a při zasažení sliznice raději kontaktovat lékaře.